III. ÚS 1669/13
III.ÚS 1669/13 ze dne 8. 1. 2014


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Antonína Koutného a 2. Renaty Koutné, bez zastoupení, proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 26. července 2012 č. j. 9 EXE 1074/2012-16, spolu s návrhem na ustanovení advokáta, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění

1. Návrhem (doručeným osobně dne 23. 5. 2013) stěžovatelé navrhovali zrušit v záhlaví uvedené rozhodnutí exekučního soudu, kterým byla nařízena exekuce proti stěžovatelům jako povinným. Tento návrh byl sepsán přímo stěžovateli, tedy stěžovatelé nebyli právně zastoupeni a požádali o ustanovení advokáta Ústavním soudem.

2. Ústavní soud doručil dne 3. 6. 2013 a 6. 6. 2013 stěžovatelům výzvu k odstranění vad ústavní stížnosti (zejména v podobě nezastoupení advokátem) ve lhůtě 30 dnů. V této výzvě stěžovatele poučil, že sám není oprávněn ustanovovat stěžovatelům advokáta a že mají právo se obrátit na Českou advokátní komoru.

3. Dne 27. 6. 2013 došla Ústavnímu soudu žádost stěžovatelů o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti, v níž uvádí, že dne 11. 6. 2013 předali svoji žádost o určení advokáta České advokátní komoře, která dosud nereagovala.

4. Ústavní soud stěžovatelům prodloužil (dopisem ze dne 28. 6. 2013) lhůtu k odstranění vad ústavní stížnosti do 31. 7. 2013.

5. Dne 26. 7. 2013 došla Ústavnímu soudu další žádost stěžovatelů o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti a o "poskytnutí součinnosti pro sjednání právního zastoupení stěžovatelů pro řízení před Ústavním soudem". V ní uvedli následující. Rozhodnutím České advokátní komory byla zamítnuta jejich žádost o určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby. Podáním žaloby ve správním soudnictví proti tomuto rozhodnutí České advokátní komory je zcela nereálné dobrat se určení advokáta do vypršení lhůty stanovené Ústavním soudem (31. 7. 2013). Stěžovatelé požádali Českou advokátní komoru o znovu posouzení jejich žádosti o určení advokáta a dosud nebylo reagováno. Uvedli, že jim jejich ekonomická situace neumožňuje sjednání placené služby advokátem, ze stěžovatelova příjmu je srážena částka na exekuci. Stěžovatelé napsali výčet advokátů, které oslovili, ale ti jim odmítli poskytnout bezplatnou právní službu. Situaci rovněž podle stěžovatelů komplikuje doba dovolených, a tím i nedostupnost advokátů.

6. Dne 11. 9. 2013 došla Ústavnímu soudu další žádost o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti, a to do 30. 9. 2013. V ní uvedli, že Česká advokátní komora se dosud nevyjádřila k jejich žádosti o znovu posouzení žádosti o určení advokáta. Dále napsali, že se jim podařilo sjednat zastoupení advokátem Mgr. Danielem Hrbáčem coby advokátem v jiné jejich ústavní stížnosti (vedené pod sp. zn. I. ÚS 1764/13). Uvedli, že v průběhu měsíce září by mohlo dojít vyjádření České advokátní komory nebo k dohodě s Mgr. Danielem Hrbáčem o zastoupení stěžovatelů i v této věci.
7. Ústavní soud nejenže poskytl stěžovatelům relativně dlouhou lhůtu v délce 30 dnů k odstranění vad ústavní stížnosti již napoprvé. Dále stěžovatelům prodloužil lhůtu k odstranění vad ústavní stížnosti do 31. 7. 2013 a fakticky vyhověl i dalším dvěma žádostem stěžovatelů o prodloužení lhůty (poslední přípis žádal Ústavní soud o prodloužení lhůty k odstranění vad do 30. 9. 2013). Nadto Ústavní soud neodmítl ústavní stížnost hned po 30. 9. 2013, ale poskytl stěžovatelům dále více než dvou měsíční prostor pro odstranění vad. V posledním přípise stěžovatelé uvedli, že v průběhu měsíce září by mohlo dojít vyjádření České advokátní komory nebo k dohodě s Mgr. Danielem Hrbáčem o zastoupení stěžovatelů i v této věci. Po 30. 9. 2013 však stěžovatelé již s Ústavním soudem nekomunikují. Tedy neinformovali Ústavní soud, zda jim byla doručena reakce České advokátní komory na jejich žádost o znovu posouzení žádosti o určení advokáta, ani jestli došlo k dohodě s advokátem Mgr. Danielem Hrbáčem. Zde Ústavní soud poukazuje i na to, že v dřívějších přípisech argumentovali nedostupností advokátů kvůli období dovolených, které však již před téměř sedmi měsíci skončilo. Ústavní soud nyní vnímá i postup stěžovatelů v jiných řízeních o jejich ústavních stížnostech, vedených pod sp. zn. I. ÚS 1479/13 a I. ÚS 1764/13. Ve věci sp. zn. I. ÚS 1479/13 stěžovatelům byla lhůta k odstranění vad prodloužena do dne 10. 10. 2013, avšak stěžovatelé dosud vady neodstranili. Ve věci sp. sp. zn. I. ÚS 1764/13 stěžovatelé sice předložili plnou moc k zastupování advokátem dne 29. 8. 2013, ale do dnešního dne k sepsání ústavní stížnosti advokátem (a tudíž i k plnému odstranění vad ústavní stížnosti) nedošlo. Konečně Ústavní soud v nynější věci poukazuje na to, že stěžovatelé neuvedli, že by podali proti rozhodnutí České advokátní komory o neurčení advokáta žalobu ke správnímu soudu, resp. z jejich podání plyne, že ji spíše nepodali (v jednom z přípisů uváděli, že by správní soud nestihl rozhodnout do dne 31. 7. 2013). Ústavní soud je nucen připomenout základní právo účastníků řízení na "projednání věci bez zbytečných průtahů" (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), které náleží i vedlejším účastníkům řízení o ústavní stížnosti (v tomto případě jde o povinného v exekučním řízení). Od podání ústavní stížnosti tedy uplynulo již sedm měsíců a vady ústavní stížnosti nejenže nebyly odstraněny, ale stěžovatelé již s Ústavním soudem nekomunikují a nepodáním žaloby ke správnímu soudu (u níž zákon nevyžaduje povinné právní zastoupení) proti rozhodnutí České advokátní komory vytvořili bezvýchodnou situaci, kdy po Ústavním soudu v podstatě implicitně požadují, aby stále a stále vyčkával a fakticky prodlužoval lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti bez reálného cíle v podobě získání zastoupení stěžovatelů advokátem. Takový přístup je však z hlediska principu projednání věci bez zbytečných průtahů a právní jistoty objektivně neakceptovatelný. To ještě dále prohlubuje skutečnost, že stěžovatel Antonín Koutný dne 1. 11. 2013 nahlédl do spisu (viz č. l. 89), aniž byl dále v řízení nějak aktivní. Nadto zákonná lhůta dvou měsíců k podání ústavní stížnosti je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti, přičemž její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování návrhu či odstraňování jeho vad stěžovatele zvýhodňuje oproti ostatním, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

8. Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost a návrh s ní spojený mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. ledna 2014

Jan Filip v. r. soudce Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.