III. ÚS 1789/12
III.ÚS 1789/12 ze dne 26. 7. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. K., zastoupeného JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem Praha 2, Lazarská 6, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2012 č. j. 27 Nc 764/2011-163, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Ústavní stížností podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud pro porušení práva na soudní ochranu, zakotveného v čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen Ústava ), práva na rovné postavení účastníku dle čl. 96 odst. 1 Ústavy a práva na spravedlivý proces, zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušil napadené rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyně JUDr. Blaženy Škopkové.

Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 13 C 237/2010 o vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem vyplynulo, že stěžovatel podáním ze dne 3. listopadu 2011, doplněným dne 29. listopadu 2011, vznesl opakovaně námitku podjatosti soudkyně Okresního soudu v Příbrami JUDr. Blaženy Škopkové. Stěžovatel tvrdil, že pokud soudkyně v minulosti byla aktivní členkou KSČ a otec žalobce působil ve stejné organizaci, tedy můžou existovat staré vazby , které mohou mít vliv na nestrannost a nezávislost rozhodování soudu. Stěžovatel byl aktivním odpůrcem komunistické ideologie a zakládajícím členem Občanského fóra v místě bydliště. Soudkyně dle názoru stěžovatele nevede řízení nestranně, nedbá na rovná práva účastníků a porušuje právo stěžovatele na spravedlivý proces. Společná komunistická minulost soudkyně a otce žalobce je dle jeho názoru příčinou toho, že řízení neprobíhá spravedlivě a je v rozporu s procesními předpisy (neúplná protokolace při jednání, vyjádření k provedeným důkazům nejsou řádně nebo vůbec protokolovány, naopak protistraně je protokolováno vše atd.).

Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vyhověl jeho ústavní stížnosti a nálezem napadené rozhodnutí zrušil a současně vydal usnesení, kterým uloží Krajskému soudu v Praze, aby nahradil stěžovateli náklady řízení za právní služby před Ústavním soudem.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

Stěžovatel, dovolávajíc se soudní ochrany se zřetelem k čl. 36 odst. 1 Listiny, směřuje svoji kritiku do občanskoprávního řízení, v němž stěžovatel vznesl opakovaně námitku podjatosti soudkyně JUDr. Blaženy Škopkové. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. ledna 2012 (27 Nc 764/2011-163) rozhodl, že soudkyně Okresního soudu v Příbrami JUDr. Blažena Škopková není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 13 C 237/2010.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Dle odst. 4 důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Stěžovatel odůvodňoval námitku podjatosti obdobně jako ve své dřívější námitce podjatosti ze dne 22. února 2011, o níž bylo Krajským soudem v Praze rozhodnuto usnesením ze dne 18. dubna 2011 (27 Nc 158/2011-34), že soudkyně Okresního soudu v Příbrami JUDr. Blažena Škopková není vyloučena z projednávání a rozhodování věci. Stěžovatel neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly odůvodnit naplnění podmínek pro vyloučení předpokládané v ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. Proto nadále nemůže jít o nic jiného, než o posouzení, zda toto řízení svými procesními postupy se odbývalo v ústavněprávních mezích, jmenovitě zda nevybočilo ze zásad - především stěžovatelem odkazovaného - tzv. spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny; jím je garantováno, že každý se může domáhat svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu.

Toto právo stěžovateli však upřeno nebylo potud, že se mu dostalo náležitého postavení účastníka řízení. Stěžovatel je v soudním řízení zastoupen advokátem, který hájí jeho práva. Těžko lze v daném případě uvěřit tvrzením stěžovatele, že jeho přednesy a jeho vyjádření k provedeným důkazům nejsou řádně nebo vůbec protokolovány, naopak protistraně je protokolováno vše.

Kolizi s principy "spravedlivého procesu" v rovině právního posouzení věci představují nikoli "běžné" nesprávnosti, nýbrž až situace flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů v soudní praxi ustáleného výkladu, resp. použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, jelikož tím zatěžují vydané rozhodnutí ústavněprávně relevantní svévolí, nepředvídatelností a interpretační libovůlí.

Co do důsledků členství ve věci rozhodujících soudců v KSČ, Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 517/10 uvedl, že "členství soudce v KSČ ke dni 17. 11. 1989 může vydávat v jisté nebezpečí image soudcovy nestrannosti a nezávislosti, i když jen případ od případu; prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen." Takové skutečnosti však stěžovatel netvrdí, vyjma prostého předložení informace o jejím členství, z něhož však žádný závěr o podjatosti soudkyně nečiní.

Na podkladě řečeného je namístě závěr, že podmínky, za kterých soudy provedené řízení a jeho výsledek překračuje hranice ústavnosti, splněny nejsou, a stěžovateli se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji v senátu usnesením (bez jednání) odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Podle ustanovení § 83 zákona o Ústavním soudu, soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele podaný před prvním ústním jednáním, že náklady zastoupení stěžovatele zcela nebo zčásti zaplatí stát, odůvodňují-li to jeho osobní a majetkové poměry, zejména nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením (§ 29 a § 30 citovaného zákona) a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta. V projednávané věci posledně uvedená podmínka nebyla splněna. Proto není možné návrhu stěžovatele na náhradu nákladů jeho zastoupení vyhovět (srovnej III. ÚS 3290/11 dostupné na http://nalus.usoud.cz.).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. července 2012

Jiří Mucha v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.