III. ÚS 239/05
III.ÚS 239/05 ze dne 29. 6. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 29. června 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatelky Ing. E. V., zastoupené JUDr. Jaroslavem Peštou, advokátem se sídlem 120 00 Praha 2, Blanická 25, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004 č. j. 32 Odo 812/2002-212, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výroku pod bodem II. výše označeného usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto její dovolání, směřující proti rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2000 č. j. 23 Co 385/2000-143 a 23 Co 385/2000-182 ze dne 21.června 2002, když vyjádřila přesvědčení, že jím došlo k porušení práv garantovaných čl. 4 odst. 1, jakož i čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že se podáním dovolání bránila proti postupu soudů, které nevzaly zřetel na námitku promlčení uplatněnou 18. 3. 1998 proti nároku žalobce na příslušenství - úroku z prodlení ve výši 16 %, Nejvyšší soud dovolání odmítl, aniž k uvedené vadě řízení přihlédl. Dále poukázala na délku řízení v předmětné věci, když skutečnost, že trvalo 7 let a dle jejího názoru neprobíhalo bez zbytečných průtahů, měla podstatný vliv i na celkovou výši soudem přiznaných úroků. S ohledem na částku, přisouzenou včetně úroků žalobci, navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost stížností napadeného rozhodnutí, když oprávněný hrozí podáním návrhu na exekuci.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, shledán nebyl. V odůvodnění rozhodnutí se dovolací soud vypořádal s námitkami stěžovatelky, o něž opírala důvody dovolání dle § 237 odst. 1 písm. d) a § 241 odst. 3 písm. b) obč. soudního řádu, účinného do 31. 12. 2000 - tj. s tvrzením, že řízení trpělo vadou, když soud I. stupně zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku, v něm pak pokračoval i když žalobce poplatek uhradil po uplynutí odvolací lhůty, dále že po rozšíření žaloby o příslušenství soud o této změně nerozhodl, příslušenství pohledávky žalobci přiznal přesto, že vznesla námitku jeho promlčení. Na vyčerpávající obsah odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu lze odkázat a dále nutno konstatovat, že Nejvyšší soud opodstatněně dovolání stěžovatelky jako nepřípustné v souladu s § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu odmítl.

Pro výše uvedená zjištění byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut, důvody pro odložení vykonatelnosti rozhodnutí, jehož se stěžovatelka v návrhu rovněž domáhala, dány nebyly. Pokud jde o námitku týkající se délky řízení před obecnými soudy, která měla, dle tvrzení stěžovatelky, ovlivnit výši přiznaných úroků, je třeba uvést, že tato nebyla zahrnuta v dovolání a tedy ani ve stížností napadeném rozhodnutí Nejvyššího soudu. Proto jde v tomto směru o stížnost nepřípustnou [§ 79 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 1 písm. e) cit. zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 29. června 2005

Jiří Mucha předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.