III. ÚS 1564/17
III.ÚS 1564/17 ze dne 6. 6. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. L., zastoupeného Mgr. Evou Tykalovou, advokátkou, sídlem Vodičkova 709/33, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2017 č. j. 68 Co 3,4/2017-1861 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. září 2016 č. j. 11 P 70/2009-1807, ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. listopadu 2016 č. j. 11 P 70/2009-1829, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a J. L., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí soudů, a to z důvodu porušení čl. 90 Ústavy, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a čl. 9 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte.

2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") ze dne 24. 3. 2009 byly nezletilé dcery (B. a J.) stěžovatele a vedlejší účastnice svěřeny na dobu před i po rozvodu rodičů do výchovy vedlejší účastnice a stěžovateli bylo uloženo přispívat na výživné každé z dcer. Rozsudkem obvodního soudu ze dne 2. 4. 2009 byl upraven běžný i prázdninový styk stěžovatele s nezletilou B. (běžný v liché týdny od pátku 13.00 hod. do neděle 17.00 hod., a v sudé týdny od čtvrtka 8.30 hod. do pátku 18.30 hod.); u J. nebyl styk s ohledem na její útlý věk upraven soudně, ale byl na dohodě rodičů. Obvodní soud shledal prostředí u stěžovatele pro obě nezletilé vyhovující s tím, že nezletilé jsou u něj spokojené.

3. Obvodní soud následně rozsudkem ze dne 10. 3. 2010 upravil běžný i prázdninový styk stěžovatele s oběma nezletilými, a to běžný styk každý lichý týden od pátku 14.00 hod. do neděle 18.00 hod., a každý sudý týden od čtvrtka 14.00 hod. do pátku 18.30 hod.

4. Rozsudkem ze dne 10. 5. 2011 obvodní soud schválil dohodu rodičů, podle které byl nově upraven běžný a prázdninový styk stěžovatele s oběma dcerami, a to běžný styk v sudé týdny od středy 17.00 hod. do neděle 17.00 hod. Obvodní soud uvedl, že nezletilé se cítí v prostředí stěžovatele dobře, a mají k němu pozitivní vztah, stěžovatel splňuje podmínky pro široký styk s dcerami; stěžovatel i vedlejší účastnice působí na dcery výchovně pozitivně. Obvodní soud zdůraznil potřebu stabilizace v podobě delších časových úseků strávených dcerami u každého z rodičů; konstatoval, že rodiče se snaží nezatěžovat nezletilé jejich vzájemnou špatnou komunikací.

5. Následně obvodní soud rozsudkem ze dne 17. 3. 2014 zamítl návrh stěžovatele na změnu výchovného prostředí nezletilých (stěžovatel požadoval střídavou péči či svou výlučnou péči o nezletilé), zamítl také návrh vedlejší účastnice na vycestování z České republiky s nezletilými (současně schválil k návrhu vedlejší účastnice její právní jednání spočívající ve výpovědi smluv o stavebním spoření nezletilých). Konstatoval, že nenastala taková změna poměrů, aby soud rozhodl o střídavé výchově či výlučné péči stěžovatele k nezletilým; střídavá péče není vhodná s ohledem na dlouhodobě konfliktní komunikaci rodičů, která vede k neurotizaci dcer. U stěžovatele však shledal splnění podmínek pro široký styk s nezletilými, které k němu a dalším členům jeho rodiny mají pozitivní vztah (družka, nově narozený syn stěžovatele); stávající styk shledal dostatečným. Výrok obvodního soudu o zamítnutí návrhu na změnu výchovného prostředí byl zrušen rozhodnutím Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 15. 9. 2014 s tím, že je třeba doplnit dokazování, neboť vedlejší účastnice po zamítnutí jejího návrhu na vycestování s nezletilými omezila kontakt stěžovatele s dcerami (měly být proto zjištěny postoje dcer a jejich příčiny, jakož i dopad přerušení stanoveného styku na psychiku nezletilých). Obdobně obvodní a městský soud ve svých rozhodnutích ze dne 27. 10. 2014 a 26. 11. 2014 o návrhu stěžovatele na předběžné opatření spočívající ve změně výchovného prostředí nezletilých poukázaly na nepřiměřené jednání vedlejší účastnice vůči nezletilým po zamítnutí jejího návrhu na vycestování s nezletilými, a znemožnění předání nezletilých stěžovateli dne 15. 10. 2014. Následně bylo rozhodnuto ve vlastní věci návrhu na změnu výchovného prostředí znovu rozsudkem obvodního soudu ze dne 14. 8. 2015, ve spojení s rozhodnutím městského soudu ze dne 8. 2. 2016, tak, že ke změně výchovného prostředí nedošlo.

6. Obvodní soud napadeným rozsudkem ze dne 22. 9. 2016 č. j. 11 P 70/2009-1807, ve spojení s usnesením ze dne 3. 11. 2016 č. j. 11 P 70/2009-1829, rozhodl tak, že výrokem I. změnil svůj předchozí rozsudek ze dne 10. 5. 2011 ohledně styku stěžovatele s nezletilými dcerami tak, že stěžovatel je oprávněn se s nimi běžně stýkat každý lichý týden od čtvrtka 18.00 hod. do pátku 17.00 hod., a každý sudý týden od soboty 9.00 hod. do neděle 16.00 hod.; upravil také prázdninový styk (rozsahem zhruba stejně jako v rozsudku ze dne 10. 5. 2011) a podmínky předání dcer mezi rodiči. Výroky II. a III. rozhodl o návrzích stěžovatele na výkon rozhodnutí - rozsudku obvodního soudu ze dne 10. 5. 2011 (ohledně jeho styku s dcerami) uložením pokut. Výroky IV., V. a VI. rozhodl obvodní soud o náhradě nákladů opatrovnického řízení.

7. K odvolání stěžovatele rozhodl městský soud rozsudkem ze dne 13. 2. 2017 č. j. 68 Co 3,4/2017-1861 tak, že výrokem I. změnil prvostupňový výrok I. toliko ohledně místa předání nezletilých dcer vedlejší účastnicí stěžovateli k běžnému styku v liché týdny, a výrok III. ohledně výše pokuty uložené vedlejší účastnici za zmaření jednoho stanoveného styku; v ostatních částech prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Městský soud současně svým výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení obou stupňů.

II. Argumentace stěžovatele

8. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že již od počátku soudních úprav ve věcech péče o nezletilé navrhoval střídavou péči, dcery měly k němu kladný vztah a pro střídavou péči byly splněny i podmínky, s výjimkou útlého věku nezletilé J. Stěžovatel proto souhlasil nejprve s úpravou styku pouze u nezletilé B., a poté s úpravou styku tak, jak byla schválena dohoda rodičů rozsudkem obvodního soudu ze dne 10. 5. 2011. V roce 2012 a 2013 však vedlejší účastnice opakovaně zmařila styk stěžovatele s nezletilými; následně podala v květnu 2016 návrh na změnu tohoto styku, a to poté, kdy opětovně porušila danou soudem schválenou dohodu o styku. Obvodní soud napadeným rozsudkem jejímu návrhu vyhověl a styk omezil, přestože v období od konečného rozhodnutí soudů ve věci návrhu stěžovatele na změnu výchovy nezletilých (únor 2016) do dne podání návrhu vedlejší účastnice na omezení styku stěžovatele s nezletilými (květen 2016) nemohlo dojít k podstatným změnám poměrů odůvodňujícím omezení daného styku.

9. Stěžovatel dále namítl, že změna již zavedeného modelu styku není v nejlepším zájmu nezletilých dcer, neboť daný model fungoval a dcery na něj byly navyklé; soudy narušily stabilitu výchovného prostředí dětí. Nově stanovený styk také porušuje právo stěžovatele na rodinný život a péči o nezletilé; oba rodiče mají právo pečovat o děti v zásadě stejnou měrou. Stěžovatel nebude mít možnost trávit s nezletilými dcerami v lichých týdnech fakticky žádný čas. Ve čtvrtek je styk stanoven až od 18.00 hod., kdy má dcery stěžovateli předat vedlejší účastnice, přestože by stěžovatel mohl dcery vyzvednout sám dříve, neboť ve škole končí brzo a nemají mimoškolní aktivity; v pátek má pak B. školu dlouho, přijde ke stěžovateli až kolem 16.30 hod., a J. má do 16.15 hod. (16.25 hod.) zájmový tréning, takže stěžovatel těžko stihne dcery přivézt do 17.00 hod. vedlejší účastnici domů; navíc je v tomto pojetí jen jakými "dopravcem" nezletilých v souvislosti s jejich zájmovou činností. V současné době tedy styk v průběhu pracovního týdne neprobíhá, neboť v soudem stanovených časech není možné předání nezletilých realizovat. Styk probíhá pouze v sudých týdnech o víkendu, navíc s B. nikoliv často, a to z důvodu její přípravy do školy nebo účasti na školních projektech, a J. mívá rovněž o víkendu připravený "jiný program" (stěžovatel předložil tisk e-mailu ze dne 18. 5. 2017 od vedlejší účastnice, kterým jej informovala o školní a narozeninové aktivitě nezletilých na nejbližší sobotu, kdy měl v sudý týden proběhnout styk). Nezletilé tak většinu času určeného soudem pro styk se stěžovatelem tráví ve škole nebo mimoškolními aktivitami; stěžovatel se nemůže podílet na jejich výchově ani plnění školních povinností, nezletilé nemohou rozvíjet své sociální dovednosti v jeho rodině, vč. vztahu k jejich třem polorodým sourozencům u stěžovatele, ke kterým měly kladný vztah.

10. Podle stěžovatele soudy "opírají" svá rozhodnutí zejména o vyjádření nezletilých dcer. Jejich přání však bylo zjišťováno až v roce 2016, a to poté, kdy vedlejší účastnice dohodu rodičů o styku porušovala a styk byl na delší časová období znemožněn (od září 2012 a poté od února 2014); dcery dlouhodobě nemohly být ve styku se stěžovatelem a začaly považovat takový stav za stabilní. Vedlejší účastnice se již v roce 2014 chovala vůči dcerám nepřijatelně a stavěla je do role protistrany stěžovatele; nezletilé indoktrinuje proti stěžovateli (J. změnila téměř ze dne na den chování vůči němu, přestože předtím styk probíhal bez problémů). Soudy nezjišťovaly postoje dcer dříve, nýbrž až po letech vleklých sporů, opakovaném vyšetřování dcer u psychologů a jiných odborníků, a znemožňování styku vedlejší účastnicí. Soudy měly současná vyjádření dcer podrobit kritickému hodnocení s ohledem na tyto okolnosti.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

12. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy); není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v nich vydanými nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

13. Ústavní soud k věci předesílá, že byť jsou napadena celá rozhodnutí soudů, dle obsahu ústavní stížnosti brojí stěžovatel výlučně proti úpravě jeho běžného styku s nezletilými (nikoliv tedy proti prázdninovému styku, proti dvěma výrokům týkajícím se jeho návrhu na uložení pokuty vedlejší účastnici za neprovedení jeho styku s nezletilými ve dvou termínech, ani proti nákladovým výrokům ve vztahu ke státu).

14. O úpravě běžného styku stěžovatele s nezletilou dcerou B. a J. soudy rozhodovaly opakovaně, před vydáním napadených rozsudků představoval poslední soudní úpravu styku stěžovatele s nezletilými rozsudek obvodního soudu ze dne 10. 5. 2011. Soudy proto v nově zahájeném řízení o úpravu tohoto styku posuzovaly, zda a jak se změnily poměry všech dotčených účastníků, a zda je dán důvod pro změnu ohledně této poslední soudní úpravy. Na základě provedeného dokazování dospěly k závěru, že změna poměrů, jež nastala od poslední úpravy styku, odůvodňuje (nově) stanovení styku do dvou kratších úseků tak, aby se minimalizoval stres nezletilých. Podle soudů došlo k podstatné změně poměrů v domácnosti stěžovatele (narození tří polorodých sourozenců nezletilých dcer) i změně poměrů nezletilých dcer (jejich psychický stav, jejich postoje, a to i v souvislosti s novými poměry v domácnosti stěžovatele, a v souvislosti s věkem a vývojem obou nezletilých dcer a návaznými povinnostmi školními, jakož i zájmy a povinnostmi mimoškolními). Došlo také ke zhoršení komunikace rodičů; situace kolem nezletilých se "vyhrotila" (a to s koncem roku 2015 a zejména i od počátku roku 2016 až do vydání napadených rozhodnutí); zhoršilo se psychické a návazně i fyzické zdraví nezletilých (psychosomatické projevy). Soudy vycházely nejen z výpovědí nezletilých dcer, ale také dalších důkazů (poznatků orgánu sociálně právní ochrany dětí, základní školy, odborníků - lékařů, znalců). Výpovědi obou nezletilých dcer soudy zjevně hodnotily jak z hlediska věku a vyspělosti nezletilých (věk 12 a 9 let), tak z hlediska obsahu sdělených vyjádření, včetně pravděpodobnosti toho, že by dcery jen kopírovaly názor vedlejší účastnice bez konkrétnějšího podkladu (odůvodnění) odpovídajícího jejich věku a možnostem jejich vlastních poznatků. Podle soudů z důkazů nevyplynula indoktrinace nezletilých vedlejší účastnicí proti stěžovateli. Soudy neopomenuly zjišťovat také přístup každého z rodičů k možné nápravě celé situace, a to zejména prostřednictvím terapií. Soudy nezpochybňovaly také svá dřívější zjištění z předchozích řízení ve věcech péče o obě nezletilé (viz rekapitulace rozhodování soudů výše), podle kterých nezletilé byly dříve v domácnosti stěžovatele spokojené (daná zjištění neučinily soudy sice z přímé výpovědi nezletilých, které byly ještě nízkého věku, nýbrž prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí). Dospěly však nyní dle napadených rozhodnutí k závěru, že tato situace se změnila, a to vlivem více faktorů.

15. Ze spisového materiálu nelze dovodit, že by soudy nebagatelizovaly postup vedlejší účastnice, která neumožnila stěžovateli stanovený styk s nezletilými. Naopak v napadených rozhodnutích konstatovaly zmařený styk od 15. do 19. 6. 2016 a uložili vedlejší účastnici pokutu. Nezpochybnily ani své předchozí vývody uvedené v rozhodnutích z roku 2014, podle kterých se vedlejší účastnice po zamítnutí jejího návrhu na vycestování s oběma dcerami chovala vůči dcerám nepřijatelně manipulativně a znemožnila předání dcer stěžovateli dne 15. 10. 2014. Podle soudů však zjevně uvedená porušení stanoveného styku nepředstavovala podstatný faktor, který by založil pro svou dlouhodobost stav odvyknutí nezletilých dcer od stěžovatele (resp. dlouhodobou indoktrinaci nezletilých ze strany vedlejší účastnice za využití jejich izolace od stěžovatele), jak v ústavní stížnosti stěžovatel zmiňuje. Podle soudů byly podstatnými okolnostmi v současné době zjištěné změny poměrů, které v napadených rozhodnutích vyložily. Poukazuje-li stěžovatel obecně na znemožnění jeho styku s nezletilými ze strany vedlejší účastnice v roce 2012 a 2013, jde o obecnou námitku (není zřejmé, o jaké konkrétní zmaření toho kterého styku šlo, zda uvedená zjištění provedly soudy také následně v některém ze soudních řízení); stěžovatel v ústavní stížnosti blíže zmiňoval a dokládal soudními rozhodnutími toliko zamezení jeho styku s nezletilými v určitých termínech v roce 2014 a 2016 (výše již zmíněné termíny). Rovněž v odvolání (jak vyplývá z napadeného rozhodnutí městského soudu) stěžovatel poukazoval jen obecně na dlouhodobou snahu vedlejší účastnice eliminovat u nezletilých výchovu z jeho strany, a konkrétně brojil proti výrokům napadeného rozhodnutí obvodního soudu týkajícím se nerealizování stanoveného styku v roce 2016.

16. Stěžovatel namítl, že poslední rozhodnutí o jeho návrhu na změnu výchovného prostředí nezletilých bylo vydáno v únoru 2016, tedy jen několik měsíců před zahájením následného řízení o změnu styku stěžovatele s nezletilými (květen 2016), proto k podstatné změně poměrů nemohlo ani dojít. K tomu je třeba uvést, že sama skutečnost krátkého časového rozestupu dvou soudních rozhodnutí v opatrovnické věci, nebo soudního rozhodnutí a následného návrhu na zahájení dalšího opatrovnického řízení ohledně totožných dětí, nemusí ještě znamenat vyloučení podstatné změny poměrů, jak se stěžovatel domnívá. Navíc soudy ve stěžovatelem poukazovaném předchozím řízení jeho návrhu na změnu výchovného prostředí nezletilých nevyhověly (to vyplývá z listin - soudních rozhodnutí, které stěžovatel Ústavnímu soudu předložil); výsledek tohoto přechozího řízení se tedy nejeví rozporným s nyní napadenými rozhodnutími, kterými obvodní soud a městský soud upravily a zúžily styk stěžovatele s nezletilými. Stěžovatel přitom neuvádí v ústavní stížnosti žádná konkrétní tvrzení a komparaci, kterými by poukazoval na rozpory mezi zjištěními soudů v daných dvou po sobě jdoucích řízeních, resp. rozpory mezi rozhodnutím městského soudu ze dne 8. 2. 2016 a ze dne 13. 2. 2017. Obvodní a městský soud v nyní napadených rozhodnutích navíc vycházely z řady důkazů provedených či získaných (až) po únoru 2016.

17. Ohledně výhrad stěžovatele proti styku upravenému v liché týdny kalendářního roku je z napadených rozhodnutí zřejmé, že soudy shledaly potřebu styku stěžovatele s nezletilými v každém týdnu, avšak neviděly aktuálně jako vhodný déletrvající pobyt nezletilých u stěžovatele v liché týdny (podle soudů postačoval ucelený víkendový styk v sudé týdny), jak se naopak stěžovatel domáhá. Soudy si byly rozsáhlých zájmových aktivit nadaných nezletilých dcer vědomy, a i s ohledem na ně stanovily alespoň kratší styk i v průběhu pracovních dnů lichých týdnů. Z napadených rozhodnutí soudů pak neplyne, že by se stěžovatel domáhal začátku styku v liché čtvrtky již po skončení školního vyučování dcer (tj. brzy odpoledne); stěžovatel před městským soudem toliko namítal, že nestihne nezletilé v liché čtvrtky vyzvedávat v 18.00 hod. v bydlišti vedlejší účastnice. Z napadeného rozhodnutí městského soudu rovněž nevyplývá, že by stěžovatel již před městským soudem v odvolacím řízení namítal, že není reálně možné nezletilé v liché pátky dovézt do 17.00 hod. vedlejší účastnici (kladl naopak důraz na skutečnost, že styk by měl být časově širší a měl by probíhat v jeho domácnosti). Uvedená tvrzení stěžovatele měla přitom primární místo právě před opatrovnickými soudy.

18. S ohledem na výše uvedené má Ústavní soud za to, že napadená rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí. Vychází z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry soudů jsou v nich dostatečným způsobem vyloženy a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními. Soudy provedly dostatečné dokazování pro rozhodnutí ve věci, zabývaly se podstatnými kritérii pro danou věc v souladu se zákonem, a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Nejde přitom o rozhodnutí neměnná, neboť případná podstatnější změna poměrů může vést k modifikaci úpravy stanovené v napadených rozhodnutích. Pro nezletilé je jistě důležitý výchovný model ze strany matky i otce, je proto třeba apelovat na oba rodiče nezletilých ohledně zlepšení jejich komunikace (zdravý vývoj jejich nadaných dcer by měl být dostatečnou motivací). Ze strany soudů by pak připadala do úvahy možnost takové úpravy, kdy by nedocházelo k osobnímu předávání nezletilých mezi rodiči (v praxi se vyskytují běžně případy vyzvedávání dětí ve školním či zájmovém zařízení a předávání je do těchto zařízení); uvedené je však odvislé i od rozsahu styku, který soudy s ohledem na konkrétní okolnosti budou uvažovat.

19. Vyjádřil-li stěžovatel nespokojenost s tím, že navzdory soudní úpravě neprobíhá jeho styk s nezletilými každý sudý víkend, a to pro jejich jiné aktivity, nejde o námitku směřující proti napadeným rozhodnutím, nýbrž o výtku týkající se faktického stavu a souladu soudní úpravy s realitou (stěžovatel ostatně dané tvrzení dokládá elektronickou zprávou, k níž došlo až po vydání napadených rozhodnutí).

20. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2017

Jan Filip v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.