III. ÚS 1491/12
III.ÚS 1491/12 ze dne 3. 7. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele F. D., zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem AK v Šumperku, Starobranská 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2012 sp. zn. 23 Cdo 3182/2010 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. listopadu 2009 sp. zn. 5 Cmo 201/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Návrhem doručeným ve lhůtě stanovené ustanovením § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), splňujícím i další formální podmínky [ustanovení § 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu], byla dne 23. dubna 2012 Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti shora citovaným rozhodnutím.

Stěžovatel spatřoval porušení svých základních práv, in concreto práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v tom, že obecné soudy nesprávně posoudily nárok žalobce vůči stěžovateli na zaplacení částky 324 275 Kč s přísl. na základě smlouvy o dílo ze dne 14. ledna 2005.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že řízení bylo zatíženo procesními i hmotněprávními vadami (odvolací řízení nebylo veřejné, obecné soudy se nevypořádaly řádně s jeho námitkami, rozhodnutí je nepřezkoumatelné, nesprávně hodnoceny důkazy, extrémní rozpor mezi právními závěry a skutečným stavem věci, nebyl řádně poučen o povinnosti tvrzení, odvolací soud neseznámil stěžovatele s odlišným názorem na právní posouzení věci, neměl možnost navrhnout další důkazy atd.).

Stěžovatel spatřuje pochybení dovolacího soudu v tom, že nereagoval na zásah do jeho ústavně zaručených práv a ochranu, které se stěžovatel domáhal dovoláním, mu neposkytl.

Stěžovatel odkázal na judikaturu Ústavního soudu a navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu pro jejich zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

II.

Z obsahu předložených listin a spisu sp. zn. 19 Cm 142/2007 Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci Ústavní soud zjistil následující:

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 24. února 2009 (19 Cm 142/2007-69) vyhověl žalobě žalobce (GRAFOTYP s.r.o.), který se žalobou domáhal po stěžovateli zaplacení 324 275 Kč s přísl., a to jako nezaplacení ceny díla za zhotovení 25 000 ks katalogů CK MONDI TOUR dle smlouvy o dílo ze dne 14. ledna 2005 a objednávky V. U. (výrok I.). Stěžovateli bylo uloženo nahradit žalobci náklady řízení ve výši 70 207,22 Kč (výrok II.).

K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. listopadu 2009 (5 Cmo 201/2009-96) rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění, neboť v písemném vyhotovení bylo uvedeno nesprávné datum pro výpočet úroků z prodlení. Odvolací soud přezkoumal výrok o náhradě nákladů řízení a dospěl k závěru, že je na místě jej změnit. Výrokem II. uložil stěžovateli nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 71 196 Kč a výrokem III. za řízení před odvolacím soudem 26 412 Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tvrzením, že se jedná o otázku zásadního právního významu. Nejvyšší soud dovolání odmítl usnesením ze dne 30. ledna 2012 (23 Cdo 3182/2010-152) z důvodu jeho nepřípustnosti, a to s odkazem na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť nemá po právní stránce zásadní význam, a proto jej odmítl dle § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.
III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstata spočívá v polemice stěžovatele s hodnocením provedených důkazů a s právními závěry obecných soudů, včetně Nejvyššího soudu. Stěžovatel v postupu i v rozhodnutích soudů spatřuje porušení svého základního práva na spravedlivý proces a v ústavní stížnosti jen zopakoval stejné argumenty jako v řízení před obecnými soudy.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody. Ústavní soud totiž není další přezkumnou instancí v řízení před obecnými soudy, jak se stěžovatel patrně domnívá (čl. 83 Ústavy České republiky).

Po přezkumu ústavnosti řízení i napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy správně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něho právní závěry, které náležitě odůvodnily. Odvolací i dovolací soud se poté podrobně zabývaly všemi argumenty stěžovatele a zcela přesvědčivě se s nimi vypořádaly.

V řízení bylo prokázáno, že na základě objednávky V. U. žalobce zhotovil katalogy a poté byla dne 14. ledna 2005 mezi účastníky uzavřena písemně smlouva o dílo (§ 536 obch. zák.). Stěžovatel uzavřel smlouvu vlastním jménem, nikoli v zastoupení V. U., ve smlouvě byl uveden jako objednatel včetně jeho identifikačního čísla a daňového identifikačního čísla. Stěžovatel od žalobce převzal sám a částečně prostřednictvím smluvních partnerů předmět díla zhotovené katalogy pro CK MONDI TOUR. Ze skutkových okolností vyplynulo, že stěžovatel se dohodl s žalobcem na způsobu zaplacení ceny díla tak, že první bude představovat cenu za materiál a papír, druhá fakturovaná část bude představovat náklady na zhotovení katalogů. Stěžovatel dne 4. února 2005 ze svého účtu žalobci po provedení celého díla zaplatil 178 500 Kč, tuto částku po žalobci nijak nevymáhal a ani z ničeho neplyne, že by ji zaplatil omylem. Obecné soudy dospěly k závěru, že v daném případě nastaly účinky uznání zbytku dluhu podle § 407 odst. 3 obch. zák., jestliže dlužník částečně plní svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu. Ze skutkových okolností nevyplývá, že by stěžovatel zaplatil 178 500 Kč žalobkyni omylem, nebo že by z ostatních okolností lze usuzovat, že stěžovatel neuznává zbytek pohledávky žalobce. V řízení se stěžovateli nepodařilo ve smyslu ustanovení § 323 a § 407 odst. 3 obch. zák. předložit takové důkazy a vyvrátit domněnku o existenci dluhu. Pouhé tvrzení nestačí k zamítnutí žaloby.

Nutno podotknout, že věcí stěžovatele se zabývaly všechny stupně obecných soudů a jednoznačně se shodly na tom, že mezi stěžovatelem a žalobcem vznikla povinnost splnit závazek vyplývající ze smlouvy o dílo. Rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu je plně v souladu se zákonem, kdy se soudy řádným a ústavně konformním způsobem vypořádaly s tvrzeními stěžovatele (§ 157, § 169 o. s. ř.), tak ani pod aspekty ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) nelze napadeným rozhodnutím obecných soudů nic vytknout.

Závěry, k nimž ve stěžovatelově věci dospěly ve věci rozhodující soudy, z pohledu ústavněprávního nevykazují vad, pročež Ústavní soud na obsah rozhodnutí těmito soudy učiněných může odkázat. Ani k tvrzením stěžovatele o porušení práva na spravedlivý proces porušením procesních práv nelze přisvědčit. Námitka stěžovatele, že odvolací soud rozhodoval bez přítomnosti stěžovatele, není důvodná. Lze poukázat na výslovný souhlas stěžovatele, aby bylo rozhodováno bez nařízení jednání (č. l. 92). Stěžovatel byl usnesením ze dne 20. prosince 2007 (č. l. 16) řádně vyzván k vyjádření a označení důkazů, na nichž staví svoji obranu. Ústavní stížnost je tedy jen projevem neochoty stěžovatele zmíněná soudní rozhodnutí respektovat. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. Pouze na okraj Ústavní soud poznamenává, že odkaz stěžovatele na judikaturu není případný, neboť vychází ze zcela rozdílné procesní situace.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. července 2012

Jiří Mucha v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.