III. ÚS 204/05
III.ÚS 204/05 ze dne 31. 8. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


III. ÚS 204/05

Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2006 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A-TIS, a. s., Prešov, se sídlem Prešov, Strojnícka 1, zastoupené JUDr. Evou Petránovou, advokátkou v Prešově, Svätoplukova 12, proti průtahům Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci sp. zn. 11 C 348/97, spojenou s návrhem na přiměřené finanční odškodnění a na náhradu nákladů řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrhy se odmítají.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 18. dubna 2005, se stěžovatelka domáhala toho, aby Ústavní soud rozhodl tak, že: 1. Základní právo stěžovatelky na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod bylo porušeno. 2. Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje ve věci sp. zn. 11 C 348/97 jednat bez zbytečných průtahů. 3. Stěžovatelce se přiznává přiměřené finanční odškodné ve výši 1 mil. Kč, které je Obvodní soud pro Prahu 4 povinen uhradit do 2 měsíců od doručení nálezu Ústavního soudu. 4. Obvodní soud pro Prahu 4 je povinen uhradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 12 400,- Kč do 2 měsíců od doručení nálezu Ústavního soudu na účet její právní zástupkyně.

V ústavní stížnosti stěžovatelka popisuje - stručně shrnuto - dosavadní průběh řízení před obecnými soudy. Zdůrazňuje, že Obvodní soud pro Prahu 4 svou nečinností od 9. září 2003, resp. od 24. ledna 2002 dosud způsobuje průtahy v soudním řízení, a tím maří dokazování. Po 8 letech trvání sporu není soudní řízení pravomocně skončené. Stěžovatelka má za to, že dalšímu postupu nebrání zákonná překážka.

Souběžně s ústavní stížností bylo podáno prvním žalovaným (Ing. P. N., CSc.) dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2003 (39 Co 12/03-180), jímž bylo odmítnuto jako nepřípustné (druhý výrok) odvolání prvního žalovaného směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. června 2002 (11 C 348/97-105) a na základě odvolání společnosti Garáže Vltava, s. r. o., potvrzeno ve vztahu k této odvolatelce usnesení soudu I. stupně (první výrok). Usnesením soudu I. stupně Obvodní soud pro Prahu 4 připustil, aby do řízení na straně žalovaných přistoupili další čtyři žalovaní (bod I. výroku), dále připustil změnu v označení třetí žalované (bod II. výroku) a konečně připustil změnu žaloby (bod III. výroku).

O dovolání rozhodl Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne 29. června 2006 (29 Odo 1078/2003-205) tak, že: I. V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti potvrzujícímu výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2003, č. j. 39 Co 12/03-180, se dovolací řízení zastavuje. II. V rozsahu, ve kterém směřuje proti výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2003, č. j. 39 Co 12/03-180, o odmítnutí odvolání prvního žalovaného, se dovolání odmítá.

Ústavní soud si po rozhodnutí Nejvyššího soudu vyžádal příslušný spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 11 C 348/97 a po jeho prostudování konstatuje, že ústavní stížnost není důvodná.

Především je nutné uvést, že plynulý průběh řízení před obecnými soudy je narušován i samotnou stěžovatelkou, která mnohokráte upravovala žalobní petit a byla vyzývána k odstranění formálních vad žaloby. V průběhu řízení byl vyjasňován okruh žalovaných osob a jejich pobyt (sídlo). Řádné označení všech účastníků řízení, včetně jména, příjmení a bydliště či obchodní firmy, názvu či sídla právnické osoby je podle § 79 o. s. ř. povinností žalobce, tedy stěžovatelky. Vzhledem k tomu, že uvedené nebyla stěžovatelka sama schopna řádně učinit, nelze konstatovat, že by nečinností Obvodního soudu pro Prahu 4 docházelo k průtahům v řízení. Ústavní stížnost je proto v části, ve které směřuje proti průtahům v řízení do 30. června 2004, zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Dne 1. července 2004 nabylo účinnosti ust. § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, může v případě, že jeho stížnost na průtahy v řízení, kterou podal u příslušného orgánu státní správy soudů, jím nebyla řádně vyřízena, podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení. Vyčerpání tohoto procesního prostředku považuje Ústavní soud od 1. července 2004 za podmínku připuštění ústavní stížnosti proti průtahům a nečinnosti obecných soudů. Tento procesní prostředek stěžovatelka nevyčerpala, a proto je její ústavní stížnost v části, ve které směřuje proti průtahům v řízení po 1. červenci 2004, nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Návrh, aby Ústavní soud přiznal stěžovatelce přiměřené finanční odškodnění, jde nad rámec pravomocí Ústavního soudu podle Ústavy ČR a zákona o Ústavním soudu. Tento návrh byl proto posouzen jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.

Z vpředu rozvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky a s ní spojený návrh na finanční odškodnění odmítl [§ 43 odst. 1 písm. d), e) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Vzhledem k odmítavému výroku rozhodnutí o ústavní stížnosti nelze vyhovět návrhu stěžovatelky na přiznání náhrady nákladů řízení, který sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2006



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.