III. ÚS 1581/09
III.ÚS 1581/09 ze dne 26. 11. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 26. listopadu 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. P., zastoupeného Mgr. Tomášem Hoblem, advokátem v Čáslavi, Žižkovo nám. 2, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2009 č. j. 9 As 29/2008-242 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 3. 4. 2008 č. j. 52 Ca 1/2008-37, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 1. 6. 2009, doplněnou řádným podáním advokáta ze dne 1. 9. 2009, se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí správních soudů. Dle stěžovatele soudy porušily princip rovnosti v právech dle čl. 96 odst. 1 Ústavy, dále stěžovatelovo právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina", a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a rovněž jeho právo na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny.

Z předložených kopií soudních rozhodnutí v dané věci zjistil Ústavní soud tyto relevantní skutečnosti.

Stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí správního orgánu (magistrátu). Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové -pobočky v Pardubicích ze dne 3. 4. 2008 č. j. 52 Ca 1/2008-37 byla žaloba odmítnuta z důvodu, že stěžovatel (resp. jeho ustanovený advokát) na výzvu soudu neodstranil vadu žaloby spočívající v absenci žalobních bodů dle soudního řádu správního. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení kasační stížnost se současnou žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta.

Krajský soud usnesením ze dne 27. 6. 2008 č. j. 52 Ca 1/2008-78 žádost stěžovatele zamítl s tím, že stěžovatel nesplňuje podmínky pro osvobození od poplatků a ustanovení advokáta. Týmž usnesením soud současně vyzval stěžovatele k zaplacení poplatku a předložení plné moci udělené advokátu pro kasační řízení. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení kasační stížnost, jež byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008 č. j. 9 As 82/2008-218.

Následně krajský soud usnesením ze dne 9. 2. 2009 (znovu) vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost (podanou proti odmítavému usnesení krajského soudu ze dne 3. 4. 2008) a Nejvyšší správní soud vyzval usnesením ze dne 19. 3. 2009 stěžovatele k předložení plné moci udělené advokátu pro řízení o kasační stížnosti (podané proti odmítavému usnesení krajského soudu ze dne 3. 4. 2008). Stěžovatel vadu spočívající v nedostatku zastoupení advokátem ani na tuto výzvu neodstranil, proto Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 14. 4. 2009 č. j. 9 As 29/2008-242 kasační stížnost stěžovatele odmítl.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že ačkoliv prokázal, že splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro kasační řízení, jeho žádosti nebylo vyhověno. Poukázal na to, že při uvedení týchž údajů o poměrech krajský soud prvně jeho žádosti vyhověl (v žalobním řízení) a poté nevyhověl (v kasačním řízení). Namítl také, že žalovaný navrhnul soudu, aby žádosti stěžovatele o osvobození od poplatků a o ustanovení advokáta nebylo vyhověno, a to ještě před tím, než stěžovatel vůbec samotnou žádost podal. Navíc údaje použité pro rozhodnutí o jeho žádosti pocházejí ze spisu žalovaného (magistrátu), který s odkazem na poměry stěžovatele (jeho dostatečné finanční prostředky) odejmul stěžovateli dávku v hmotné nouzi. Stěžovatel dále uvedl, že Nejvyšší správní soud nereagoval na stěžovatelovy výzvy ke sdělení, proč nebylo stěžovatelově žádosti vyhověno, pouze poukazoval na své rozhodnutí ze dne 31. 10. 2008. Stěžovatel předložil Ústavnímu soudu kopii usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2009 sp. zn. 1 Co 8/2009 s tím, že v této věci bylo rozhodnutí o neosvobození od poplatků a neustanovení advokáta zrušeno proto, že odnětí dávky hmotné nouze ve správním řízení ještě nesvědčí o tom, že stěžovatel nesplňuje podmínky pro vyhovění žádosti v dané soudní věci. Stěžovatel má za to, že k porušení výše uvedených základních práv došlo tím, že Nejvyšší správní soud jeho kasační stížnost odmítl pro neodstranění vady spočívající v nedostatku povinného zastoupení advokátem, ačkoliv stěžovatel požádal o osvobození od poplatků a o ustanovení advokáta. Proti usnesení krajského soudu ze dne 3. 4. 2008 stěžovatel argumentoval tak, že soud odmítl žalobu, ačkoliv tato měla všechny náležitosti. Stěžovatel má za to, že mu tak bylo odepřeno právo domáhat se ochrany u soudu.
Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.

Stěžovatel požaduje zrušit usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2009 o odmítnutí kasační stížnosti pro neodstranění vady spočívající v nedostatku zastoupení advokátem. Proti tomuto usnesení byla ústavní stížnost podána včas, avšak Ústavní soud ji shledal zjevně neopodstatněnou. Napadené usnesení bylo přímým následkem toho, že stěžovatelova žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro kasační řízení byla zamítnuta usnesením krajského soudu dne 27. 6. 2008 a poté (s konečnou platností) i rozsudkem Nejvyššího správního soudu dne 31. 10. 2008, následně byl stěžovatel vyzván k odstranění vady spočívající v nedostatku zastoupení advokátem, avšak stěžovatel vadu neodstranil. Proti zmíněným dvěma rozhodnutím správních soudů o zamítnutí žádosti o osvobození od poplatků a o ustanovení advokáta stěžovatel (zejména ústavní stížností v zákonné šedesátidenní lhůtě od doručení rozsudku ze dne 31. 10. 2008) nebrojil. Z uvedené procesní situace vyplývá, že Nejvyšší správní soud napadeným usnesením ze dne 14. 4. 2009 nevybočil z ústavních kautel, naopak postupoval řádným procesním způsobem, když z důvodu pravomocně zamítnuté žádosti o ustanovení advokáta a přetrvávající neodstraněné vady spočívající v nedostatku zastoupení kasační stížnost odmítl. Stěžovatel navíc netvrdí, že by na výzvu Nejvyššího správního soudu vytýkanou vadu odstranil, naopak i z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel právní zastoupení pro řízení o kasační stížnosti ani po výzvě Nejvyššího správního soudu nedoložil. Z uvedených důvodů proto Ústavní soud část ústavní stížnosti směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2009 č. j. 9 As 29/2008-242 odmítl pro zjevnou neopodstatněnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu".

Pokud jde o stěžovatelem předestřené námitky týkající se splnění podmínek pro osvobození od poplatků a pro ustanovení advokáta pro kasační řízení, tyto se vztahují evidentně k usnesení krajského soudu ze dne 27. 6. 2008 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008. Tato dvě rozhodnutí správních soudů však nebyla ústavní stížností napadena, resp. stěžovatel jednak nepožaduje jejich zrušení v petitu advokátem sepsané ústavní stížnosti (pouze v podání sepsaném samotným stěžovatelem před řádným zastoupením advokátem stěžovatel napadl toliko prvostupňové rozhodnutí ze dne 27. 6. 2008) a jednak k ústavní stížnosti nepřiložil ani kopii druhého uvedeného rozhodnutí (jakožto rozhodnutí posledního k ochraně práv v dané otázce -§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). I pokud by však stěžovatel tato dvě rozhodnutí projednávanou ústavní stížností napadl, jednalo by se o ústavní stížnost ve vztahu k těmto rozhodnutím opožděnou. Ústavní soud zjistil dotazem u krajského soudu (č. l. 20 spisu Ústavního soudu), že rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008 byl stěžovateli doručen dne 2. 12. 2008. Ústavní stížnost však byla podána až dne 18. 6. 2009, tedy po šedesátidenní zákonné lhůtě od doručení daného rozsudku (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Námitkami, směřujícími proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 3. 4. 2008 č. j. 52 Ca 1/2008-37, se Ústavní soud již nemusel zabývat. Je zřejmé, že závěry Ústavního soudu, týkající se napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2009 a otázky pravomocného zamítnutí žádosti stěžovatele o ustanovení advokáta a osvobození od poplatků pro kasační řízení, jsou v rámci projednávané ústavní stížnosti stěžejní a činí námitky stěžovatele proti usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby pro nedostatek žalobních bodů zjevně nedůvodnými. Část ústavní stížnosti, směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové -pobočky v Pardubicích ze dne 3. 4. 2008 č. j. 52 Ca 1/2008-37, proto Ústavní soud rovněž odmítl dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2009

Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.