III. ÚS 249/09
III.ÚS 249/09 ze dne 19. 11. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 19. listopadu 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., právně zastoupené Mgr. Janem Úlehlou, advokátem AK se sídlem Krajinská 5, 370 01 České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. listopadu 2008 č. j. 7 Co 1705/2008-106, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 3. února 2009, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. listopadu 2008 č. j. 7 Co 1705/2008-106, a to pro porušení článku 28 a článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. listopadu 2008 č. j. 7 Co 1705/2008-106 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 27. května 2008 č. j. 4 C 361/2007-62 ve výroku pod bodem I. v části týkající se částky 17 576,16 Kč, ve zbývající části a ve výroku pod bodem II. o nákladech řízení byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba, jíž se žalobkyně (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") domáhá po žalované Mateřské škole Písečné zaplacení další částky 11 407,34 Kč, se zamítá. Dále bylo uvedeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že právní závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů. Stěžovatelka je přesvědčena, že při stanovení výměry dovolené za rok 2007 a jejího čerpání nebyl respektován zákoník práce. Nepřiznáním části žalované částky došlo dle názoru stěžovatelky ke zkrácení jejích platových nároků, a tím k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivou odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky.
III.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "jednoduchého" práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (článek 83 Ústavy České republiky), stojící mimo soustavu obecných soudů (článek 91 Ústavy České republiky), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví, jejímž úkolem by byl přezkum celkové zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně pokud jde o interpretaci a aplikaci "jednoduchého" práva, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatelka dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně pokud by v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, a to např. ve formě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. července 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 15, č. 98).

V souzené věci Krajský soud v Českých Budějovicích změnil rozsudek soudu prvního stupně poté, co po doplnění dokazování dospěl k jinému závěru ohledně výpočtu náhrady mzdy za nečerpanou dovolenou a dny studijního volna. Do závěrů odvolacího soudu Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat, neboť v jeho argumentaci neshledal žádný protiústavní exces.

Ústavní soud ověřil, že v souzené věci obecný soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolné, ale toto rozhodnutí je výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednáníbez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2009

Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.