III. ÚS 188/05
III.ÚS 188/05 ze dne 9. 6. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 9. června 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného Mgr. Josefem Pelechem, advokátem v Plzni, Kardinála Berana 1157/32, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. ledna 2005, čj. 28 Cdo 1858/2004-135, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. dubna 2004, čj. 10 Co 40/2004-121, a rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 31. července 2003, čj. 4 C 221/2000-93, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR. Napadeným rozhodnutím stěžovatel vytýká, že obecné soudy rozhodly proti překážce věci pravomocně rozhodnuté, a tak narušily i vlastnické právo stěžovatele k nemovitosti.

Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů při vydání napadených rozhodnutí. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručeného ústavním pořádkem ČR (srov. již nález I. ÚS 68/93, Sb.n.u.ÚS, sv. 1, str. 123). Je v tomto aspektu jasně patrné, že hodnocení existence překážky věci pravomocně rozhodnuté je zásadně věcí obecné justice a není úkolem Ústavního soudu závěry obecnou justicí učiněné přehodnocovat. S argumenty stěžovatele se obecné soudy vypořádaly a Ústavní soud na odůvodnění obecných soudů neshledává nic protiústavního. Porušení žádného ze základních práv stěžovatele proto nepřipadá v úvahu.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 9. června 2005

Jiří Mucha předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.