III. ÚS 2362/12
III.ÚS 2362/12 ze dne 18. 7. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 18. července 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu P. Č., směřujícího proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2012 č. j. Aprk 5/2012-48 a proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2012 č. j. Aprk 14/2012-9, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:

V návrhu, označeném jako "návrh na zahájení řízení Aprk 5 + 14/12", navrhovatel požaduje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť jimi mělo dojít ke "kumulovanému nezákonnému zásahu do práva na spravedlivý proces".
Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu")] a jeho podání vykazuje i četné další vady, podání zejména není srozumitelné, není zřejmé, čeho se navrhovatel domáhá, nejsou připojena napadená rozhodnutí atd., srov. zákonné náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle § 34, § 72 zákona o Ústavním soudu.

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz např. ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 424/09, sp. zn. I. ÚS 257/09, sp. zn. III. ÚS 765/09, sp. zn. I. ÚS 787/09, sp. zn. Pl. ÚS 5/09, sp. zn. III. ÚS 291/09, sp. zn. I. ÚS 467/09, sp. zn. I. ÚS 786/09, sp. zn. II. ÚS 3891/11 a desítky dalších).

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění nedostatku (vady) návrhu; vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnfutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Stěžovatel podal u Ústavního soudu již přibližně dvě stovky v drtivé většině neúplných návrhů, ač byl opakovaně poučován o všech náležitostech ústavní stížnosti a vyzývat jej k odstranění vad v nyní projednávané věci je tudíž zjevně nadbytečné.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval stejně, jako v případě mnoha předchozích vadných návrhů stěžovatele (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 2235/12, I. ÚS 1639/12 a IV. ÚS 2540/12), a za použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu projednávaný návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. července 2012

Jan Musil v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.