III. ÚS 1662/12
III.ÚS 1662/12 ze dne 22. 6. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 22. června 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Hyposervis a. s., IČ: 27206360, se sídlem Králodvorská 1086/14, 110 00 Praha 1, zastoupené JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem AK se sídlem Křižíkova 16, 186 00 Praha 8 - Karlín, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2012 č. j. 11 Cmo 358/2011-85, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. května 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2012 č. j. 11 Cmo 358/2011-85, a to pro porušení čl. 4 Ústavy České republiky (dále jen Ústava"), a dále čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2012 č. j. 11 Cmo 358/2011-85 bylo změněno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2011 č. j. 39 Cm 117/2011-59 tak, že návrh na odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 30. července 2011 sp. zn. Rsp 1658/10 byl zamítnut.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že odvolací soud se zcela odchýlil od skutkových zjištění, jaká učinil soud prvého stupně a rozhodl, aniž by umožnil stěžovatelce se k nově nastolenému meritu věci vyjádřit. Tím byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení, neboť stěžovatelka neměla možnost hájit svá práva při zcela změněném posouzení důkazů odvolacím soudem.
III.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

V souzené věci stěžovatelka napadá usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2012 č. j. 11 Cmo 358/2011-85, jímž bylo změněno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2011 č. j. 39 Cm 117/2011-59 tak, že návrh na odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 30. července 2011 sp. zn. Rsp 1658/10 byl zamítnut.

Rozhodnutí vrchního soudu o zamítnutí návrhu na odložení vykonatelnosti je rozhodnutím procesní povahy, které není (konečným) rozhodnutím ve věci samé, jež by bylo již procesními prostředky nenapravitelné (ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a mohlo jím dojít k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod účastníka (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3152/07, sp. zn. III. ÚS 141/09, sp. zn. II. ÚS 231/09, sp. zn. III. ÚS 119/98, sp. zn. III. ÚS 1682/10, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Posoudit, zda je možno odložit vykonatelnost rozhodnutí, je v občanském soudním řízení (ust. § 30 a 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů) oprávněn pouze obecný soud. Přezkoumávání reálné existence zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, Ústavnímu soudu nepřísluší.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh, který je nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2012

Jan Musil v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.