III. ÚS 2561/09
III.ÚS 2561/09 ze dne 12. 11. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 12. listopadu 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. J. Š., advokátky, zastoupené Mgr. Viktorem Švantnerem, advokátem v Plzni, Mikulášská tř. 9, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. července 2009 č. j. 18 Co 363/2009-50 a usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 21. května 2009 č. j. 9 L 47/2009-42, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označených usnesení obecných soudů, v nichž spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. K tomuto porušení mělo dojít tím, že jí nebyla přiznána odměna advokáta - opatrovníka -za jeden úkon právní služby ve výši 500,-Kč; příslušný režijní paušál po 300,-Kč a DPH. Stěžovatelka uvedla, že obecné soudy nesprávně posoudily výslech ošetřujícího lékaře a umístěného, jehož opatrovnicí byla ustanovena, za jeden úkon právní služby.

Stěžovatelka nesouhlasí s uvedeným závěrem obecných soudů a namítá, že obecné soudy dostatečně nezohlednily skutečnost, že v posuzované věci nejprve došlo k výslechu lékaře, pak následovaly výslechy dalších lékařů a jiných umístěných. Teprve po uplynutí více než jedné hodiny bylo zjištěno, že jí zastupovaný umístěný je schopen výslechu. Za tohoto stavu je dle stěžovatelky evidentní, že výslech umístěného nenavazoval na výslech ošetřujícího lékaře, ale byl proveden se značným časovým zpožděním a na zcela jiném místě. Stěžovatelka dále argumentuje usnesením jiného senátu Krajského soudu v Plzni, který v obdobném případě souhlasil s argumentací stěžovatelky ve vztahu k počtu provedených úkonů.

Z obsahu ústavní stížnosti a kopií přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že k zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv nedošlo.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není proto, jak již mnohokrát konstatoval, součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do ní je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

V projednávaném případě Ústavní soud nemá pochybnosti o ústavní konformitě rozhodnutí obecných soudů o výši odměny stěžovatelky. Soudy obou stupňů v odůvodnění svých usnesení uvedly, že při posuzování výše odměny stěžovatelky vycházely z ustálené praxe, podle níž se účast ustanoveného opatrovníka při výsleších ošetřujících lékařů a na ně bezprostředně navazujících výsleších samotných umístěných považuje ve vztahu ke každému z jím zastupovaného umístěného, za jeden úkon právní služby, nepřekročil-li tento ve svém souhrnu dobu do dvou hodin, jak tomu bylo v případě stěžovatelky. Z tohoto hlediska nelze přisvědčit tvrzení stěžovatelky o nejednotné rozhodovací praxi obecných soudů. Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, obecné soudy v nyní posuzované věci individuálně posoudily výši její odměny jako advokáta -opatrovníka -ve vztahu k okolnostem daného případu a svározhodnutí dostatečně odůvodnily. Za takové situace není Ústavní soud oprávněn jejich závěry přehodnocovat.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2009

Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.