III. ÚS 1523/17
III.ÚS 1523/17 ze dne 6. 6. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti obchodní korporace DS Logistic, s. r. o., sídlem Libštát 310, zastoupené Mgr. Milanem Šikolou, advokátem, sídlem Jaselská 940/23, Brno - Veveří, proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 23. února 2017 č. j. 10 C 125/2016-37, za účasti Okresního soudu v Semilech, jako účastníka řízení, a obchodní korporace SPOTLIN, s. r. o., sídlem Martinická 987/3, Praha 9 - Kbely, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že jím došlo k porušení jejího základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále také "Listina") a dále práv podle čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny, jakož i čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy.

2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Semilech (dále jen "okresní soud") ze dne 23. 2. 2017 č. j. 10 C 125/2016-37 byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici řízení, vystupující jako žalobkyně, částku 3 040 Kč s příslušenstvím, neboť neuhradila odměnu a hotové výdaje advokátky za úkon právní služby spočívající ve vyhotovení předžalobní výzvy. Stěžovatelka splnila svůj závazek vůči vedlejší účastnici řízení teprve po vyhotovení a zaslání předžalobní výzvy, jejíž součástí bylo i vyčíslení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 3 040 Kč. Okresní soud nepřisvědčil stanovisku stěžovatelky, že se náklady spojenými s uplatněním pohledávky dle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."), rozumí jen náklady spojené se získáním exekučního titulu a uplatněním pohledávky v řízení před soudem.

II. Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka považuje závěry okresního soudu za nesprávné, je přesvědčena, že chybně aplikoval § 513 o. z. Náklady, které vedlejší účastnice vynaložila za právní služby advokáta, spočívající v sepsání výzvy, nelze považovat za náklady účelně vynaložené. Takovými jsou pouze náklady spojené se získáním exekučního titulu a uplatněním pohledávky v řízení před soudem. Zasílání dalších výzev nebylo za dané situace přiměřené a účelné, a už vůbec nebyla dána příčinná souvislost mezi předžalobní výzvou advokátky a zaplacením dluhu stěžovatelkou.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že proti napadenému soudnímu rozhodnutí byla ústavní stížnost podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno toto soudní rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející, a z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Jak patrno z výše uvedeného, ústavní stížnost směřuje proti soudnímu rozhodnutí vydanému ve věci, již lze označit za "bagatelní" [srov. § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdější předpisů (dále jen "občanský soudní řád")]. Z konstantní judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc, přes svou bagatelnost, vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14). To se však stěžovatelce proti jejím očekáváním nezdařilo.

7. Ústavní stížnost je založena na nesouhlasu stěžovatelky s tím, jak okresní soud vyložil § 513 o. z. a jak hodnotil příčinnou souvislost mezi zasláním předžalobní výzvy právní zástupkyní vedlejší účastnice řízení a jejím splněním dluhu. Z pohledu Ústavního soudu napadené rozhodnutí okresního soudu obsahuje odůvodnění, které nevykazuje nedostatky dosahující intenzity nutné k tomu, aby se věcí meritorně zabýval. K námitkám stěžovatelky se okresní soud řádně vyjádřil a své úvahy přesvědčivě zdůvodnil. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá toho, aby Ústavní soud tyto právní závěry přehodnotil; tím jej však staví do role další instance v řízení o bagatelní částce, k čemuž však Ústavní soud povolán není.

11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud v napadeném rozhodnutí neshledal vady ústavněprávní intenzity, jež by v této (bagatelní) věci odůvodňovaly jeho zásah, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2017

Jan Filip v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.