III. ÚS 23/05
III.ÚS 23/05 ze dne 4. 5. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


III. ÚS 23/05

Ústavní soud rozhodl dne 4. května 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu Ing. J. K., zastoupeného JUDr. Radimem Břenkem, advokátem v Praze 5, Lidická 28, na zrušení obecně závazné vyhlášky obce Dolní Břežany ze dne 24. 6. 2004, číslo 11/2004, kterou se vyhlašuje závazná část územního plánu obce Dolní Břežany, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Podáním ze dne 6. 1. 2005, označeným jako "ústavní stížnost a návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky obce Dolní Břežany, číslo 11/2004, ze dne 24. 6. 2004, kterou se vyhlašuje závazná část územního plánu obce Dolní Břežany", se stěžovatel domáhal zrušení uvedené vyhlášky. Vzhledem k tomu, že stěžovatel, jakožto fyzická osoba, nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyzval jej Ústavní soud k odstranění vad jeho návrhu. Stěžovatel ve stanovené lhůtě tyto odstranil, když předložil plnou moc svého právního zástupce a jím vypracovaný, resp. podepsaný návrh na zahájení řízení, jenž byl označen shodně s předchozím podáním stěžovatele, shodně formulované bylo i návrhové žádání. V tomto návrhu stěžovatel uvedl, že uvedená vyhláška porušuje čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, a tak se s ohledem na ustanovení § 82 zákona o Ústavním soudu domáhá jejího zrušení. Současně vyslovuje - s odkazem na § 64 odst. 2, popř. odst. 4, a § 74 zákona o Ústavním soudu - názor, že je osobou oprávněnou k podání návrhu, což odůvodňuje tím, že napadá opatření a zásah orgánu veřejné moci či rozhodnutí, konkrétně schválení souborného stanoviska k územnímu plánu, zpracování konceptu v rozporu se zadáním územního plánu. V další části svého podání stěžovatel zdůvodňuje, proč pokládá napadenou obecně závaznou vyhlášku za rozpornou se zákonem či ústavním pořádkem.

Předtím než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání věci, zkoumá, zda jsou splněny formální náležitosti návrhu a dány podmínky řízení. V projednávané věci sice navrhovatel označil svoje podání jako "ústavní stížnost a návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky", avšak petit, jímž je Ústavní soud vázán, formuloval jako návrh na zrušení (jiného) právního předpisu. K závěru, že jde o návrh na zrušení právního předpisu, lze dospět po posouzení předmětného podání i z hlediska obsahového, neboť je zřejmé, že stěžovatelem tvrzené "zásahy orgánu veřejné moci", jimiž má být doloženo, že jde (rovněž) o ústavní stížnost, představují eventuální vady v procesu tvorby daného předpisu nebo případné vady jeho samého. Protože tedy návrh nesměřuje proti konkrétnímu pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci vydanému v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, ani proti opatření či jinému zásahu orgánu veřejné moci (za zásah orgánu veřejné moci, jímž je porušeno základní právo fyzické nebo právnické osoby, nelze považovat legislativní činnost), Ústavní soud posoudil navrhovatelovo podání jako návrh na zahájení řízení podle hlavy druhé, oddílu prvního zákona o Ústavním soudu (řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů).

Zákon o Ústavním soudu v ustanovení § 64 odst. 2 a 4 stanoví okruh subjektů oprávněných podat návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy (jímž je i obecně závazná vyhláška obce). Patří mezi ně vláda [odst. 2 písm. a)], skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů [odst. 2 písm. b)], senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti [odst. 2 písm. c)], ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 tohoto zákona [odst. 2 písm. d)], zastupitelstvo kraje [odst. 2 písm. e)], Veřejný ochránce práv [odst. 2 písm. f)], ministr vnitra, jde-li o návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky kraje a hlavního města Prahy a jde-li o návrh na zrušení právního předpisu obce [odst. 2 písm. g)], věcně příslušný ministr, jde-li o návrh na zrušení nařízení kraje a hlavního města Prahy [odst. 2 písm. h)], zastupitelstvo obce, jde-li o návrh na zrušení právního předpisu kraje, do jehož územního obvodu obec náleží [odst. 2 písm. i)] a plénum, jsou-li dány důvody podle § 78 odst. 2 (odst. 4).

Z výše uvedeného přehledu vyplývá, že navrhovatel jako fyzická osoba by byl aktivně legitimován k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu toliko za předpokladu, že by podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 zákona o Ústavním soudu, nebo že by podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost, jíž by brojil proti konkrétnímu pravomocnému rozhodnutí, opatření či zásahu orgánu veřejné moci, nepodal, není v jeho případě splněna podmínka pro věcný přezkum napadené vyhlášky obce podle ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu. Přezkum podle ustanovení § 119 odst. 4 zákona o Ústavním soudu nepřipadá v dané věci v úvahu, neboť jde o přezkum v souvislosti s podáním návrhu na obnovu řízení podle hlavy druhé, oddílu osmého zákona o Ústavním soudu (řízení o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu).

Z důvodu absence aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu - obecně závazné vyhlášky obce - proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 2005



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.