III. ÚS 171/05
III.ÚS 171/05 ze dne 9. 6. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 9. června 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele CZECH International, a. s., Havířov-Suchá, U Pošty 2, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Weigem, advokátem se sídlem 141 00 Praha 4, Na Záhonech 71, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2005 č. j. 5 Afs 62/2004-50, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel svou ústavní stížnost odůvodnil tím, že se nejen výše označeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu, ale také rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2003 č. j. 30 Ca 463/2001-29, rozhodnutím Celního ředitelství Brno ze dne 17. 7. 2001 č. j. 474/2001-01-0101/11 a rozhodnutím Celního úřadu Břeclav-dálnice ze dne 28. 11. 2000 č. j. 3675-0223/11/2000/CZ cítí dotčen v právu na spravedlivý proces, jeho právům garantovaným Ústavou České republiky, jakož i Listinou základních práv a svobod nebyla poskytnuta soudní ochrana. Uvedl, že Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost, kterou podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Celního ředitelství Brno. U tohoto se domáhal přezkoumání rozhodnutí Celního úřadu Břeclav-dálnice ze dne 28. 11. 2000 č. j. 3675-0223/11/2000/CZ, ukládající mu povinnost uhradit celní dluh za dlužníka - deklaranta Z. Ch. Dále poukázal na okolnosti, za nichž učinil prohlášení o záruce, přijaté příslušným celním úřadem k zajištění celního dluhu, tedy na podkladě celního prohlášení, dle něhož bylo dovezené zboží propuštěno do režimu volného oběhu a daň z přidané hodnoty vyměřena ve výši 50.914,- Kč, když tuto deklarant uhradil. Pokud byl vydán dodatečný platební výměr a tak doměřen celní dluh ve výši 234.781,-Kč, který deklarantem zaplacen nebyl, a je proto zavázán k jeho úhradě on sám jako ručitel, pak dle jeho přesvědčení a dle nálezů Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 107/2000 a I. ÚS 445/2000 postup celního orgánu nelze mít za správný, zajištění celního dluhu pak považuje za jednání, které je v rozporu s § 257 odst. 1 písm. a) celního zákona.

Předsedkyně senátu Nejvyššího správního soudu ve svém písemném vyjádření ze dne 10. 5. 2005 poukázala na obsah stížností napadeného rozsudku ze dne 28. 1. 2005 a vyslovila přesvědčení, že jde o rozhodnutí, v němž se soud se všemi uplatněnými kasačními námitkami vypořádal v souladu s platnými právními předpisy a konstantní judikaturou Ústavního soudu, a proto stěžovateli nebyl zkrácen přístup k soudu ani mu nebylo odepřeno právo na spravedlivý proces. Uvedla, že pokud v ústavní stížnosti navrhovatel namítá odlišnost postupu celních orgánů a porušení § 257 odst. 1 písm. a) celního zákona, tuto námitku považuje za účelovou, neboť bylo plně v dispozici stěžovatele, zda a do jaké výše záruku poskytne - jestliže ji poskytl do výše uvedené v záruční listině, nelze se tohoto závazku výkladem uváděným stěžovatelem zprostit - záruka byla poskytnuta dle § 256 písm. c) celního zákona, stěžovatel byl v projednávané věci v postavení přímého zástupce ve smyslu § 107 odst. 2 písm. a) celního zákona - v daném případě nejde tedy o případ srovnatelný s těmi, jimiž se zabýval ve stěžovatelem označených rozhodnutích Ústavní soud. Postup celního orgánu byl shledán v souladu s § 320 písm. b) celního zákona, ve znění účinném v době rozhodnutí, jakož i s § 46 odst. 7 zák. č. 337/1992 Sb.

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelem v kasační stížnosti a vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč postup správních orgánů vůči deklarantovi při dodatečném vyměření daní, jakož i vůči stěžovateli jako ručiteli, který na základě záruční listiny poskytl zajištění celního dluhu až do výše 284.422,- Kč individuální zárukou, byl shledán správným a v souladu s § 107 odst. 2 písm. a), s § 258 a § 260 odst. 1, odst. 2 celního zákona, ve znění platném v době uskutečněného dovozu. Na odůvodnění rozsudku lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 9. června 2005

Jiří Mucha předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.