III. ÚS 2045/12
III.ÚS 2045/12 ze dne 28. 6. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 28. června 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatelky E. Š., zastoupené JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem Česká Lípa, Sokolská 295, o ústavní stížnosti proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky Liberec ze dne 27. dubna 2012 č. j. 36 Co 61/ 2012-31 a Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. října 2011 č. j. 9 EXE 4805/2011-14, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění

Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 až 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že soud I. stupně nařídil pro uspokojení pohledávky oprávněného PROFI CREDIT exekuci na její majetek, a to na základě pravomocného a vykonatelného směnečného platebního rozkazu vydaného 3. 6. 2004 Krajským soudem v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích pod č. j. 55 Sm 335/2004-4 ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 22. 5. 2007 č. j. 55 Cm 207/2004-83. Proti uvedenému nařízení exekuce podala odvolání, soud II. stupně však rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil, žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Jak v odvolání, tak v ústavní stížnosti uvedla, že oprávněnému uhradila dlužnou částku v celém rozsahu, ten pak po dobu 4 let po ní nic nepožadoval a již z tohoto důvodu nepovažuje za správné přiznání mu úroků z prodlení a také nákladů řízení, jež rozhodně nejsou účelně vynaložené.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, shledán nebyl. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci přezkoumal usnesení soudu I. stupně, jímž byla nařízena exekuce na majetek povinné podle citovaných rozhodnutí, a opodstatněně je potvrdil. V odůvodnění se pak s jejími námitkami týkajícími se doručování směnečného platebního rozkazu, a tedy jeho vykonatelností, vyčerpávajícím způsobem vypořádal. Lze dodat, že před prvostupňovým soudem i soudem odvolacím povinná neprokázala plnění oprávněnému, a to ani v jeho části, správnost v postupu soudu při doručování jeho rozhodnutí odvolací soud odpovídajícím způsobem ve svém usnesení vyložil a tak důvodně rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě jako věcně správné podle § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2012

Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.