III. ÚS 2596/08
III.ÚS 2596/08 ze dne 3. 12. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 3. prosince 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti CONNEXION GROUPE, a. s. se sídlem Karlovy Vary, Dr. Davida Bechera 1177/26, zastoupené JUDr. Pavlem Fráňou, advokátem advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. července 2008 sp. zn. 11 Co 196/2008 a proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. prosince 2007 č. j. 18 C 139/2007-150, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadá stěžovatelka rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. července 2008 sp. zn. 11 Co 196/2008, kterým byl potvrzen rovněž touto ústavní stížností napadený rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. prosince 2007 č. j. 18 C 139/2007-150, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí, která byla uzavřena mezi Městem Karlovy Vary a akciovou společností SLOT Game formou výběrového řízení na základě soutěžních podmínek Města Karlovy Vary.

Stěžovatelka v průběhu pravomocně skončeného řízení především namítala, že zadané soutěžní podmínky nebyly transparentní a nezaručovaly všem subjektům stejná práva a podmínky v uskutečněném výběrovém řízení, tedy že byly v jejím případě diskriminační. Výše označené obecné soudy se těmito námitkami stěžovatelky údajně vůbec nezabývaly, přičemž předmět řízení byl prý posuzován pouze o ohledem na důkazy předložené oběma žalovanými - Městem Karlovy Vary a akciovou společností SLOT Game, přičemž důkazní návrhy stěžovatelky, jimiž se snažila prokázat důvodnost svého tvrzení o netransparentnosti výběrového řízení, které navíc mělo být i zmanipulováno, byly soudy odmítány jako nadbytečné.

Ústavní stížností napadenými rozhodnutími obou obecných soudů tak podle názoru stěžovatelky mělo dojít k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod ve smyslu čl. 1, čl. 11 odst. 2, odst. 3, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i k porušení čl. 2 odst. 3, čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR (dále jen "Ústava").

V souvislosti s tvrzením o porušení svého práva na spravedlivý proces stěžovatelka připomíná judikaturu Ústavního soudu v otázce tzv. opomenutých důkazů a tvrdí, že obecné soudy stěžovatelkou navržené důkazy neprovedly, resp. "nepřevzaly je pro základ svých skutkových zjištění", případně se jimi ve svých rozhodnutích vůbec nezabývaly a založily prý jak jejich nepřezkoumatelnost, tak i protiústavnost.

II.

Z připojených listin se zjišťuje, že Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 10. 12. 2007 č. j. 18 C 139/2007-150 zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se domáhala určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí, kterou dne 4. 5. 2007 uzavřeli žalovaní: Město Karlovy Vary jako převodce a společnost SLOT Game a. s. jako nabyvatel, ohledně nemovitostí - budovy Lázeňská čp. 19, včetně příslušných stavebních parcel, nacházejících se v obci a v katastrálním území Karlovy Vary, zapsaných na LV č. 1 (dále jen "předmětné nemovitosti"). Prodej předmětných nemovitostí se měl uskutečnit formou výběrového řízení, provedeného v souladu s vyhlášenými soutěžními podmínkami. Součástí ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů byla i podmínka stanovující, že zájemce musel v letech 2004 a 2005 dosáhnout výše obratu minimálně 200 000 000,- Kč za každé účetní období, nebo podmínku minimálního počtu zaměstnanců zájemce. Zájemci byli povinni prokázat splnění kvalifikačních předpokladů a nabídnout kupní cenu nemovitostí v částce minimálně 45 000 000,- Kč. Stěžovatelka byla pro nesplnění stanovených předpokladů - podmínky dosaženého minimálního obratu - po jednání komise vyřazena z výběrového řízení a z dalších paralelně vedených výběrových řízení.

Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že takové vyloučení stěžovatelky z výběrového řízení bylo v souladu se zveřejněným záměrem a soutěžními podmínkami, z tohoto důvodu nemohla být hodnocena ani její nabídka.

Město Karlovy Vary podle názoru soudu prvního stupně neporušilo povinnost uloženou mu ustanovením § 39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o obcích"), neboť záměr převést nemovitosti byl obcí řádně zveřejněn i se zadanými soutěžními podmínkami. Nabídky byly vyhodnoceny také v souladu s těmito podmínkami, proto v postupu žalovaného Města Karlovy Vary neshledal nezákonnost a z toho vyplývající následnou neplatnost kupní smlouvy uzavřené s jiným zájemcem.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. 7. 2008 sp. zn. 11 Co 196/2008 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.).

Odvolací soud shledal, že stěžovatelka je ve věci určovací žaloby aktivně věcně legitimována, přičemž žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy je namístě proto, že žalované Město Karlovy Vary je stále zapsáno v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí, takže stěžovatelka má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Ve vztahu k námitkám stěžovatelky o neúplnosti důkazního řízení odvolací soud konstatoval, že "s ohledem na právní hodnocení věci neshledal, že by navrhované doplnění bylo potřebné". Odvolací soud se zabýval námitkou stěžovatelky o údajné netransparentnosti výběrového řízení a posuzoval, zda při vyhlášení, průběhu a vyhodnocení výsledku výběrového řízení se nedostalo Město Karlovy Vary do rozporu s ustanoveními § 38, § 39 odst. 1, odst. 2 zákona o obcích. V souvislosti s ustanovením § 38 zákona o obcích soud konstatoval, že stěžovatelka byla pro nesplnění jednoho z kvalifikačních předpokladů z výběrového řízení vyřazena důvodně, přičemž zařazení minimálního obratu mezi kvalifikační předpoklady výběrového řízení není protizákonné, i když současně zdůraznil, že není věcí soudu, aby posuzoval přiměřenost či rozsah podmínek stanovených pro výběrové řízení.
III.

Ústavní soud po zvážení námitek stěžovatelky dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů by byl oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by těmito pravomocnými rozhodnutími v řízení, jehož byla stěžovatelka účastnicí, došlo k porušení jejích základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka se dovolávala ochrany svých základních práv, mimo jiné též práva na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví, zabýval se Ústavní soud z tohoto pohledu napadenými rozhodnutími.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky se skutkovými zjištěními a právními závěry vyslovenými obecnými soudy. Základní námitkou, od níž se odvíjí argumentace stěžovatelky předložená v ústavní stížnosti, je, že se obecné soudy nezabývaly jejími námitkami, neprovedly jí navržené důkazy, jimiž mělo být prokázáno, že výběrové řízení bylo od počátku "zmanipulované a netransparentní".

K námitkám stěžovatelky, že oba obecné soudy neprovedly jí navrhované důkazy, jen s poukazem na jejich nadbytečnost, lze jen připomenout, že soud není povinen všechny navržené důkazy provést, musí o nich však rozhodnout. V případě negativního rozhodnutí je pak jeho povinností takové rozhodnutí odůvodnit.

Jak se zjišťuje z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, soud se nejen zabýval námitkami stěžovatelky uplatněnými v tomto řízení, ale zároveň vysvětlil (viz str. 12 rozsudku), z jakého důvodu nevyhověl jejím důkazním návrhům (výslechy svědků k průběhu výběrového řízení, k hodnocení předložených nabídek, písemné vyjádření ke znaleckému posudku Ing. Ž. ohledně obvyklé ceny předmětných nemovitostí), neboť je zcela správně považoval za nadbytečné s ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní závěry z něj vyplývající. Stěžovatelce se v průběhu řízení nepodařilo prokázat porušení § 39 odst. 1, odst. 2 zákona o obcích ani pozdější neoprávněný zásah do uveřejněných soutěžních podmínek zadavatele výběrového řízení. Za této situace nelze než konstatovat, že stěžovatelce muselo být zřejmé již v době, kdy se měla možnost seznámit s nastavením ekonomických a finančních předpokladů daného výběrového řízení a objektivně je vyhodnotit, že jeden z nich splnit nemůže (dosažení minimálního obratu v uvedeném období), přesto se výběrového řízení se svou nabídkou zúčastnila a soutěžní podmínky bez jakýchkoli výhrad akceptovala. Negativní výsledek její účasti - vyřazení z výběrového řízení ještě předtím, než její nabídka (resp. nabídka jejího právního předchůdce) mohla projít hodnocením příslušné komise, byl jen logickým a nevyhnutným důsledkem nesprávného postupu stěžovatelky spojeného s nereálným očekáváním.

Ústavní soud z výše uvedených skutečností proto dospěl k závěru, že námitky stěžovatelky vztahující se především k údajným nedostatkům důkazního řízení (včetně tzv. opomenutých důkazů) nemají oporu v napadených rozsudcích. Stejně tak Ústavní soud nepřisvědčil stěžovatelce i v případě dalších jejích námitek vztahujících se k údajnému porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod.

Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2009

Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.