III. ÚS 2197/09
III.ÚS 2197/09 ze dne 12. 1. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek 1. L. S., 2. M. M. a 3. D. D., všech zastoupených JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, advokátem v Třebíči, Bráfova třída 52, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2009 č. j. 18 Co 125/2009-91 a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 10. 10. 2008 č. j. 13 D 803/2008-61, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 19. 8. 2009 stěžovatelky napadly a domáhaly se zrušení shora označených soudních rozhodnutí s tím, že obecné soudy porušily jejich ústavně zaručená práva stanovená v čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, shora označeným usnesením Okresního soudu ve Znojmě bylo rozhodnuto o majetku ve společném jmění zemřelého S. K. a pozůstalé manželky V. K., byla určena obvyklá cena majetku zůstavitele, výše dluhů a čistá hodnota dědictví, schválena dohoda dědiců o vypořádání dědictví a rozhodnuto o nákladech řízení a jejich náhradě. Proti tomuto usnesení podaly stěžovatelky odvolání, avšak Krajský soud v Brně je podle § 218 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") odmítl; své rozhodnutí zdůvodnil tak, že stěžovatelky nebyly účastnicemi řízení, a proto nebyly ani oprávněny daný opravný prostředek podat.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Jak bylo již výše uvedeno, stěžovatelky napadly rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, to však bylo odvolacím soudem odmítnuto s tím, že stěžovatelky nebyly oprávněny je podat (tj. z důvodu tzv. subjektivní nepřípustnosti). V ústavní stížnosti se sice stěžovatelky domáhají zrušení obou soudních rozhodnutí, z jejího obsahu však není zcela zřejmé, jakého pochybení se odvolací soud měl dopustit, jestliže jejich odvolání neprojednal "meritorně". Napadají-li však toto rozhodnutí, lze vyvozovat, že se s jeho postupem neztotožnily.

Pro případ, že by odvolací soud postupoval nesprávně, musí Ústavní soud poukázat na ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř., podle kterého může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Vzhledem k této skutečnosti je zřejmé, že stěžovatelky, pokud nesouhlasily s postupem odvolacího soudu, mohly, resp. měly před podáním této ústavní stížnosti vůči usnesení odvolacího soudu uplatnit tento mimořádný opravný prostředek. Pokud tak neučinily, resp. pokud jej zcela (tj. včetně opravných prostředků) "nevyčerpaly", což z ústavní stížnosti ani okolností případu nevyplývá, nutno ji označit za nepřípustnou.

V případě, že by odvolání nebylo možno (ve vztahu ke stěžovatelkám) považovat za poslední procesní prostředek ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, bylo povinností stěžovatelek ve smyslu § 72 odst. 5 zákona o Ústavní soudu podat ústavní stížnost proti usnesení soudu prvního stupně do 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatelky o předmětném zásahu dozvěděly. Vzhledem k tomu, že své odvolání podaly dne 2. 4. 2009 (viz odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu), nejpozději tohoto data se o něm (tj. zásahu) také musely dozvědět. Pokud ústavní stížnost podaly proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě až dne 19. 8. 2009, učinily tak po zákonem stanovené lhůtě.

S ohledem na výše uvedené závěry Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e), event. také písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2010

Jiří Mucha soudce Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.