III. ÚS 1478/12
III.ÚS 1478/12 ze dne 10. 7. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 10. července 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J. V. (advokát), zastoupeného JUDr. Vierou Štichovou, advokátkou AK se sídlem Erbenova 3, 602 00 Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2012 č. j. 39 Co 345/2010 - 295 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. března 2010 č. j. 30 C 214/2008-155, ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 20. září 2010 č. j. 30 C 214/2008-205, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. dubna 2012, a která byla doplněna podáními Ústavnímu soudu doručenými dne 25. dubna 2012 a dne 30. května 2012, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2012 č. j. 39 Co 345/2010-295, jakož i rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. března 2010 č. j. 30 C 214/2008-155, ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 20. září 2010 č. j. 30 C 214/2008-205, a to pro porušení ústavně zaručených práv zakotvených v Listině základních práv a svobod.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2012 č. j. 39 Co 345/2010-295 byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. března 2010 č. j. 30 C 214/2008-155, ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 20. září 2010 č. j. 30 C 214/2008-205 ve výroku pod bodem I o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 187 541,- Kč s příslušenstvím proti vrácení notebooku s příslušenstvím a ve výroku pod bodem II o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem I). Ve výroku pod bodem II rozhodl městský soud o povinnosti žalobce (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") zaplatit žalované náklady odvolacího řízení.
II.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Dotazem u Nejvyššího soudu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2012 č. j. 39 Co 345/2010-295 dovolání, které bylo Obvodním soudem pro Prahu 4 Nejvyššímu soudu postoupeno dne 22. června 2012 a je vedeno pod sp. zn. 32 Cdo 1937/2012.

V předmětné věci přípustnost stěžovatelem podaného dovolání závisí na tom, zda dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ust. § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.].

Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Dle ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Podmínkou, která musí být v zásadě splněna ještě před podáním ústavní stížnosti podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Vyčerpáním všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, není přitom jejich pouhé uplatnění, ale až rozhodnutí příslušného orgánu ve věci (srov. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář, C. H. Beck, 2001, str. 330; shodně rovněž např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 209/01 a sp. zn. II. ÚS 143/2000, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Jak bylo výše uvedeno, v souzené věci stěžovatel podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2012 č. j. 39 Co 345/2010-295 dovolání, o kterém dosud nebylo dovolacím soudem rozhodnuto. U Nejvyššího soudu tedy probíhá řízení a není důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval, není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhodoval, neboť stěžovatel nebyl nucen podávat ústavní stížnost, a může tak učinit až po doručení rozhodnutí o daném mimořádném opravném prostředku. Podmínkou je pouze to, aby tento mimořádný opravný prostředek stěžovatel uplatnil řádně.

V souladu s ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. července 2012

Jan Musil v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.