III. ÚS 216/05
III.ÚS 216/05 ze dne 29. 6. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 29. června 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. D. S., proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ČR ze dne 1. 12. 2004, čj. OSZ-115573-68/VD-Je/2004, a rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 14. 2. 2005, čj. OSZ-19-12/OM-Šp-2005, a o návrhu na zrušení zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, in eventum na zrušení části věty první za čárkou a věty druhé v ustanovení § 15, ustanovení § 37 odst. 1 a části věty první vymezené slovy "pouze k tomuto dni" v ustanovení § 71 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a dále ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrhy se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 25. 4. 2005 se stěžovatel z důvodů vyložených v tomto podání domáhal toho, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Ministerstva vnitra ČR v právní věci vedené pod čj. OSZ-115573-68/VD-Je/2004 bylo porušeno jeho ústavní právo na spravedlivý proces zaručený v čl. 10 Ústavy ČR a dále v čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 30 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, a aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí orgánu veřejné moci, a dále aby zrušil zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, eventuálně jeho jednotlivá ustanovení, specifikovaná v záhlaví tohoto usnesení.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), resp. že k uvedenému návrhu nebyla přiložena plná moc advokáta (§ 31 zákona o Ústavním soudu), soudce zpravodaj jej podle ustanovení § 42 odst. 3 a § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu přípisem ze dne 11. 5. 2005, doručeným dne 23. 5. 2005, vyzval, aby vadu svého návrhu, spočívající v nepředložení plné moci udělené advokátovi (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), odstranil ve lhůtě 30 dnů, a poučil jej s odvoláním na ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu o možnosti odmítnutí návrhu, nebudou-li vytýkané vady odstraněny.

Stěžovatel na tuto výzvu reagoval dopisem ze dne 14. 6. 2005, ve kterém - stručně řečeno - uvedl, že povinnost zajišťovat právní zastoupení má Ústavní soud, neboť se nejedná o vadu návrhu, ale o nedostatek podmínky řízení, a v případě, že tato podmínka nebude splněna, je na soudu, aby ji odstranil (§ 104 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu). Dále vyslovil názor, že požadavek povinného zastoupení advokátem je protiústavní, a v souvislosti s tím navrhl, aby Ústavní soud zrušil ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jakož i ustanovení § 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.

Postup stěžovatele (jak již konstatoval Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 8. 2. 2004, sp. zn. IV. ÚS 8/04, vydaném v obdobné stěžovatelově věci) ve svých důsledcích nastoluje situaci, ve které Ústavní soud nemůže podanou ústavní stížnost a návrh věcně projednat, neboť je povinen, jsa zákonem o Ústavním soudu vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR, podle § 43 odst. 2 písm. b) z důvodu uvedeného v § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost spojenou s návrhy na zrušení zákona anebo jednotlivých ustanovení zákona, uvedených v záhlaví tohoto usnesení, odmítnout.

Zbývá jen doplnit, že otázkou ustanovování advokáta pro řízení před Ústavním soudem se již tento soud nejednou zabýval, přičemž dospěl k závěru, že k takovému postupu podle pravomocí, které jsou mu svěřeny jak ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak zákonem o Ústavním soudu, není oprávněn. Stejně tak byla již řešena otázka ústavnosti požadavku povinného právního zastoupení pro řízení před Ústavním soudem, jak plyne ze stanoviska pléna ze dne 21. 5. 1996, čj. Pl. ÚS - st. 1/96 (publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 9. str. 471), na které se stěžovatel tímto odkazuje.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. června 2005

Jiří Mucha předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.