III. ÚS 197/17
III.ÚS 197/17 ze dne 22. 8. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti společnosti SONITA-TECHNOS, s. r. o., v likvidaci, se sídlem Nosická 2386/18, Praha 10, zastoupené JUDr. Františkem Novotným, advokátem se sídlem Purkyňova 2, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016 č. j. 29 Cdo 620/2016-681, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2015 č. j. 14 Cmo 288/2013-372, 14 Cmo 289/2013 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2012 č. j. 74 Cm 420/2009-169, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejích práv garantovaných čl. 1, čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Městského soudu v Praze, stěžovatelka v řízení před obecnými soudy vedla spor o náhradu škody, kterou jí měla způsobit žalovaná, jakožto jednatelka společnosti. Ústavní stížností napadeným rozsudkem byla žaloba stěžovatelky zamítnuta, odvolací soud prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud odmítl.

Proti uvedeným rozhodnutím podal ústavní stížnost nejdříve Ing. Peter Majerík (jednatel stěžovatelky), jakožto vedlejší účastník řízení před obecnými soudy. Tato ústavní stížnost byla v části mířící proti rozhodnutím městského soudu a vrchního soudu ve věci samé odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2332/15 ze dne 31. 1. 2017 pro nepřípustnost, neboť Ing. Majerík nepodal žalobu pro zmatečnost, která by s ohledem na uplatněné námitky byla efektivním prostředkem ochrany. Ústavní stížnost (nyní projednávanou) podala následně i stěžovatelka, která zároveň proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí vrchního soudu podala i žalobu pro zmatečnost.

Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. Podle této zásady lze ústavní stížnost obvykle podat pouze tehdy, pokud byly navrhovatelem vyčerpány všechny opravné prostředky, které mu právní řád k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud dospěl ve výše citovaném usnesení sp. zn. III. ÚS 2332/15 k závěru, že v posuzované věci byla efektivním prostředkem ochrany práv i žaloba pro zmatečnost, což vzhledem k obdobnosti uplatněných námitek platí i pro nyní posuzovanou ústavní stížnost. Ačkoli přitom stěžovatelka žalobu pro zmatečnost podala, řízení o ní nadále probíhá, a proto tento prostředek ochrany nebyl dosud řádně vyčerpán.

Stěžovatelce nebude nic bránit, aby po řádném vyčerpání všech prostředků ochrany svých práv podala opětovně i ústavní stížnost.

Ze všech výše uvedených důvodů se tudíž jedná o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. srpna 2017

Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.