III. ÚS 2450/12
III.ÚS 2450/12 ze dne 18. 10. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 18. října 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Pezlem, advokátem AK se sídlem Oldřichova 23, 128 00 Praha 2, proti usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 7. prosince 2010 č. j. 3 C 122/2010-68, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. dubna 2011 č. j. 20 Co 139/2011-80, proti usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 17. října 2011 č. j. 3 C 122/2010-96 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. dubna 2012 č. j. 17 Co 78/2012-160, za účasti 1) Okresního soudu v Semilech a 2) Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. června 2012, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 13. srpna 2012, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 7. prosince 2010 č. j. 3 C 122/2010-68, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. dubna 2011 č. j. 20 Co 139/2011-80, usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 17. října 2011 č. j. 3 C 122/2010-96, jakož i usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. dubna 2012 č. j. 17 Co 78/2012-160, a to pro porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Semilech ze dne 7. prosince 2010 č. j. 3 C 122/2010-68 byla zamítnuta žádost žalobce (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") o osvobození od soudních poplatků v řízení, ve kterém se žalobce domáhal náhrady škody ve výši 201 000,- Kč a uložení povinnosti zalesnit pozemky. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. dubna 2011 č. j. 20 Co 139/2011-80 bylo výše uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.

Usnesením ze dne 17. října 2011 č. j. 3 C 122/2010-96 Okresní soud v Semilech řízení o zaplacení 201 000,- Kč a uložení povinnosti zalesnit pozemky zastavil, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek ze žaloby ani v dodatečné lhůtě po té, co jeho žádost o osvobození od soudního poplatku byla pravomocně zamítnuta. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. dubna 2012 č. j. 17 Co 78/2012-160 bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá nesprávný postup obou soudů při doručování písemností a na jeho základě i nesprávnost rozhodnutí, která ve svém důsledku vedla k odmítnutí spravedlnosti ze strany obecných soudů. Stěžovatel namítá, že ačkoliv ve svých podáních uváděl vždy adresu pro doručování, která je odlišná od jeho trvalého bydliště, Okresní soud v Semilech mu přesto a neodůvodněně doručoval na adresu trvalého pobytu, přičemž k tomuto jednání neměl žádný právní důvod. Stěžovatel uvádí na všech podáních adresu P. a Okresní soud v Semilech neměl žádný důvod doručovat na adresu uvedenou v evidenci obyvatel, naopak svým postupem zamezil stěžovateli v tom, aby řádně a včas doložil své majetkové poměry. Následně okresní soud návrh stěžovatele na osvobození od soudního poplatku zamítl. Toto usnesení je však podle stěžovatele nezákonné, zejména proto, že soud nevyzval řádně stěžovatele k doložení majetkových poměrů, neboť jej nekontaktoval na adrese, kterou mu k tomu stěžovatel poskytl. Jednáním Okresního soudu v Semilech tak došlo k porušení práva stěžovatele domáhat se svých práv stanoveným postupem (čl. 36 odst. 1 Listiny) stejně jako práva na řádné projednání věci (čl. 37 Listiny).

Stěžovatel následně podal odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové, kterým napadl prvostupňové rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Semilech, a to i přes to, že se vůbec nezabýval namítanou vadou doručení, tzn. hlavní namítanou vadou řízení, ale sám přezkoumal majetkové poměry účastníka a dovodil, že nejsou způsobilé pro osvobození od soudního poplatku. Soud přitom své velmi kusé odůvodnění postavil na tom, že pokud si mohl vzít stěžovatel půjčku, musí mít prostředky i na zaplacení soudního poplatku. Podle stěžovatele je takto formulované odůvodnění nedostatečné a neúplné, a proto nepřezkoumatelné. Spekulace o výši platu kuchaře ve francouzské restauraci je prý neopodstatněná, pokud stěžovatel doložil řádně své příjmy a zároveň svědčí o neznalosti soudu o poměrech v pohostinství. Krajský soud v Hradci Králové tím, že napadené rozhodnutí vůbec nepřezkoumal, prý porušil příslušná ustanovení občanského soudního řádu o činnosti odvolacího soudu, a tím i zmařil možnost stěžovatele domáhat se svých práv u nestranného a nezávislého soudu stanoveným postupem dle článku 36 odst. 1 Listiny.

Odůvodnění rozhodnutí soudu o nemožnosti přiznat osvobození od soudních poplatků je podle stěžovatele nedostatečné. Přitom toto rozhodnutí kontrastuje s rozhodnutími jiných obecných soudů, které projednávaly různé věci stěžovatele, a které mu osvobození od soudních poplatků, při stejných přiznaných majetkových poměrech, přiznaly. Neodůvodnění rozhodnutí je činí rovněž nepřezkoumatelným, tudíž protiústavním v rozporu s ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny.
III.

Ústavní soud se nejprve zaměřil na posouzení ústavní stížnosti v části směřující proti usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 7. prosince 2010 č. j. 3 C 122/2010-68, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. dubna 2011 č. j. 20 Co 139/2011-80, kterým bylo výše uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, přičemž nejprve prověřoval, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel výše uvedená rozhodnutí obecných soudů ve věci nepřiznání osvobození od soudních poplatků napadl ústavní stížností až po té, co Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11. dubna 2012 č. j. 17 Co 78/2012-160 potvrdil usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 17. října 2011 č. j. 3 C 122/2010-96, kterým bylo řízení o náhradu škody a uložení povinnosti zastaveno, je zřejmé, že ústavní stížnost směřující proti rozhodnutím obecných soudů o nepřiznání osvobození od soudních poplatků byla podána po lhůtě stanovené zákonem pro její podání.

Ve vztahu k usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 17. října 2011 č. j. 3 C 122/2010-96, kterým soud zastavil řízení o zaplacení 201 000,- Kč a o uložení povinnosti zalesnit pozemky a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. dubna 2012 č. j. 17 Co 78/2012-160, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, posoudil Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou.

Krajský soud v Hradci Králové v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 11. dubna 2012 č. j. 17 Co 78/2012-160 správně poukázal na to, že nemohl přezkoumat správnost pravomocných rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudního poplatku žalobci, je jimi vázán (§ 159a o. s. ř.). Žalobce soudní poplatek za řízení [§ 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění platném a účinném v době zahájení řízení, dále jen "zákon o soudních poplatcích"] nezaplatil, přičemž krajský soud - shodně s okresním soudem - neshledal, že by kvůli nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by žalobci mohla vzniknout újma, nemělo být řízení pro nezaplacení poplatku z řízení zastaveno [§ 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích], a to už jen s ohledem na žalobní tvrzení.

Ústavní soud ověřil, že postup obecných soudů v předmětné věci byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídá zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci krajského soudu, tak jak je rozvedena v rozhodnutí vydaném v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jeho úvahy neshledal Ústavní soud nikterak nepřiměřenými či extrémními.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 7. prosince 2010 č. j. 3 C 122/2010-68 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. dubna 2011 č. j. 20 Co 139/2011-80 podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání. Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 17. října 2011 č. j. 3 C 122/2010-96 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. dubna 2012 č. j. 17 Co 78/2012-160 Ústavní soud podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. října 2012

Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.