III. ÚS 2412/17
III.ÚS 2412/17 ze dne 15. 8. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. S., zastoupeného JUDr. Helenou Martiňákovou, advokátkou, sídlem Na Křivině 1363/4, Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2017 č. j. 11 To 25/2017-379, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 1. 8. 2017 návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jímž se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze.
2. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom k závěru, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.

3. Ústavní soud zdůrazňuje, že ve své judikatuře dodržuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán a jakékoliv "dvojkolejné" rozhodování je tedy z podstaty institutu ústavní stížnosti vyloučeno. Z obsahu napadeného rozhodnutí, jeho poučení, jakož i odůvodnění ústavní stížnosti (zejména námitky týkající se tzv. extrémního rozporu závěrů soudu s provedenými důkazy) je přitom zřejmé, že se stěžovatel může ochrany svých práv domoci prostřednictvím institutu dovolání ve smyslu ustanovení § 265a a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

4. Ústavní soud se přitom otázkou subsidiarity ústavní stížnosti k institutu dovolání dle trestního řádu velmi obsáhle zabýval ve svém stanovisku pléna, kterým byla praxe Ústavního soudu v této oblasti objasněna a sjednocena [srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. března 2014 (40/2014 Sb.)]. Na jeho závěry lze proto v podrobnostech odkázat. Výrok tohoto stanoviska pléna pak zní: "Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů)." Je tedy zjevné, že stěžovatelem podaná ústavní stížnost nesplňuje podmínky přípustnosti uvedené v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

5. Z výše vyložených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnou jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. srpna 2017

Jan Filip v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.