III. ÚS 154/05
III.ÚS 154/05 ze dne 5. 4. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


III. ÚS 154/05

Ústavní soud rozhodl dne 5. dubna 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele P. B., zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem Advokátní kanceláře Kavinek & partneři, v. o. s., se sídlem 110 00 Praha 1, Králodvorská 16, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 2004 sp. zn. 5 To 32/03 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2002 sp. zn. 2 T 11/2001, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném právu na obhajobu, zakotveném v čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (současně takto potažmo i v právu na spravedlivý proces plynoucím z čl. 6 odst. 1 tamtéž), čl. 14 odst. 3 písm. b) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (čl. 14 odst. 1 tamtéž) a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (čl. 36 odst. 1 tamtéž). Dle obsáhlého odůvodnění ústavní stížnosti k porušení označeného práva na obhajobu mělo dojít v přípravném řízení tím, že stěžovateli byl k prostudování spisu (§ 166 odst. 1 tr. řádu) poskytnut čas nikoliv přiměřený, když s ohledem na rozsah spisu čítajícího více než 39 000 listů mu byla na jeho studium poskytnuta doba zhruba 45 hodin čistého času. S ohledem na takto konstruovaný stížností bod se stěžovatel posléze domáhal, aby Ústavní soud shora uvedená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není zpravidla oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv, a tím současně zasáhly do ústavnosti právního státu samotné [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d), čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR]. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu plyne, že nikoliv každá nezákonnost bez dalšího zakládá porušení ústavně zaručených základních lidských práv (kupř. sp. zn. II. ÚS 45/94, IV. ÚS 325/98, III. ÚS 623/2000 a další). Uvedený dosah má zpravidla pouze taková nezákonnost, která v konečném důsledku zavdává důvody ke tvrzení o negaci či nepřiměřeném, a v tom rámci tudíž ústavně neakceptovatelném, omezení základního práva, kterýžto závěr nelze za určitých okolností vztáhnout k dílčímu zásahu do (trvajících procesních) ústavně zaručených základních práv, a to zejména potud, je-li předtím, jakož i následně jejich realizace v průběhu procesu řádně umožněna. Již Vrchní soud v Praze k výhradám stěžovatele v daném směru učiněným v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že ve vazbě na časový deficit ve vztahu k řádnému prostudování spisu v přípravném řízení byl ze strany Městského soudu v Praze, byť poněkud nestandardním způsobem, tento vyvážen (se souhlasem obžalovaných a jejich právních zástupců) následnou možností prostudovat spis a dále, když v návaznosti na to nalézací soud akceptoval návrhy na doplnění dokazování, kterým zčásti vyhověl (str. 15 shora uvedeného rozsudku odvolacího soudu). Podle přesvědčení Ústavního soudu nelze odhlédnout v této konkrétní posuzované věci rovněž od toho, že právo obviněného a jeho obhájce prostudovat spis při skončení vyšetřování je komponentem ústavně deklarovaného práva obviněného na obhajobu, náležejícího tomuto ve všech stadiích řízení, které je v rovině práva jednoduchého zaručeno v podobě rozličných dílčích práv, přičemž všechny jeho jednotlivé složky dohromady jej vytvářejí, resp. naplňují v jeho celku. Pokud tedy stěžovatel namítá porušení práva na obhajobu, dovozované z nedostatečné možnosti prostudovat spis v závěrečné fázi přípravného řízení, ohledně této námitky Ústavní soud konstatuje, že v kontextu jednak výše uvedeného postupu Městského soudu v Praze a stejně tak i z pohledu vedení řádného procesu jako celku (in globo), kdy po celou dobu řízení stěžovateli vedle všech ostatních obhajovacích práv svědčilo taktéž v souladu s ust. § 65 odst. 1 tr. řádu i oprávnění nahlížet do spisu, neshledal namítaný nedostatek, dle procesního stadia upínající se toliko k přípravnému řízení (resp. skončení vyšetřování), dostatečným důvodem, který by byl způsobilý založit kasaci napadených rozhodnutí. Proto byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně, dne 5. dubna 2005



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.