III. ÚS 2393/09
III.ÚS 2393/09 ze dne 26. 11. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. V. U., zastoupeného JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou v Praze 4, Medkova 913/48, proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 2. 4. 2009 č. j. 5 C 205/2007-108, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 3. 9. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 2. 4. 2009 č.j. 5 C 205/2007-108. Stěžovatel v ústavní stížnosti mimo jiné uvedl, že podal proti rozsudku (též) odvolání a že toto odvolání je podáno včas, neboť rozsudek nebyl stěžovateli řádně doručován, nemohla nastat fikce, proto rozsudek mu byl doručen osobně až dne 7. 7. 2009.

Dotazem u Okresního soudu Praha-západ zjistil Ústavní soud (č. l. 8 spisu Ústavního soudu), že stěžovatel podal proti prvostupňovému rozsudku odvolání dne 18. 8. 2009, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Soud zaslal Ústavnímu soudu kopii odvolání stěžovatele; z odvolání vyplývá, že stěžovatel podává odvolání do všech výroků rozsudku a namítá tytéž skutečnosti, jako v ústavní stížnosti (nesprávné doručování rozsudku s tím, že rozsudek nemohl nabýt právní moci, a rovněž nepřezkoumatelnost rozsudku a nesprávné závěry prvostupňového soudu).
Dle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Z citovaného ustanovení vyplývá zásada subsidiarity ústavní stížnosti a zásada minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci; na tyto zásady Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře poukazuje.

Ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení. Přípustnost ústavní stížnosti není dána tam, kde je tvrzenému právu (zde právu na přístup k odvolacímu soudu) poskytnuta ochrana celým právním řádem, tj. především před obecnými soudy.

Ze zjištěných skutečností je zřejmé, že jednak stěžovatel souběžně s ústavní stížností podal proti rozsudku odvolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto, a v rámci odvolacího řízení může být stěžovateli poskytnuta ochrana, a jednak má stěžovatel k dispozici jiný (další) procesní prostředek dle občanského soudního řádu.

S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud postupoval tak, že ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl pro její nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2009

Jiří Mucha soudce Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.