III. ÚS 2522/12
III.ÚS 2522/12 ze dne 4. 10. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele V. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2011 sp. zn. 8 To 229/2011, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 2. 2011 sp. zn. 21 T 114/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, neboť míní, že jimi byla dotčena jeho ústavně zaručená základní práva a svobody.

Navrhovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34, § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu).

K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byl navrhovatel veden písemnou výzvou, doručenou mu dne 16. 7. 2012, v níž byl též upozorněn, že nestane-li se tak ve lhůtě 30 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se mu rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí.

V této lhůtě stěžovatel Ústavnímu soudu oznámil, že rozhodnutím České advokátní komory ze dne 6. 8. 2012 č. j. 2199/12 mu byl k právnímu zastupování v předmětném řízení určen JUDr. M. Ž.

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 1. 10. 2012 jmenovaný advokát oznámil, že poskytnutí právní služby stěžovateli s poukazem na § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v účinném znění, odmítl.
Ústavní soud k odstranění vad stěžovatele opětovně nevyzýval, neboť ani jejich náprava by nic nemohla změnit na tom, že odpovídající návrh není způsobilý meritorního projednání. Shora označená soudní rozhodnutí (jakož i procesně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011 č. j. 7 Tdo 1418/2011-37) stěžovatel napadl ústavní stížností, kterou Ústavní soud usnesením sp. zn. I. ÚS 820/12 ze dne 29. 3. 2012 odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Odtud je patrné, že s obsahem rozhodnutí, napadených (opětovně) nyní projednávanou ústavní stížností byl již tehdy obeznámen (srov. kupř. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2962/07 ze dne 17. 7. 2008 a sp. zn. III. ÚS 1506/08 ze dne 19. 2. 2009), a jestliže ústavní stížnost (datovaná dnem 2. 7. 2012) byla podána až dne 3. 7. 2012, stalo se tak zjevně po uplynutí 60denní lhůty podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a tudíž opožděně.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Shodný výsledek je způsobilé založit posouzení ústavní stížnosti jako podané po lhůtě stanovené zákonem ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) téhož předpisu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. října 2012

Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.