III. ÚS 2380/09
III.ÚS 2380/09 ze dne 15. 2. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného JUDr. Ladislavem Lackem, advokátem Praha 1, Opletalova 1535/4, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. 4 Tdo 527/2009, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2009 sp. zn. 8 To 166/2008 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2008 sp. zn. 1 T 6/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 7. 9. 2009 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení shora označených soudních rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na osobní svobodu garantované čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Stěžovatel ve svém podání ze dne 9. 9. 2009 tvrdil, že ústavní stížnost k poštovní přepravě podal dne 7. 9. 2009, a protože nebyla Ústavnímu soudu doručena, zaslal její kopii a dále kopii podacího lístku, jímž mínil uvedenou skutečnost doložit. V samotné ústavní stížnosti pak stěžovatel uvedl, že napadené usnesení Nejvyššího soudu, od jehož doručení (zjevně) odvozuje běh lhůty pro podání ústavní stížnosti, bylo doručeno jeho obhájci dne 23. 6. 2009, jemu samotnému doručeno nebylo; ze soudního spisu (pozn.: viz obálka na č. l. 520) však jeho obhájce zjistil, že při doručování nebyl (stěžovatel) zastižen, a tak mu byla zásilka uložena na poště dne 25. 6. 2009 (do 10. 7. 2009). Ústavní soud si vyžádal soudní spis Městského soudu v Praze, z něhož pak vyplynula správnost údajů, které stěžovatel stran doručení usnesení Nejvyššího soudu ve své ústavní stížnosti uvedl.

Stěžovatelovu obhájci tedy bylo předmětné usnesení Nejvyššího soudu doručeno dne 23. 6. 2009; jde-li o doručování samotnému stěžovateli, příslušná zásilka byla uložena u pošty dne 25. 6. 2009 (a to do 10. 7. 2009). Podle ustanovení § 64 odst. 2 trestního řádu (dále jen "tr. ř.") platí, že nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout; v případě, že si adresát zásilku do deseti dnů od uložení nevyzvedne, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Stěžovatel v ústavní stížnosti přitom netvrdí, že nebyly splněny zákonné předpoklady vzniku tzv. fikce doručení napadeného "dovolacího" usnesení.

Vzhledem k těmto skutečnostem má Ústavní soud za to, že poslední den zmíněné desetidenní lhůty připadl na neděli 5. 7. 2009 a že tudíž za den doručení rozhodnutí samotnému stěžovateli lze považovat datum 7. 7. 2009 (§ 60 odst. 3 tr. ř.). Vyjde-li Ústavní soud z tohoto data (a to s přihlédnutím k § 62 odst. 2, § 137 odst. 4, § 143 odst. 1 tr. ř.), pak šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti počala běžet dne následujícího [§ 57 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu], a protože poslední den této lhůty připadl na sobotu 5. 9. 2009, bylo povinností stěžovatele podat ústavní stížnost u Ústavního soudu nejpozději v pondělí dne 7. 9. 2009 (§ 57 odst. 2 o. s. ř.).

Stěžovatel toho dne sice podal ústavní stížnost k poštovní přepravě, avšak jako adresáta uvedl "Nejvyšší soud České republiky", jemuž byla také zásilka doručena. Uvedený soud pak Ústavnímu soudu předal danou zásilku "osobně" až dne 10. 9. 2009 (viz č. l. 26 spisu Ústavního soudu). Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel do 7. 9. 2008 nepodal, jak ukládá § 57 odst. 3 o. s. ř., ústavní stížnost osobně u Ústavního soudu a ani ji neodevzdal orgánu, který měl povinnost ji (Ústavnímu soudu) doručit.

Ústavní soud přitom již ve svém usnesení ze dne 2. 5. 2007 sp. zn. IV. ÚS 867/07 vyloučil, že "by mohla být za včas podanou považována ústavní stížnost zaslaná poštou jinému státnímu orgánu než Ústavnímu soudu, a to již vzhledem k [...] ustanovení § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, nehledě na to, že neexistuje žádné, byť i jen analogicky použitelné ustanovení právního řádu České republiky, z něhož by bylo vyvoditelné, že ústavní stížnost lze podat včas prostřednictvím obecného soudu". V této souvislosti Ústavní soud upozornil na to, že "mnohokráte judikoval, že součástí soustavy těchto soudů není a že řízení před ním je řízením zcela samostatným" a že "nejde o pokračování procesu realizovaného uzavřeně v soustavě soudů obecných" (viz také usnesení ze dne 24. 1. 2008 sp. zn. IV. ÚS 2898/07, ze dne 25. 3. 2008 sp. zn. III. ÚS 3048/07, všechna zmíněná usnesení jsou dostupná na internetové adrese http://nalus.usoud.cz). Z výše uvedeného je patrno, že za datum podání ústavní stížnosti nelze považovat den 7. 9. 2009, ale až den 10. 9. 2009, a že tudíž ústavní stížnost byla podána opožděně. Na doplnění možno uvést, že ze strany stěžovatele bylo v dané věci učiněno ve vztahu k Ústavnímu soudu další elektronické podání dne 8. 9. 2009, nicméně i v tomto případě tomu bylo po zákonem stanovené lhůtě.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako opožděný návrh, který podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. února 2010

Jiří Mucha v. r. soudce Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.