III. ÚS 2605/09
III.ÚS 2605/09 ze dne 3. 11. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 3. listopadu 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti P. R., zastoupené JUDr. Dobromilou Markovou, advokátkou se sídlem nám. Čs. legií 500, Pardubice, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 30. června 2009 č. j. 18 Co 397/2008-188, a proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 9. dubna 2008 č. j. 9 P 180/200770, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, a Okresního soudu v Chrudimi, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 6. 10. 2009, napadá stěžovatelka oba rozsudky obecných soudů, a tvrdí, že jimi byla porušena základní práva a svobody zaručené v článku 10 odst. 2 a v článku 32 odst. 1, odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen (Listina").

Stěžovatelka ke skutkové stránce věci uvádí, že napadenými rozsudky byl na návrh prarodičů nezletilého T. R. (prarodičů ze strany otce nezletilého) upraven jejich styk s nezletilým ve smyslu výroku pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně přesto, že stěžovatelka jako matka nezletilého T. se soudní úpravou styku nesouhlasila. Za důvod svého odmítavého postoje označila stěžovatelka skutečnost, že styk s nezletilým byl prarodičům fakticky umožněn již od dovršení jeho třetího roku, přesto prý si prarodiče s nezletilým nedovedli vytvořit vzájemný citový vztah. Tento nesoulad byl zásadně ovlivněn tím, že mezi ní a prarodiči docházelo od počátku k zásadním názorovým neshodám v otázce výchovy nezletilého, což prý mělo být ze strany prarodičů doprovázeno vulgárním slovním napadáním a osočováním, stejně jako ostrou kritikou stěžovatelky před nezletilým, takže docházelo a nadále dochází ke snižování účinků zvolených výchovných metod a komplikacím ve výchově nezletilého stěžovatelkou a ke znevažování její autority jako matky.

V další části ústavní stížnosti stěžovatelka popisuje údajně agresivní a sobecké postoje obou prarodičů v konkrétních situacích při styku s nezletilým za její asistence jako matky, což podle jejího názoru, jen prohlubuje vzájemné ambivalentní vztahy účastníků řízení.

II.

Jak se zjišťuje z připojených listin, Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 9. 4. 2008 č. j. 9 P 180/2007-70 částečně vyhověl návrhu R. a PaedDr. B. R. na úpravu styku s nezletilým T. a rozhodl tak, že prarodiče jsou oprávněni se s nezletilým stýkat vždy každou první sobotu v kalendářním měsíci v době od 9.00 hod. do 17.00 hod. téhož dne s tím, že nezletilého si převezmou v bydlišti stěžovatelky a po skončení styku ho tamtéž vrátí zpět (výrok I.) Stěžovatelce bylo uloženo nezletilého na styk řádně připravit (výrok II.).

Prarodiče navrhovali širší styk, než ten, který jim byl umožněn rozsudkem soudu prvního stupně. Prarodiče se s nezletilým již dříve pravidelně stýkali, ovšem jen za přítomnosti stěžovatelky. Soud prvního stupně konstatoval, že i když existují dlouhodobé názorové rozpory ohledně výchovy nezletilého mezi stěžovatelkou a prarodiči, nemůže být nezletilý prostředkem boje mezi nimi.

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 30. 6. 2009 č. j. 18 Co 397/2008-188 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, poté co doplnil dokazování o odborné zprávy předložené stěžovatelkou ao znalecký posudek zpracovaný k posouzení vztahů mezi prarodiči a nezletilým, přičemž znalce v řízení rovněž vyslechl. Ze znaleckého posudku vzal za prokázané, že vztah nezletilého k prarodičům je negativně ovlivněn ze strany stěžovatelky, ovšem ani postoje prarodičů nelze hodnotit pozitivně. Vztah prarodičů k nezletilému je jednoznačně pozitivní, přestože jejich osobnostní rysy nejsou zcela optimální (autoritativní, nadměrně kritické, arogantní a verbálně agresivní vystupování).
III.

Po zvážení námitek stěžovatelky dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Podstata tvrzení stěžovatelky o porušení jejích základních práv a svobod spočívá v názoru, že ona jako matka nezletilého nese odpovědnost za zdravý a všestranný vývoj nezletilého syna, který jí byl svěřen pro dobu po rozvodu do výchovy, přičemž k tomu, aby matkou zvolené a praktikované výchovné prostředky a metody mohly dosáhnout u nezletilého zamýšleného účinku, není možné výchovné působení matky narušovat zpochybněním jejích výchovných metod, ale zejména její autority matky.

Je bezesporu třeba souhlasit s tím, že Úmluva o právech dítěte (dále jen "Úmluva"), zakotvující základní práva a svobody dítěte, je postavena na principu přednosti výchovy dítěte v jeho přirozeném a stabilním rodinném prostředí, přičemž je zcela nezastupitelný a prvotní výchovný vliv jeho rodičů, resp. toho z rodičů, kterému bylo dítě svěřeno do výchovy. Stát je povinen rodičům v této jejich zásadní roli adekvátně pomáhat, stejně jako při neplnění jejich rodičovských povinností je sankcionovat, případně i proti jejich vůli ke splnění povinnosti nutit.

V tomto smyslu je třeba odlišovat výchovnápráva a povinnosti rodičů dítěte od práv jeho prarodičů, jako členů širší rodiny dítěte, podílet se na citovém, rozumovém a mravním rozvoji svého vnuka nebo vnučky. I když i v posledně uvedeném případě má rovněž stát podle čl. 5 Úmluvy povinnost tato práva respektovat a v případě naplnění podmínek uvedených v ustanovení § 27 odst. 4 zákona o rodině zajistit jejich výkon, nelze jejich význam (již z hlediska chybějícího skutkového znaku odpovědnosti prarodičů za výchovu a péči o nezletilého), stavět na roveň právům biologického rodiče.

Výše citované ustanovení zákona o rodině nezakládá svým obsahem zásadní konflikt výchovných oprávnění rodiče na straně jedné a jeho prarodičů na straně druhé. Jakkoli tedy lze pod pojmem "rodinný život" ve smyslu článku 8 Úmluvy rozumět především základní vztahy mezi rodiči a jejich dětmi, podle platné judikatury Evropského soudu pro lidská práva může být za určitých okolností tento pojem vztažen též na vztahy mezi dalšími rodinnými příslušníky dítěte, tedy i jeho prarodiči, a to na základě blízkých osobních pout (viz případ Marckx proti Belgii, rozsudek ze dne 13. 6. 1979). Proto bylo v projednávané věci pro rozhodnutí o návrhu prarodičů zásadní, zjistit existenci pozitivního citového vztahu nezletilého k jeho prarodičům, což bylo prokázáno výsledky znaleckého zkoumání v průběhu odvolacího řízení. Proti výsledkům posudku stěžovatelka žádné konkrétní poznatky v ústavní stížnosti nevznáší.

Podle ustanovení § 27 odst. 4 zákona o rodině má soud povinnost upravit styk nezletilého s jeho prarodiči, jestliže tuto autoritativní úpravu styku vyžaduje: 1) zájem dítěte a 2) poměry v rodině. Právo prarodičů na soudní úpravu styku s vnukem tedy může za určitých okolností, jejichž naplnění bylo obecným soudem prokázáno, převážit nad negativním postojem matky (shodně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. I. ÚS 2750/07, dostupné rovněž na http://nalus.usoud.cz). V tomto směru nelze rozhodnutím obecných soudů napadených touto ústavní stížností ničeho vytknout.

Ze všech důvodů výše uvedených Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. listopadu 2009

Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.