III. ÚS 267/05
III.ÚS 267/05 ze dne 4. 8. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 4. srpna 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. D., zastoupeného JUDr. Miloslavem Černochem, advokátem ve Znojmě, Na Rejdišti 608/5, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. února 2005, sp. zn. 27 Co 536/2004, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o Ústavním soudu) a co do formálních podmínek v souladu se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu] - chybějící plná moc právního zástupce byla dodána na základě výzvy Ústavního soudu - napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. února 2005 (27 Co 536/2004-189) a tvrdil, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod), neboť přesto, že se jeho žalobou "zabývaly soudy, nebyla mu tato soudní ochrana poskytnuta náležitým způsobem". Stěžovatel proto navrhl zrušit napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, jak je vpředu označen.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. února 2005 (27 Co 536/2004-189) byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně (Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. února 2004 - 7 C 871/96-172) v I. výroku, kterým bylo žalovanému (Stavební firmě KVS, s. r. o.) uloženo zaplatit stěžovateli (vystupoval v procesním postavení žalobce v řízení před obecnými soudy) částku 2 080,- Kč s přísl. a změněn rozsudek soudu I. stupně v I. výroku, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit stěžovateli 6 028,- Kč s přísl. tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá. Současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Svou žalobou se stěžovatel původně domáhal zaplacení částky 26 096 Kč s přísl. z důvodu provedených a neuhrazených sklenářských prací.

Z odůvodnění napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně, jak je vpředu označen, vyplývá, že tento soud se žalobou stěžovatele řádně zabýval a ústavně konformním způsobem odůvodnil svůj právní názor stran rozhodnutí o žalobě stěžovatele (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Tento právní názor byl zaujat na základě řádně zjištěného skutkového stavu věci a v souladu s ústavní zásadou nezávislosti soudní moci (čl. 81 a čl. 82 Ústavy ČR); pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), jež výlučně zakládá pravomoc Ústavního soudu a důvod k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů, nelze Krajskému soudu v Brně nic vytknout.

Stěžovatel ve své stručné ústavní stížnosti v podstatě pouze vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím Krajského soudu v Brně. Přehlíží přitom, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což stěžovatel svou ústavní stížností usiloval. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly a nebyly ani stěžovatelem tvrzeny.

Nezbývá proto než uzavřít, že v samotném neúspěchu stěžovatele v řízení před obecnými soudy nelze spatřovat porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod. K tvrzenému porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele nedošlo, a proto ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně, jak je vpředu označeno, byla posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána jak povahou stížnostních důvodů, tak ustálenou judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno. Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak z výroku tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2005

Jiří Mucha předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.