III. ÚS 2262/12
III.ÚS 2262/12 ze dne 3. 8. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 3. srpna 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Bc. L. R., bez právního zastoupení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Dne 18. června 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele v blíže neidentifikované "věci Okresní správy sociálního zabezpečení Frýdek - Místek". Ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, splněna nebyla ani podmínka povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. V ústavní stížnosti stěžovatel Ústavní soud požádal o prodloužení lhůty k ustanovení právního zástupce.
Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti.

V předmětné věci stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není zastoupen advokátem.

Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však zastoupen advokátem není. Dle ustanovení § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu musí být k ústavní stížnosti přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Stěžovatel však ani tuto povinnost nesplnil. Stejně tak ústavní stížnost neobsahuje žádnou argumentaci (tím méně ústavněprávní).

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném advokátním zastoupení a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.

Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatel se již několikrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem jakož i dalšími vadami ústavní stížnosti. K dnešnímu dni je u Ústavního soudu evidováno již 15 takových podání. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení evidovaná pod sp. zn. IV. ÚS 1561/09, sp. zn. III. ÚS 2077/10, sp. zn. IV. ÚS 2657/11).

Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatel byl v nedávné době opakovaně obeznámen s podmínkou povinného advokátního zastoupení a s dalšími zákonnými náležitostmi ústavní stížnosti. Bylo proto v jeho vlastním zájmu, aby jeho další ústavní stížnost již přinejmenším vadu, spočívající v nedostatku advokátního zastoupení, neobsahovala.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud žádosti stěžovatele o prodloužení lhůty nevyhověl.

Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. srpna 2012

Jan Musil v. r. soudce Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.