III. ÚS 2295/09
III.ÚS 2295/09 ze dne 8. 2. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Milana Usnula, soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha 9, se sídlem Praha 9, Bryksova 763/46, zastoupeného Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 7. 2008 č. j. 25 Co 41/2008-33 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 3. 2009 č. j. 20 Cdo 5087/2008-43, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 25. 8. 2009 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, a to pro porušení svých ústavně zaručených práv a svobod zakotvených v čl. 4 odst. 1, čl. 9 odst. 1, čl. 11, čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Jak Ústavní soud zjistil z vyžádaného spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. Nc 9996/2004, usnesením tohoto soudu ze dne 26. 8. 2004 č. j. Nc 9996/2004-8 byla k návrhu oprávněné Československé obchodní banky, a. s., nařízena exekuce proti povinné Z. R. a jejím provedením byl pověřen stěžovatel jakožto soudní exekutor. V průběhu odvolacího řízení povinná zemřela, pročež Krajský soud v Hradci Králové ústavní stížností napadeným usnesením usnesení okresního soudu zrušil a řízení zastavil (výrok I), dále pak rozhodl, že oprávněná nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II) a že stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů exekuce (výrok III). Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl stěžovatel ve výroku III dovoláním, to však Nejvyšší soud shledal nepřípustným, a proto je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítl.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Podle § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu, jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.

Jak patrno z výše uvedeného soudního spisu, napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo stěžovateli doručeno dne 24. 4. 2009, ústavní stížnost však byla podána, jak plyne z otisku razítka na příslušné zásilce, k poštovní přepravě dne 27. 8. 2009, tedy zjevně po zákonem stanovené lhůtě (kterážto uplynula dne 23. 6. 2009).

K tomu Ústavní soud dodává, že běh lhůty pro podání ústavní stížnosti proti usnesení odvolacího soudu nelze za situace, kdy ústavnost usnesení Nejvyššího soudu není možno zpochybnit, odvíjet od jeho doručení (tj. od doručení "dovolacího" usnesení). Tímto rozhodnutím byl totiž příslušný mimořádný opravný prostředek odmítnut pro nepřípustnost, a tudíž jej nelze vůbec považovat za poslední procesní prostředek ve smyslu § 73 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; není možno postupovat ani podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, protože k jeho odmítnutí ze strany dovolacího soudu nedošlo "z důvodů závisejících na jeho uvážení".

Šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti proti napadenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové tak počala běžet následujícího dne po doručení tohoto rozhodnutí. K němu, jak Ústavní soud zjistil z příslušného soudního spisu, došlo již dne 5. 9. 2008. Pokud byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě až výše uvedeného dne, stalo se tak i v tomto ohledu zjevně po zákonem stanovené lhůtě.

S ohledem na výše uvedené důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 2010

Jiří Mucha v. r. soudce Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.