III. ÚS 2548/09
III.ÚS 2548/09 ze dne 12. 11. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 12. listopadu 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky STEBAL TRANS, spol. s r. o., se sídlem Teplice, Dlouhá 39, zastoupené Mgr. Bc. Davidem Navrátilem, advokátem v Plzni, Klatovská 6, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2009 č. j. 17 Co 123/2009-39 a usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 1. 2008 č. j. 39 Ro 2607/2007-12, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 96 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání", takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení výše označených rozhodnutí obecných soudů, vydaných v řízení o zaplacení částky 37 365,05 Kč s příslušenstvím. Současně podala návrh na zrušení ustanovení § 96 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), ve slovech "dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání".

Napadenými rozhodnutími byla, podle stěžovatelky, porušena její základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti a z přiložených kopií rozhodnutí vyplývá, že Okresní soud v Teplicích, v záhlaví uvedeným usnesením, zastavil řízení pro zpětvzetí žaloby žalobcem. Stěžovatelce (v řízení před obecnými soudy žalované) zároveň uložil povinnost uhradit žalobci náklady řízení. K odvolání stěžovatelky odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil s postupem okresního soudu, který na základě zpětvzetí žaloby, učiněného dříve, než bylo nařízeno jednání, řízení zastavil. Odvolací soud dále konstatoval, že bylo osvědčeno, že k zaplacení žalované částky došlo až po uplatnění nároku žalobce před soudem. Z procesního hlediska tedy platí, že žaloba byla podána důvodně a žalobce ji vzal zpět pro chování stěžovatelky po zahájení řízení. Vzhledem k tomu, že k zastavení řízení došlo zaviněním stěžovatelky, odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, rozhodl, že žalobce má právo, aby mu stěžovatelka v plné výši uhradila potřebné náklady vynaložené k účelnému uplatňování práva. Dle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně však pochybil, když stěžovatelce uložil povinnost k náhradě nákladů řízení v nižší výši, než jaká náležela žalobci. Vzhledem k situaci, kdy žalobce odvolání nepodal, nemůže tato skutečnost vést k takovému rozhodnutí odvolacího soudu, jež by přivodilo stav pro odvolatele nepříznivější než ten, vůči němuž odvoláním brojil. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení ve výroku o zastavení řízení i ve výroku o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že jí žalobce doručil pouze fakturu bez dokladů, nutných pro započetí běhu lhůty splatnosti. Tyto doklady stěžovatelka získala až o řadu týdnů později a následně požadovanou částku v plné výši zaplatila. Stěžovatelka tedy provedla úhradu po podání žaloby, aniž by si v té době byla žaloby vědoma, neboť jí zatím nebyla doručena. Podle názoru stěžovatelky byla žaloba podána od samého počátku bezdůvodně, resp. předčasně. Podle tvrzení stěžovatelky nebyla její věc spravedlivě rozhodnuta na základě zjištěných skutečností a provedených důkazů. Stěžovatelka neměla možnost uplatnit své námitky, ačkoli o to aktivně usilovala. K porušení jejích základních práv mělo dojít i rozhodnutím o nákladech řízení.

Stěžovatelka dále nesouhlasí s výkladem a aplikací ustanovení § 146 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 96 odst. 4 o. s. ř tak, jak je učinily obecné soudy. Aplikace uvedených ustanovení je, dle jejího názoru, v rozporu se zásadami spravedlivého soudního procesu, což se snaží doložit vlastním výkladem těchto ustanovení.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů při vydání napadených rozhodnutí. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti.Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody, resp. některé z ústavních kautel.

V daném případě je očividné, že k žádnému porušení základních práv nedošlo. Argumenty stěžovatelky míří toliko k tomu, aby Ústavní soud zaujal odlišný právní závěr, než jaký učinily v této věci obecné soudy, tedy přehodnotil jejich závěry o zastavení řízení a o nákladech řízení. Ústavní soud k argumentaci stěžovatelky připomíná, že s ohledem na své postavení a ústavní rozhraničení pravomocí obecného a ústavního soudnictví je povolán toliko k hodnocení, zda výklad práva v dané věci nebyl svévolný či extrémní. Jak je již výše naznačeno, v dané věci tomu tak nebylo. Odvolací soud rozhodnutí o zastavení řízení, jakož i o nákladech řízení, dostatečně pregnantně a logicky, věcně odpovídajícím způsobem zdůvodnil. V řízení nedošlo k porušení žádného základního práva stěžovatelky a Ústavní soud nenalezl žádný důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsousplněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu". Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Protože tím odpadla základní podmínka projednání návrhu s ústavní stížností spojeného, a stěžovatelku tedy není možno považovat za osobu oprávněnou podat návrh na zrušení v ústavní stížnosti uvedené části ustanovení o. s. ř., byl její návrh uvedený v ústavní stížnosti odmítnut podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2009

Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.