III. ÚS 2475/12
III.ÚS 2475/12 ze dne 23. 8. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 23. srpna 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci návrhu navrhovatelů 1) V. Ř., 2) RNDr. G. L., Ph.D. a 3) Ing. J. V., CSc., všichni zastoupeni JUDr. Janou Drexlerovou, advokátkou se sídlem Pekařská 4, 602 00 Brno, na zrušení "ust. § 12 zákona č. 165/2012 Sb., zákona o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, zrušení z uvedeného zákona odvozeného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ČR (ERÚ), zrušení cenového rozhodnutí ERÚ č. 7/2011, odvozeného ze zákona č. 180/2005 Sb.", takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Dne 29. června 2012 byl Ústavnímu soudu doručen návrh navrhovatelů označený jako ústavní stížnost, kterým se navrhovatelé domáhali zrušení "ust. § 12 zákona č. 165/2012 Sb., zákona o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, zrušení z uvedeného zákona odvozeného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ČR (ERÚ), zrušení cenového rozhodnutí ERÚ č. 7/2011, odvozeného ze zákona č. 180/2005 Sb."
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením návrhu, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") pro návrh na zrušení zákonného ustanovení.

Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho hlavním úkolem ve smyslu ustanovení čl. 83 Ústavy ČR je ochrana ústavnosti. Jako každý jiný státní orgán se ve své činnosti musí řídit principem, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). I pro Ústavní soud to mimo jiné znamená, že musí respektovat své kompetence vymezené především v ustanovení čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR, které jsou dále konkretizovány zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a nemůže je překračovat.

Podle ustanovení § 64 zákona o Ústavním soudu jsou oprávněni podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení jen osoby v tomto ustanovení uvedené. Podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu je oprávněn podat návrh na zrušení zákona také ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 74 zákona.

Ústavní stížnost podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení § 74 citovaného zákona může fyzická nebo právnická osoba spolu s ústavní stížností podat návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

Fyzická nebo právnická osoba je tedy podle ustanovení § 64 odst. 2 písm. e) ve spojení s ustanovením § 74 zákona o Ústavním soudu oprávněna podat návrh na zrušení právního předpisu pouze společně s ústavní stížností. Nutnou podmínkou takového návrhu je i to, že uplatněním napadeného předpisu nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Je tedy vyloučeno, aby fyzická nebo právnická osoba napadla přímo pouze právní předpis, tzv. normativní právní akt. To je dáno i tím, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu může protiústavní zásah do základních práv a svobod fyzické nebo právnické osoby ve smyslu ustanovení § 72 zákona o Ústavním soudu představovat pouze individuální právní akt a nikoliv právní akt normativní (srov. např. usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 246/96: "Podáním označeným formálně jako "ústavní stížnost" nelze navrhovat zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení. Ústavní stížnost, se kterou zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, spojuje právo podat návrh na zrušení právního předpisu, je právním úkonem, který musí splňovat podmínky stanovené § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu" - judikáty Ústavního soudu jsou dostupné v internetové databázi NALUS http://nalus.usoud.cz).

V projednávané věci se stěžovatelé obrátili na Ústavní soud přímo s návrhem na zrušení výše uvedených ustanovení zákona a jiného právního předpisu, aniž by byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 64 odst. 1 písm. e) a v ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než projednávaný návrh na zrušení ustanovení zákona - aniž posuzoval splnění dalších náležitostí podání - podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2012

Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.