III. ÚS 1693/09
III.ÚS 1693/09 ze dne 25. 2. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 25. února 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. J. B. a 2. J. B., obou zastoupených JUDr. Stanislavou Aksamitovou, advokátkou v Pardubicích, Masarykovo nám. 1484, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2009 č. j. 1 Co 450/2008-167, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 8. 2008 č. j. 16 C 2/2008-140, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2008 č. j. 16 C 2/2008-132, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 3. 2008 č. j. 16 C 2/2008-115, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností ze dne 15. 6. 2009 se stěžovatelé domáhají zrušení výše uvedených usnesení obecných soudů. Dle stěžovatelů bylo porušeno jejich právo zakotvené v čl. 10 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina". Uvedli, že nemohlo dojít k náhradnímu doručení zásilek, neboť prohlásili a důkazy doložili, že se nezdržovali v inkriminované dny ve svém bydlišti a nemohli si zásilky vyzvednout; odvolání podali v zákonné lhůtě od faktického vyzvednutí zásilek. Z doplnění ústavní stížnosti ze dne 28. 7. 2009 (které však není podáno advokátkou, ale jen stěžovateli osobně) se podává jediné tvrzení stěžovatelů týkající se rozhodné procesní otázky řešené obecnými soudy, a sice že "na obálce poslané soudem je uvedeno, že si dopis můžou vyzvednout do 15 dnů v tomto případě na poště a potom ještě další 3 dny u soudu".

Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 16 C 2/2008, ze kterého zjistil tyto skutečnosti: Stěžovatelé podali proti České republice žalobu na peněžité odškodnění ve věci ochrany osobnosti. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 1. 2008 č. j. 16 C 2/2008-110 vyzval oba stěžovatele k opravě a doplnění žaloby ve lhůtě jednoho měsíce, informoval je, jak mají doplnění učinit, a poučil je o následcích neodstranění vad. Stěžovatelé reagovali podáním dne 20. 3. 2008. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 20. 3. 2008 č. j. 16 C 2/2008-115 žalobu stěžovatelů ve věci ochrany osobnosti odmítl. Dospěl k závěru, že stěžovatelé sice na výzvu reagovali podáním, avšak vady žaloby neodstranili (§ 43 odst. 2 občanského soudního řádu); žaloba je neprojednatelná jako věc týkající se ochrany osobnosti dle § 11 a násl. občanského zákoníku. Zásilka s usnesením byla každému ze stěžovatelů doručována na adresu Přelouč, ČSA 762, byla oběma uložena dne 27. 3. 2008 a oba si ji vyzvedli dne 11. 4. 2008.

Stěžovatelé podali dne 23. 4. 2008 k poštovní přepravě odvolání. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 5. 2008 č. j. 16 C 2/2008-132 odvolání stěžovatelů odmítl pro opožděnost (§ 208 odst. 1 občanského soudního řádu) s poukazem na § 46 odst. 6 občanského soudního řádu (pozn.: ve znění účinném do 30. 6. 2009) - zásilka byla každému uložena na poště 27. 3. 2008, stěžovatelé ji převzali 11. 4. 2008, lhůta pro podání odvolání počala běžet dne 1. 4. 2008 v důsledku fikce doručení a uplynula dne 15. 4. 2008, stěžovatelé podali odvolání na poštu až 23. 4. 2008. Stěžovatelé byli poučeni o možnosti podat odvolání. Usnesení o odmítnutí odvolání bylo stěžovatelům doručováno na tutéž adresu, zásilky byly uloženy dne 12. 5. 2008 a stěžovatelé si je převzali dne 26. 5. 2008.

Stěžovatelé podali proti tomuto usnesení odvolání k poštovní přepravě dne 2. 6. 2008. Uvedli, že stěžovatelka je řidičkou MHD v Pardubicích, proto oba stěžovatelé zůstávají (z důvodu komplikovaného dojíždění) v Pardubicích a dopisy si přejímají, když jsou v Přelouči; od převzetí dopisu přitom mají mít právo na podání odvolání do 15 dnů, které jim však bylo odňato. Přípisem krajského soudu byli stěžovatelé vyzváni, aby do 15 dnů doložili, že se nezdržovali na adrese uvedené v žalobě (v Přelouči) ke dni 12. 5. 2008 a následující tři dny s tím, že toto lze prokázat např. písemným potvrzením, popř. i výslechy informovaných osob, že se stěžovatelé nezdržovali v Přelouči, protože pracovali v Pardubicích. Stěžovatelé reagovali podáním dne 26. 6. 2008 tak, že mají jednoho svědka - rodinného příslušníka a uvedli rozpis směn stěžovatelky. Následně krajský soud oba stěžovatele poučil, že mají do 8 dnů uvést, zda navrhují důkaz svědkem a jaké je jeho jméno a adresa. Stěžovatelé dne 17. 7. 2008 reagovali tak, že svědek se ze zdravotních důvodů nemůže k soudu dostavit, proto zašle soudu písemné prohlášení a lékařskou zprávu. Následně dne 4. 8. 2008 stěžovatelé sdělili soudu, že svědek nebude ze zdravotních důvodů svědčit vůbec.

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 8. 2008 č. j. 16 C 2/2008-140 odvolání stěžovatelů podané dne 2. 6. 2008 odmítl pro opožděnost (§ 208 odst. 1 občanského soudního řádu) s poukazem na § 46 odst. 6 občanského soudního řádu (pozn.: ve znění účinném do 30. 6. 2009) - zásilky byly stěžovatelům uloženy na poště dne 12. 5. 2008, fikce doručení nastala dne 15. 5. 2008 a lhůta pro odvolání tedy uplynula dne 31. 5. 2008, zatímco stěžovatelé podali odvolání až 2. 6. 2008. Soud uvedl, že stěžovatelé sice tvrdí, že zásilky si v době, kdy se zdržují v Pardubicích, nepřebírají, avšak neúčinnost uložení zásilky nijak neprokázali. Usnesení bylo stěžovatelům doručeno bez uložení dne 11. 8. 2008. Ve spise se následně nachází doplnění odvolání stěžovatelů proti usnesení krajského soudu ze dne 5. 5. 2008 (soudu doručeno dne 6. 8. 2008), které obsahuje stejnou argumentaci, jako odvolání podané proti usnesení ze dne 5. 8. 2008 (viz níže).

Stěžovatelé podali dne 20. 8. 2008 osobně odvolání proti usnesení krajského soudu ze dne 5. 8. 2008. Uvedli, že si zásilku převzali v dobré víře na konci úložní doby dle výzvy, jejíž kopii soudu zaslali; úložní doba však na rozdíl od předchozích zásilek soudu nebyla dle stěžovatelů ohledně jimi doložené výzvy respektována. Krajský soud usnesením ze dne 21. 8. 2008 vyzval stěžovatele k doplnění odvolání, informoval je, jak mají odvolání doplnit a poučil je o následcích neodstranění vad odvolání. Stěžovatelé reagovali podáním dne 5. 9. 2008, kde uvedli stejnou argumentaci a dále to, že napadají oba výroky usnesení ze dne 5. 8. 2008. Soud následně stěžovatelku vyzval, aby zaslala soudu potvrzení zaměstnavatele, ve kterých dnech od 27. 3. 2008 do 31. 3. 2008 měla směnu. Stěžovatelka reagovala podáním dne 24. 9. 2008; zaslala jízdní výkazy z předmětných dnů.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 4. 2009 č. j. 1 Co 450/2008-167 potvrdil usnesení krajského soudu ze dne 5. 8. 2008. Ztotožnil se se závěrem krajského soudu o opožděnosti odvolání podaného proti usnesení krajského soudu. Námitku stěžovatelů, že u předchozích zásilek soudy vycházely z dat, kdy si stěžovatelé skutečně zásilku převzali v úložní době (a nevycházely tak ze dne uložení zásilky a nepřihlížely k fikci doručení), považoval vrchní soud za nerozhodnou, a to s poukazem na zákonnou úpravu v § 50c odst. 4 občanského soudního řádu (pozn.: ve znění do 30. 6. 2009).
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že není další instancí obecného soudnictví, ale orgánem ochrany ústavnosti. Do činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout jen výjimečně, a to pokud dojde k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod. Takový zásah se však z dané věci nepodává.

V dané věci je pro posouzení rozhodné usnesení vrchního soudu ze dne 21. 4. 2009 ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 5. 8. 2008, kterými soudy dospěly k závěru, že odvolání stěžovatelů podané dne 2. 6. 2008 bylo opožděné. Ze spisu vyplývá, že krajský soud stěžovatele dostatečně srozumitelně (dvakrát) vyzval k doložení a prokázání toho, že se zdržovali v rozhodné dny v Pardubicích, resp. mimo bydliště (viz výše). Následný závěr krajského soudu, že stěžovatelé nijak neprokázali neúčinnost uložení zásilky (s usnesením ze dne 5. 5. 2008) ve smyslu § 46 odst. 6 občanského soudního řádu, nelze považovat za protiústavní, když tento není v rozporu s obsahem spisu. Rovněž návazný právní závěr o opožděnosti odvolání nepředstavuje pak protiústavní vybočení; soudy nepominuly žádnou kogentní normu a rozhodná zákonná ustanovení interpretovaly v souladu s výkladovými standardy a v ústavním rámci. Je třeba poukázat na zásadu vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náleží práva), když bylo věcí stěžovatelů tvrdit rozhodné skutečnosti a tato svá tvrzení také prokázat (a to před rozhodnutím krajského soudu, na což měli dostatek času). Stěžovatelé následně podali proti tomuto usnesení krajského soudu odvolání, ve kterém uvedli jediné tvrzení, ze kterého vyplývá, že si vyzvedli zásilku v úložní době dle poučení ve výzvě a podle jejich přesvědčení jim tedy běžela lhůta pro odvolání až od faktického vyzvednutí zásilky (argumentovali tím, že takto soudy jinak postupovaly). Z odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu je zřejmé, že tento na námitku stěžovatelů dostatečně a přiléhavě reagoval, resp. řádně se s ní vypořádal. Ostatně z vyžádaného spisu vyplývá, že tutéž námitku stěžovatelé (avšak opožděně) vznesli také v případě uložení zásilky s usnesením krajského soudu ze dne 5. 5. 2008. Ve spojení s argumentací stěžovatelů obsaženou v ústavní stížnosti je tak zřejmé, že stěžovatelé vycházeli a stále vycházejí z přesvědčení, že lhůta pro podání odvolání vždy běží až od faktického vyzvednutí si zásilky (stěžovatelé vůbec nezohledňují institut fikce doručení). I ze samotné kopie výzvy ze soudní zásilky, kterou stěžovatelé zaslali soudu v rámci odvolání podaného dne 20. 8. 2008 (č. l. 145 spisu), vyplývá, že výzvou byli stěžovatelé řádně poučeni o fikci doručení. Z argumentace stěžovatelů v ústavní stížnosti je však zřejmé, že tito si vyložili poučení ve výzvách ze soudních zásilek odlišně (lhůtu 15 dnů a 3 dny sčítali a považovali ji jako celek za dobu úložní). Jak však již naznačil vrchní soud ve svém rozhodnutí, neznalost práva neomlouvá (ignorantia legis non excusat).

Ústavní soud neshledal porušení čl. 36 odst. 1 Listiny usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2009 č. j. 1 Co 450/2008-167 a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 8. 2008 č. j. 16 C 2/2008-140, proto postupoval dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", a ústavní stížnost odmítl. Rozhodnutí Ústavního soudu v tomto rozsahu se pak promítá také do části ústavní stížnosti směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2008 č. j. 16 C 2/2008-132 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 3. 2008 č. j. 16 C 2/2008-115.

Pokud jde o stěžovateli poukazovaný čl. 10 Listiny, v tomto směru stěžovatelé neuvedli žádnou ústavněprávní argumentaci, tj. neuvedli, čím měly obecné soudy napadenými procesními rozhodnutími porušit základní právo zakotvené v tomto článku. Z hlediska předmětu řízení před obecnými soudy (řízení o ochraně osobnosti) se pak jeví, že stěžovatelé toto základní právo zmiňují spíše v souvislosti právě s tímto předmětem řízení; poslední rozhodná napadená usnesení obecných soudů však jsou rozhodnutími procesními a rovněž Ústavní soud posuzoval příp. protiústavní excesy obecných soudů v procesních otázkách. Námitka o porušení čl. 10 Listiny je tak rovněž zjevně neopodstatněná, proto Ústavní soud i v tomto rozsahu postupoval dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2010

Vladimír Kůrka předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.