III. ÚS 1437/12
III.ÚS 1437/12 ze dne 14. 6. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Vladimíra Kůrky a soudce Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. K., zastoupeného Mgr. Ondřejem Rusem, advokátem se sídlem v Trutnově, Havlíčkova 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2012 č. j. 4 Pzo 1/2012-15, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") zrušil v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu.

Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 4. 2011 sp. zn. 6 T 189/2010, uznán vinným čtyřmi trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona a přijímání úplatku podle § 160 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, za které byl odsouzen v sazbě ustanovení § 160 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let se zařazením pro výkon tohoto trestu podle § 39a odst. 3 tr. zákona do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívajícím v zákazu funkce ve státní správě a samosprávě na dobu pěti let. Současně byl stěžovatel tímto rozsudkem zproštěn obžaloby z dalšího skutku, jímž měl spáchat trestný čin nepřímého úplatkářství podle § 162 odst. 1 tr. zákona.

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 7. 12. 2011 sp. zn. 31 To 540/2011, odvolání stěžovatele a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci proti tomuto rozsudku podle § 256 tr. řádu zamítl.

Stěžovatel se návrhem ze dne 5. 1. 2012 odkazujícím na § 314l tr. řádu domáhal přezkoumání zákonnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu realizovaného na základě příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 5. 2009 č. j. V 70/2009, 0Nt 2735/2009.

Nejvyšší soud postupem podle analogie legis aplikoval ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu a stěžovatelův návrh ústavní stížností napadeným usnesením odmítl.

Jak Nejvyšší soud konstatoval, ze spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 6 T 189/2010, vyplývá, že informaci o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 8 tr. řádu od předsedy senátu soudu prvního stupně stěžovatel neobdržel, což ostatně ve svém návrhu i sám uvedl. S ohledem na tuto skutečnost ani nemohl započít běh lhůty pro podání návrhu k přezkoumání zákonnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Coby další (doplňující) důvod pro výše uvedený výsledek řízení podle § 314l tr. řádu identifikoval Nejvyšší soud skutečnost, že stěžovatel se domáhal přezkumu zákonnosti nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve vztahu k trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 189/2010, avšak k vydání napadeného trestního příkazu došlo v jiné trestní věci, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod sp. zn. 56 T 2/2010; připomenul též, že Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci se v usnesení ze dne 7. 12. 2011 sp. zn. 31 To 540/2011, řádně vypořádal i s námitkou týkající se použití výsledků odposlechů z jiného trestního řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 30. 3. 2012 č. j. 31 UL 1/2012-9, rozhodl tak, že podle § 174a odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, se návrh na určení lhůty soudci Okresního soudu v Liberci Mgr. Richardu Skýbovi pro provedení procesního úkonu, tj. poskytnutí zákonné informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, zamítá; konstatoval, že "ohledně této záležitosti již bylo meritorně rozhodnuto", a sice usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2012 č. j. 4 Pzo 1/2012-15, napadeném nyní projednávanou ústavní stížností.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že Nejvyšší soud zatížil své usnesení "přílišným formalismem", čímž "rezignoval zcela" ... "na poskytnutí ochrany základním právům a svobodám". Uvádí, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 5. 2009 č. j. V 70/2009, 0Nt 2735/2009, byl vydán na návrh Okresního státního zastupitelství v Liberci č. j. V 7-3/2009, vycházející ze žádostí Inspekce Policie České republiky, 6. Oddělení Liberec pod č. j. IN-TČ-275/2009, a v téže trestní věci byla následně na stěžovatele podána obžaloba, kterou projednal Okresní soud v Liberci pod sp. zn. 6 T 189/2010. V rámci tohoto trestního řízení, konstatuje dále stěžovatel, byly použity odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, k jejichž nařízení došlo zmiňovaným příkazem Okresního soudu v Liberci, a též příkazem vydaným v jiné trestní věci, konkrétně vedené Krajským soudem v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod sp. zn. 56 T 2/2010. Stěžovatel posléze zdůrazňuje, že jeho návrh odvolávající se na § 88 odst. 8 a § 314l tr. řádu se vztahoval k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu nařízeným v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 189/2010, a nikoli - jak dovozoval Nejvyšší soud - Krajským soudem v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod sp. zn. 56 T 2/2010.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

To je relevantní i v dané věci, jestliže se námitky stěžovatele - hodnocené v ústavněprávní rovině - spojují výlučně s kritikou, že se mu nedostalo spravedlivého procesu, a to tvrzením, že Nejvyšší soud svévolně (přepjatě formalisticky) aplikoval podústavní právo (jmenovitě § 88 odst. 8 a § 314l tr. řádu) a své rozhodnutí přesvědčivě nezdůvodnil.

Kolizi s principy "spravedlivého procesu" v rovině právního posouzení věci přitom představují nikoli "běžné" nesprávnosti, nýbrž až situace flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů v soudní praxi ustáleného výkladu, resp. použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, jelikož tím zatěžují vydané rozhodnutí ústavněprávně relevantní svévolí, nepředvídatelností a interpretační libovůlí.

Nic takového však v dané věci dovodit nelze.

Stěžovatel zdůrazňuje praktický přínos jím požadovaného přezkumu, aniž by docenil, že dosažený procesní výsledek, založený na předčasnosti podání návrhu podle § 88 odst. 8 a § 314l tr. řádu (srov. otázku tzv. actio nata), není možné bez dalšího ztotožňovat ani s tím "přepjatým formalismem", proti kterému se Ústavní soud v minulosti vícekrát vyslovil; jisté "ztížení možností" uplatnění oprávněných nároků představují procesní pravidla už z povahy věci, což je však vyváženo jejich všeobecně pozitivním významem pro transparentní, očekávatelné a soustředěné vedení soudních procesů vůbec.

Argumentace, že část odposlechů a záznamů byla nařízena v odlišné trestní věci než vedené Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 6 T 189/2010, míjí prostor, jenž byl - z hledisek relevantního právního posouzení věci - rozhodný, neboť výše uvedené závěry (stran časového zařazení návrhu ve smyslu § 314l tr. řádu) - určující pro výsledek řízení před Nejvyšším soudem - relevantně nezpochybňuje.

Stěžovatel usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 30. 3. 2012 č. j. 31 UL 1/2012-9, do petitu ústavní stížnosti nezahrnul, stojí nicméně za zaznamenání (z hlediska případných dalších procesních postupů), že stěžejní úvaha v tomto rozhodnutí obsažená, podle níž "ohledně této záležitosti" (přezkumu zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu) "již bylo" (Nejvyšším soudem) "meritorně rozhodnuto" (usnesením ze dne 9. 2. 2012 č. j. 4 Pzo 1/2012-15, napadeným nyní projednávanou ústavní stížností), je věcně neudržitelná. Odmítnutí dovolání s poukazem na § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu - a obdobně odmítnutí návrhu podaného podle § 314l tr. řádu postupem podle analogie legis při aplikaci § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu - nepředpokládá přezkum napadeného rozhodnutí ani řízení, jež mu předcházelo, nýbrž znamená, že se podaným návrhem (dovoláním, resp. návrhem podle § 314l tr. řádu) Nejvyšší soud nemohl věcně zabývat.

Uplatní se tudíž závěr, že ústavní stížností napadené rozhodnutí nelze považovat za projev libovůle s následky porušení čl. 36 odst. 1 Listiny nebo čl. 6 Úmluvy. Podmínky, za kterých Nejvyšším soudem provedené řízení a jeho výsledek překračuje hranice ústavnosti, splněny nejsou, a stěžovateli se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji v senátu usnesením (bez jednání) odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

O žádosti o přednostní projednání ústavní stížnosti (dle § 39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud pak již (výslovně) nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2012

Jan Musil v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.