III. ÚS 266/05
III.ÚS 266/05 ze dne 12. 1. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 12. ledna 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy ve věci navrhovatele Ing. A. P., zastoupeného JUDr. Jiřím Bednářem, advokátem se sídlem 120 00 Praha 2, Mikovcova 7, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 2. 2005 sp. zn. 25 Cdo 1181/2004 a Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2004 sp. zn. 12 Co 366/2003, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 1. 2004 sp. zn. 12 Co 366/2003, za účasti vedlejšího účastníka řízení Bytového družstva Nedašovská, Praha 5, Nedašovská 334, zastoupeného Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem 120 00 Praha 2, Vinohradská 32, takto :
Návrh se odmítá .
Odůvodnění
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že dle jeho přesvědčení soudy postupovaly v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když nesprávně interpretovaly kogentní ustanovení zákona a tak vybočily z hmotně právního rámce. Uvedl, že soud I. stupně vyhověl jeho žalobě o zaplacení částky 1.450.000,- Kč s příslušenstvím, když vzal za prokázané, že žalované družstvo svým nesprávným postupem zavinilo, že poskytl plnění V. G. na základě smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu, tato smlouva pak byla shledána absolutně neplatnou v řízení o vyklizení družstevního bytu, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 557/2000. Po odvolání žalovaného byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že se žaloba o zaplacení částky 1.450.000,- Kč s přísl. zamítá, v části, ve které žalovaný vzal odvolání zpět, bylo odvolací řízení zastaveno a dále rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů - k úhradě nákladů žalovanému v částce 106.950,- Kč, dle opravného usnesením pak v částce 164.950,- Kč byl zavázán on, jako žalobce. Soud II. stupně odůvodnil změnu rozsudku tím, že nebyla zjištěna příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti ze strany žalovaného a vznikem škody, dále tím, že plněním z neplatné smlouvy je založeno právo na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž využití institutu náhrady škody lze použít až poté, co nelze použít úpravu speciální, tj. bezdůvodné obohacení, majetkové sankce apod. S takovým závěrem nesouhlasil, a proto proti rozhodnutí podal dovolání. Nejvyšší soud v rozsudku, kterým dovolání směřující proti výroku ve věci samé zamítl, ve zbývající části je odmítl, dále rozhodl o nákladech dovolacího řízení. Jak z rozhodnutí a jeho odůvodnění dovozuje, i dovolací soud mu neposkytl spravedlivou ochranu jeho práv a oprávněných zájmů přesto, že se nedopustil nečestného nebo nesprávného jednání, nebyl ochráněn před postupem družstva, které jednalo v rozporu se zákonem a které mu tak způsobilo velkou škodu. Tím soudy fakticky zhojily nezákonný postup družstva, které by mělo za něj nést odpovědnost. Na uvedených argumentech setrval i poté, co obdržel k ústavní stížnosti stanovisko předsedkyně senátu Nejvyššího soudu i právního zástupce vedlejšího účastníka.

Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu ve svém vyjádření ze dne 11. 8. 2005 uvedla, že považuje ústavní stížnost stěžovatele na nedůvodnou, když opakuje pouze námitky, jež uplatňoval během celého řízení před obecnými soudy a polemizuje s jejich právními závěry, s nimiž nesouhlasí.

Právní zástupce vedlejšího účastníka ve vyjádření ze dne 23. 8. 2005 navrhl odmítnutí předmětné ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost. Vyslovil přesvědčení, že obecné soudy zjistily náležitě skutkový stav a aplikovaly takovou právní normu, která na něj dopadala.

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí a spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 28 C 322/2002 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud přezkoumal dle § 237 odst. 1 písm. a) obč. soudního řádu přípustné dovolání stěžovatele v napadeném rozsahu a opodstatněně je zamítl v části, směřující proti výroku odvolacího soudu ve věci samé, tj. ve výroku, kterým bylo rozhodnutí soudu I. stupně změněno tak, že se zamítá žaloba stěžovatele na zaplacení částky 1.450.000,- Kč s příslušenstvím. Nejvyšší soud dále důvodně rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení a jinak dovolání odmítl. Své rozhodnutí vyčerpávajícím a přiléhavým způsobem odůvodnil, proto lze v dalším na ně odkázat. Zdůraznit možno to, že bylo před soudy obou stupňů spolehlivě prokázáno, že žalobce, tj. stěžovatel, uzavřel s V. G. o převodu členských a nájemních práv a povinností k předmětnému bytu smlouvu neplatnou a dle § 457 obč. zák. stěžovateli tak vzniklo právo na vrácení toho, co podle ní plnil - bylo také prokázáno, že plnění z neplatné smlouvy poskytl nikoliv žalovanému Bytovému družstvu Nedašovská ale výše jmenovanému V. G., který ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 322/2002 žalován nebyl, příčinná souvislost proto mezi jednáním žalovaného a tvrzenou majetkovou újmou žalobce nenastala a tedy na straně žalovaného nenastala ani odpovědnost za škodu dle § 420 obč. zák.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 12. ledna 2006



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.