III. ÚS 174/05
III.ÚS 174/05 ze dne 23. 6. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 23. června 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem v Hradci Králové, Komenského 241, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. prosince 2004, sp. zn. 1 Nc 2450/2004, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i co do ostatních podmínek splňovala náležitosti podle zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. prosince 2004 (1 Nc 2450/2004-94) a tvrdil, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva obsažená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Podle odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí s tím, jak bylo obecnými soudy rozhodnuto o námitce podjatosti soudkyně JUDr. Jany Profousové, které byla přidělena jeho žaloba na určení vlastnictví. Stěžovatel je toho názoru, že soudkyně je podjatá, neboť v rámci procesního poučení, poskytnutého s odkazem na § 118a o. s. ř., vyzvala strany, aby se vyjádřily k možnému posouzení otázky vydržení. Tímto se dopustila zásadního pochybení, když je poučila (resp. žalovaného) o hmotném právu, a to za situace, kdy se doposud žádná z nich vydržení nedovolávala. Vzhledem k tomu, že krajský soud nerozhodl o vyloučení této soudkyně z projednávání věci, domáhá se stěžovatel, s poukazem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Delcourt v. Belgie a nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 167/04, I. ÚS 63/96 a II. ÚS 105/01, aby Ústavní soud zrušil napadené usnesení obecného soudu, jak je vpředu označeno.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě se sluší zdůraznit, že Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995). Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly.

Se stěžejním tvrzením stěžovatele stran podjatosti soudkyně Okresního soudu v Chrudimi se řádně a v souladu se zákonem vypořádal odvolací soud v napadeném usnesení, když se v něm zabýval i tím, zda jsou v dané věci dány zákonem stanovené taxativní podmínky podjatosti ve věci rozhodující soudkyně (§ 14 odst. 1 o. s. ř.). Proti právnímu názoru odvolacího soudu stran nenaplnění ani jednoho z těchto důvodů nelze pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) nic namítat. Nadto podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Obdobný názor ostatně zaujal Ústavní soud v usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 173/05, které je stěžovateli známo, neboť v řízení, které bylo tímto usnesením ukončeno, vystupoval rovněž v pozici stěžovatele; na vývody tohoto usnesení Ústavního soudu lze proto rovněž odkázat.

S ohledem na výše uvedené nebyl shledán důvodným ani poukaz stěžovatele na - v ústavní stížnosti označenou - judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Ústavní stížnost posoudil Ústavní soud z důvodů výše rozvedených jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno, aniž by Ústavní soud shledal důvod pro spojení této věci s podobnými věcmi, které Ústavní soud projednává, jak navrhl v ústavní stížnosti stěžovatel.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. června 2005

Jiří Mucha předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.