III. ÚS 168/05
III.ÚS 168/05 ze dne 4. 5. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


III. ÚS 168/05

Ústavní soud rozhodl dne 4. května 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. N., zastoupeného Mgr. Janou Hamplovou, advokátkou v Mohelnici, U Brány 16, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. prosince 2004, sp. zn. 15 Co 516/2004, a rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. listopadu 2003, sp. zn. 10 C 147/2003, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o Ústavním soudu ) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu], napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. prosince 2004 (15 Co 516/2004-76 - v ústavní stížnosti nesprávně označeno toto rozhodnutí jako rozsudek) a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. listopadu (10 C 147/2003-49), ve znění opravného usnesení ze dne 3. května 2004, a tvrdil, že v řízení o povolení obnovy řízení před obecnými soudy bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), a to tím, že předložil znalecký posudek, který prokazuje, že mu bylo uloženo plnit to, co plnit neměl. Tento důkaz nemohl být předložen v původním řízení, neboť materiály potřebné k jeho vypracování byly založeny v soudním spisu. V původním řízení jej obecné soudy odmítly provést. Stěžovatel proto navrhl zrušit napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ve věci posuzované ústavní stížnosti bylo podrobeno přezkumu řízení o povolení obnovy, v němž nebylo shledáno porušení stěžovatelem tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv a svobod.

Podle § 228 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2000, pravomocný rozsudek nebo usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, může účastník napadnout návrhem na obnovu řízení: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení, pokud mohly přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení, pokud mohly přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

V této souvislosti lze v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu konstatovat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994) a že mu nepřísluší posuzovat, zda stěžovatelem navržené důkazy a tvrzené skutečnosti zakládají důvod pro povolení obnovy řízení za předpokladu, že v řízení o ní nebylo porušeno některé z ústavně zaručených práv stěžovatele; takovéto porušení však shledáno nebylo, neboť obecné soudy návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení řádně projednaly, v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a z jakých důvodů neshledaly tvrzení stěžovatele souladné s taxativně vymezenými podmínkami povolení obnovy řízení (§ 167 odst. 2, § 157 odst. 2 o. s. ř.), z čehož je patrno, že ve věci posuzované ústavní stížnosti k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nedošlo.

Ústavní soud podotýká, že návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem, jímž stěžovatel odůvodňuje povolení obnovy řízení, byl v původním řízení vznesen, obecné soudy se jím tedy musely zabývat a uvést (odůvodnit), proč jej neprovedly. Jinak by se jednalo podle konstantní judikatury Ústavního soudu o tzv. opomenutý důkaz. Pokud původní rozhodnutí trpěla uvedenou vadou, měl stěžovatel možnost brojit proti těmto rozhodnutím, což také učinil ústavní stížností podanou dne 20. 11. 2001, kterážto však byla Ústavním soudem jako zjevně neopodstatněná odmítnuta usnesením sp. zn. III. ÚS 669/01 ze dne 4. 6. 2002. Jinými slovy řečeno, důkaz, na základě něhož žádá stěžovatel povolení obnovy řízení, novým důkazem (skutečností) není.

Z výše rozvedených důvodů byl návrh na zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů posouzen jako zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona] a jako takový jej Ústavní soud odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 2005



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.