III. ÚS 143/05
III.ÚS 143/05 ze dne 18. 8. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 18. srpna 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. F. S. a 2. Z. S., obou zastoupených JUDr. Tomášem Plavcem, advokátem v Chrudimi, Rooseveltova 335, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. prosince 2004, sp. zn. 28 Cdo 2498/2004, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i jinak byla podána v souladu se zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), napadli stěžovatelé rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. prosince 2004 (28 Cdo 2498/2004-199) a tvrdili, že jím a jemu předcházejícím rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové byl porušen princip rovnosti (čl. 1 Listiny základních práv a svobod), právní jistoty a ochrany důvěry občanů v právo (čl. 2 Listiny základních práv a svobod), princip ochrany majetku (čl. 11 Listiny základních práv a svobod) a povinnost soudu stanoveným způsobem poskytovat ochranu práva (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 96 Ústavy ČR) a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR.

Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. prosince 2004 (28 Cdo 2498/2004-199) bylo zamítnuto dovolání stěžovatelů, kteří vystupovali v postavení žalovaných v řízení před obecnými soudy, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 28. dubna 2004 (18 Co 134/2004), kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 25. září 2003 (6 C 122/92-150) tak, že bylo určeno, že na žalobkyni (J. Š.) přechází vlastnické právo k ideální polovině domu čp. 84, postaveného na stavební parcele č. 82, dále k ideální polovině této stavební parcely a také k ideální polovině zahrady parc. č. 132/2, zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 412 pro katastrální území Lány u Katastrálního úřadu v Chrudimi; stěžovatelům bylo také uloženo vydat žalobkyni ideální polovinu uvedeného domu čp. 84 v Lánech.. Původně byla citovaným rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi žaloba žalobkyně zamítnuta.

V ústavní stížnosti stěžovatelé po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení opakují - stručně shrnuto - argumenty, které již v řízení před obecnými soudy uplatnili, a to zejména, že kupní cena za předmětné nemovitosti byla v roce 1965 stanovena národním výborem, vyhovění žalobě znamenalo rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. Stěžovatelé postupovali při koupi nemovitostí zcela poctivě, v dobré víře, nakupovali za cenu stanovenou státem, nijak se na křivdě rodiny žalobkyně nepodíleli. Žádají proto ochranu poctivě a řádně nabytého majetku. Stěžovatelé proto navrhli zrušit napadený rozsudek Nejvyššího soudu ČR, jak je vpředu označen.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995). Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly.

Obecné soudy, zejména pak Nejvyšší soud ČR, v dané věci zaujaly právní názor, který má v provedeném dokazování oporu a svůj závěr zákonem postačujícím způsobem odůvodnily (§ 157 odst. 2 o. s. ř.); pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), který výlučně zakládá ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů, nelze obecným soudům (Krajskému soudu v Hradci Králové a Nejvyššímu soudu ČR) nic vytknout. V dané věci bylo zjištěno, že majetek (předmětné nemovitosti) - odňatý na základě rozsudku Okresního soudu v Chrudimi (1 T 12/52) J. S., který byl následně rehabilitován podle zák. č. 119/1990 Sb., byl nabyt v rozporu s tehdy platnými předpisy (původní kupní cena v roce 1965 byla 18 640,70 Kč, podle znaleckého posudku jejich cena ke dni prodeje podle tehdy platného cenového předpisu - vyhl. č. 73/1964 Sb. byla 62909,- Kč), a proto bylo rozhodnuto podle zák. č. 403/1990 Sb. a zák. č. 229/1991 Sb. o jeho vydání. Ústavní soud dále konstatuje, že v dané věci byl respektován účel restitučních předpisů, tj. navrácení majetku původním vlastníkům a právní názor zaujatý odvolacím a dovolacím soudem je v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu (k tomu srov. např. nález ve věci I. ÚS 118/98 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 14., č. 84, Praha 2000).

Z takto rozvedených důvodů neshledal Ústavní soud porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatelů; ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná. Zjevná její neopodstatněnost je dána především povahou vývodů ústavní stížnosti a konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto rozhodnutí patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. srpna 2005

Jiří Mucha předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.