III. ÚS 2172/13
III.ÚS 2172/13 ze dne 19. 11. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Jana Filipa a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti 1) Mgr. Evy Dvořákové, 2) Josefa Podlešáka a 3) Pavla Podlešáka, zastoupených JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 18, 120 00 Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013 sp. zn. 20 Cdo 786/2013, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2012 č. j. 16 Co 346/2012-898 a proti usnesení soudního exekutora JUDr. Milana Suchánka, Exekutorský úřad Praha 9, ze dne 16. 7. 2012 č. j. 085 EX 46/05-864, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívají, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu, udělil soudní exekutor napadeným usnesením vydražiteli Ing. Zdeňku Zbytkovi (v exekučním řízení v postavení oprávněného) příklep na spoluvlastnických podílech stěžovatelů (v exekučním řízení v postavení povinných) na v rozhodnutí specifikovaných nemovitostech. K odvolání stěžovatelů bylo usnesení soudního exekutora potvrzeno Městským soudem v Praze, jelikož podle soudu nenastal žádný z důvodů předvídaných § 336k odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2012, pro něž lze usnesení o příklepu změnit. S tímto názorem se posléze ztotožnil také Nejvyšší soud, který odmítl stěžovateli podané dovolání.

Stěžovatelé proto podali ústavní stížnost. V ní především poukazují na to, že prodej spoluvlastnických podílů ve veřejné dražbě je zjevně nevhodný a poškozuje je. Mezi stěžovateli a oprávněným je veden soudní spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. V rámci tohoto sporu byly spoluvlastnické podíly oprávněnému údajně nabízeny, ten je však odmítl (ačkoli o ně měl zájem) s úmyslem získat je posléze za mnohem nižší cenu v dražbě. K úhradě dluhu by přitom postačovalo převedení spoluvlastnického podílu na hotelu Kilián. Nyní však byl prodán již hotel třetí. Jak stěžovatelé dále zdůrazňují, všem účastníkům exekučního řízení i samotnému exekutorovi bylo zřejmé, že se o nemovitosti uchází pouze oprávněný, což se také potvrdilo, když je posléze v dražbě získal za částku odpovídající nejnižšímu podání. Stěžovatelé argumentují, že ve skutečnosti byli připraveni pohledávku splnit a k plnění nedošlo jen kvůli přístupu oprávněného.
Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v první řadě podotýká, že prakticky shodným případem se zabýval již v usnesení sp. zn. II. ÚS 972/12 ze dne 14. 3. 2013. Tímto usnesením Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost totožných stěžovatelů, v níž brojili proti usnesení o udělení příklepu k jiným spoluvlastnickým podílům v rámci stejného exekučního řízení. Ústavní soud tehdy v postupu soudního exekutora a obecných soudů porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů neshledal. Vzhledem k tomu, že v nyní projednávané stížnosti stěžovatelé neuvádí žádné nové významné okolnosti, neshledává Ústavní soud důvod svůj postoj měnit.

Obecné soudy své závěry dostatečně odůvodnily a stěžovatelům vysvětlily, proč jejich námitky nejsou při přezkumu usnesení o udělení příklepu relevantní. Stěžovatelé pak jen opakují stejné argumenty, které uplatňovali nejen v rámci opravných prostředků proti napadeným rozhodnutím, nýbrž i v předchozích fázích exekučního řízení (přičemž soudy stěžovatelům v dřívějších rozhodnutích také sdělily, za jakých podmínek by jimi prezentované argumenty mohly být relevantní). V ústavní stížnosti však není uvedeno nic, co by projednávanou věc přenášelo do ústavní roviny. Jak už přitom bylo stěžovatelům řečeno v usnesení sp. zn. II. ÚS 972/12, Ústavní soud není další instancí v rámci soustavy obecných soudů a přezkoumávat jejich rozhodnutí mu v rovině jednoduchého práva v zásadě nepřísluší. Za daných okolností tak Ústavní soud pouze konstatuje, že závěry obecných soudů považuje za ústavně konformní a pro stručnost na ně ve zbytku odkazuje.

Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2013

Jan Musil, v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.