III. ÚS 1400/09
III.ÚS 1400/09 ze dne 22. 10. 2009

N 226/55 SbNU 125
Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu

Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy - ze dne 22. října 2009 sp. zn. III. ÚS 1400/09 ve věci ústavní stížnosti P. M. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. května 2006 sp. zn. 4 C 40/2005, kterým byla stěžovateli a další žalované uložena platební povinnost, přičemž v rámci předmětného soudního řízení byla stěžovateli ustanovena z důvodu neznámého pobytu opatrovnice - vyšší soudní úřednice tohoto soudu, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníka řízení a městské části Praha 17, se sídlem Žalanského ul. 291/12b, 161 02 Praha 6, jako vedlejší účastnice řízení.
Výrok

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. května 2006 sp. zn. 4 C 40/2005 se zrušuje.
Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. května 2009, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. května 2006 sp. zn. 4 C 40/2005, a to pro porušení článku 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

K posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 40/2005. Protože předmětný spis dle sdělení Obvodního soudu pro Prahu 6 nebyl nalezen, musela být provedena jeho rekonstrukce. Zrekonstruovaný spis byl Ústavnímu soudu doručen dne 4. září 2009.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. května 2006 sp. zn. 4 C 40/2005 byla žalovaným 1. P. M. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") a 2. M. M. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně 26 605 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I). Ve výroku pod bodem II obvodní soud uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci městské části Praha 17 náklady řízení v celkové výši 11 453 Kč.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v řízení, které vydání rozsudku předcházelo, se vedlejší účastnice domáhala toho, aby Obvodní soud pro Prahu 6 stěžovateli a žalované M. M. (která v té době již nežila, zemřela v roce 1991) byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně částku 26 605 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Platební rozkaz, doručovaný na adresu P. 6, M., se vrátil soudu dne 31. března 2005 se sdělením pošty "na uvedené adrese neznámý".

Po zrušení platebního rozkazu dne 13. února 2006 z centrální evidence obyvatelstva soud zjistil, že je stěžovatel evidován na adrese Praha 6, Řepy, Žalanského 291/12B, což je adresa úřadu vedlejšího účastníka. Bez dalšího pak soud stěžovateli (ale i M. M.) jako osobě neznámého pobytu ustanovil usnesením ze dne 8. února 2006 opatrovníka. Stěžovateli byla opatrovníkem ustanovena vyšší soudní úřednice tohoto soudu L. B. Té pak soud doručil žalobu s předvoláním k ústnímu jednání na den 18. května 2006, avšak ta se k jednání, stejně tak jako opatrovnice M. M., jak vyplývá z protokolu o jednání, nedostavila a soud jejich nepřítomnost omluvil. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a aniž byly vzneseny či uplatněny jakékoliv námitky (včetně tvrzení a důkazních návrhů) na obranu stěžovatele, resp. na obranu obou žalovaných, bez dalšího vyhlásil napadený rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku bylo oběma opatrovnicím doručeno, a když stěžovateli ustanovená opatrovnice (ale ani opatrovnice ustanovená M. M.) odvolání nepodala, nabyl rozsudek právní moci dne 28. července 2006.

Z uvedeného je podle stěžovatele patrno, že Obvodní soud pro Prahu 6 nerespektoval pravidla pro ustanovení opatrovníka vyslovená v dřívějších nálezech Ústavního soudu, např. sp. zn. II. ÚS 27/2000 ze dne 2. 7. 2001 (N 97/23 SbNU 3), sp. zn. I. ÚS 204/2000 ze dne 25. 10. 2001 (N 157/24 SbNU 157) i sp. zn. I. ÚS 559/2000 ze dne 25. 9. 2002 (N 111/27 SbNU 233). Stěžovatel poukazuje na to, že při ustanovení opatrovníka podle § 29 a násl. občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") platí § 31 o. s. ř., podle kterého ustanovený zástupce má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci. Ustanovení opatrovníka účastníkovi řízení, jehož pobyt není znám, musí předcházet šetření o tom, zda jsou dány předpoklady pro postup v řízení, či zda není možno použít jiné opatření. Obvodní soud pro Prahu 6 se spokojil pouze se zjištěním z centrální evidence obyvatelstva, že je stěžovatel evidován na adrese úřadu vedlejšího účastníka, a další zjišťování neprováděl, ačkoliv se nabízel zejména dotaz příslušnému oddělení Policie České republiky, která by v místě původně evidovaného pobytu stěžovatele dotazem u sousedů jistě zjistila pobyt stěžovatele v zahraničí, jakož i to, že v řízení druhá žalovaná v té době již nežije.

Stěžovatel dále poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 843/08 ze dne 7. 1. 2009 (N 3/52 SbNU 19), který k dané problematice dále uvádí, že při ustanovování opatrovníka je nutno přísně vážit, aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného. Praxe, kdy jsou opatrovníky účastníků řízení ustanovováni pracovníci soudu, který o věci rozhoduje, je v rozporu s účelem, kterého má být ustanovením opatrovníka nepřítomnému účastníkovi řízení dosaženo.

Obdobně jako v případě posuzovaném Ústavním soudem pod sp. zn. II. ÚS 843/08 se ustanovený opatrovník - pracovník soudu (a to ani jeden) nezúčastnil ústního jednání a je zřejmé, že se ani neseznámil se spisem, nepodal žádné vyjádření a nakonec ani odvolání. Je tedy zřejmé, že ustanovení opatrovníka bylo zcela formální. Ačkoliv bylo zřejmé, že opatrovník svou funkci v řízení fakticky nevykonával, soud jej funkce opatrovníka nezprostil, přestože odpovídá za to, že opatrovník bude hájit práva a oprávněné zájmy účastníka řízení, jemuž byl ustanoven.

Popsaným postupem Obvodního soudu pro Prahu 6 v řízení vedeném pod sp. zn. 4 C 40/2005 tak byla stěžovateli dle jeho mínění odepřena účast na řízení a možnost domoci se svých práv.

Stěžovatel dále uvádí, že na základě ústavní stížností napadeného rozsudku Okresní soud Praha - západ svým usnesením ze dne 5. června 2008 č. j. 13 Nc 7051/2008-7 nařídil na majetek stěžovatele exekuci. Toto usnesení mělo nabýt právní moci dne 13. srpna 2008, neboť soud nesprávně vycházel z fikce doručení. Teprve dne 26. března 2009 se stěžovatel z doručovaných zásilek, které obsahovaly rozhodnutí soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, dověděl, že na jeho majetek je vedena exekuce. Dle sdělení stěžovatele právní zástupce uvedené usnesení převzal dne 3. dubna 2009 ze spisu pověřené exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, Exekutorský úřad Praha 3, a podal proti němu odvolání. Vzhledem k probíhajícímu exekučnímu řízení stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost ústavní stížností napadeného rozsudku.

III.

K posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka řízení Obvodního soudu pro Prahu 6 a městské části Praha 17 jako vedlejší účastnice řízení. Obvodní soud ani vedlejší účastnice řízení se k podané ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřily.
Podle § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Stěžovatel s upuštěním od ústního jednání ve smyslu § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu souhlasil. Protože Obvodní soud pro Prahu 6 ani městská část Praha 17 se ve stanovené lhůtě k této otázce nevyjádřily, předpokládal Ústavní soud v souladu s poskytnutým poučením, že s upuštěním od ústního jednání souhlasí. S ohledem na uvedené rozhodoval Ústavní soud ve věci bez nařízení ústního jednání.

IV.

Předtím, než Ústavní soud mohl přistoupit k meritornímu projednání věci, musel se zabývat otázkou, zda jsou splněny všechny formální náležitosti stanovené pro podání ústavní stížnosti zákonem o Ústavním soudu. V této fázi zejména zkoumal, zda byla dodržena lhůta 60 dnů pro její podání, resp. zda je ústavní stížnost přípustná. Lhůta pro podání ústavní stížnosti počíná od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 nabyl totiž právní moci již dne 28. července 2006 a předmětná ústavní stížnost byla dána k poštovní přepravě až dne 26. května 2009. Uvedená lhůta pro podání ústavní stížnosti počíná běžet ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. V daném případě je důvodem ústavní stížnosti skutečnost, že stěžovateli byl ustanoven opatrovník a se stěžovatelem nebylo dále jednáno. Odvolání proti napadenému rozsudku nebylo opatrovníkem podáno.

Ústavní soud se obdobnou otázkou ve své předchozí rozhodovací praxi již zabýval [viz nález Ústavního soudu ze dne 25. září 2002 sp. zn. I. ÚS 559/2000 (viz výše), srov. dále např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 351/04 ze dne 4. 11. 2004 (N 167/35 SbNU 267), sp. zn. II. ÚS 565/03 ze dne 27. 10. 2004 (N 160/35 SbNU 195) a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz]. V těchto nálezech podstatou ústavní stížnosti byla právě otázka, že z důvodu ustanovení opatrovníka nebylo předmětné rozhodnutí stěžovateli nikdy doručeno, a nemohl tak vyčerpat všechny prostředky poskytnuté zákonem k ochraně svých práv. Co se týče lhůty k podání ústavní stížnosti, vzal Ústavní soud v nyní projednávané věci v úvahu, že dle sdělení stěžovatele prvým skutečně prokazatelným termínem, ve kterém se stěžovatel o uvedeném rozsudku dozvěděl, je datum 6. dubna 2009, kdy právní zástupce stěžovatele nahlédl do soudního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 40/2005 a ze spisu převzal fotokopii rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. května 2006 sp. zn. 4 C 40/2005. Stěžovatelova věc byla z hlediska postavení stěžovatele v řízení před nalézacím soudem zcela srovnatelná s výše uvedenými věcmi, a proto Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako včas podanou a přijal ji k meritornímu přezkoumání, neboť neměl důvod se od závěrů v citovaných nálezech odchylovat.

V.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Z vyžádaného spisového materiálu, který tvoří neúplný zrekonstruovaný spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 40/2005, vyplývají následující - avšak neúplné - skutečnosti:

Žalobkyně - městská část Praha 17 - podala u Obvodního soudu pro Prahu 6 žalobu o zaplacení dlužného nájemného ve výši 26 605 Kč s příslušenstvím. Obvodní soud pro Prahu 6 vydal dne 23. března 2005 pod sp. zn. 4 C 40/2005 platební rozkaz, který se však žalovanému (stěžovateli) a M. M. zřejmě nepodařilo doručit. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. února 2006 sp. zn. 4 C 40/2005 byla opatrovníkem stěžovatele pro toto řízení ustanovena L. B., vyšší soudní úřednice Obvodního soudu pro Prahu 6, s odůvodněním, že pobyt stěžovatele není znám. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. února 2006 sp. zn. 4 C 40/2005 byla opatrovníkem M. M. pro toto řízení ustanovena A. V., vyšší soudní úřednice Obvodního soudu pro Prahu 6, s odůvodněním, že její pobyt není znám. Poté Obvodní soud pro Prahu 6 nařídil na 18. května 2006 jednání. Z jednání konaného u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 18. května 2006 se opatrovnice stěžovatele i opatrovnice M. M. omluvily, o odročení jednání nepožádaly. Jednání proběhlo za účasti právního zástupce žalobkyně. Po provedeném dokazování byl vyhlášen rozsudek sp. zn. 4 C 40/2005, kterým byla žalovaným 1. P. M. a 2. M. M. uložena povinnost zaplatit (ve výroku rozsudku není uvedeno komu) společně a nerozdílně 26 605 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I). Ve výroku pod bodem II obvodní soud uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci městské části Praha 17 náklady řízení v celkové výši 11 453 Kč. Dne 28. července 2006 nabyl uvedený rozsudek právní moci, přičemž opatrovnice ustanovené žalovaným (stěžovateli a M. M.) v zákonné lhůtě odvolání proti tomuto rozsudku nepodaly.

Ústavní soud považuje za nutné připomenout své závěry vyslovené v dřívějších nálezech [srov. např. sp. zn. II. ÚS 27/2000, sp. zn. I. ÚS 204/2000, sp. zn. I. ÚS 559/2000 (všechny viz výše), sp. zn. II. ÚS 629/04 ze dne 31. 3. 2005 (N 69/36 SbNU 731), sp. zn. I. ÚS 3269/07 ze dne 1. 12. 2008 (N 208/51 SbNU 593), sp. zn. I. ÚS 2369/07 ze dne 27. 11. 2008 (N 206/51 SbNU 573), sp. zn. II. ÚS 843/08 ze dne 7. 1. 2009 (N 3/52 SbNU 19), sp. zn. IV. ÚS 2380/08 ze dne 16. 12. 2008 (N 223/51 SbNU 793), dostupné též na http://nalus.usoud.cz] týkajících se obdobné problematiky. V těchto svých nálezech Ústavní soud opětovně zdůraznil, že i nepřítomnému účastníkovi soudního řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů i základních práv.

Funkce opatrovníka nebyla zákonem stanovena proto, aby usnadňovala činnost soudu tím, že má kam odesílat písemnosti. Funkce opatrovníka byla vytvořena proto, aby byly do důsledku hájeny zájmy nepřítomného účastníka řízení, což představuje mj. studium spisu, podávání vyjádření a vedení celého sporu za nepřítomného tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit smluvní zástupce.

Ústavní soud konstatuje, že z dostupného spisového materiálu Ústavní soud nemohl ověřit, zda soud prvního stupně splnil zákonnou vyhledávací povinnost dostatečně, zda ustanovení opatrovníka stěžovateli předcházelo potřebné šetření o faktickém pobytu stěžovatele jako prvního žalovaného (popř. druhé žalované) a dále zda jsou dány předpoklady pro zvolený postup v řízení. Na tomto místě je nutno připomenout, že ze stěžovatelem přiložených listin (z kopie úmrtního listu) vyplývá, že druhá žalovaná M. M. zemřela v B. D. ještě před zahájením předmětného soudního řízení.

Ke zvolené osobě opatrovníka Ústavní soud konstatuje, že ze spisu nemohl ověřit ani to, zda Obvodní soud pro Prahu 6 učinil pokus zajistit stěžovateli opatrovníka z osob blízkých, tedy těch, které by měly zájem na hájení práv stěžovatele.

V souzené věci byla opatrovníkem stěžovatele soudem ustanovena vyšší soudní úřednice zaměstnaná u téhož soudu, který v předmětné věci rozhodoval. Takto ustanovený opatrovník však ani nebyl schopen hájit práva a oprávněné zájmy účastníka, kterého zastupuje, vzhledem ke svému pracovnímu zařazení. Nelze totiž očekávat, že pracovník soudu - zaměstnanec - jako opatrovník účastníka řízení ve věci řešené tímtéž soudem bude brojit proti postupu a rozhodnutí soudu. Naopak je v takovém případě velmi pravděpodobný konflikt mezi zájmem zaměstnavatele opatrovníka na co nejrychlejším skončení věci a zájmem účastníka řízení, kterého má opatrovník zastupovat, na plném zachování jeho práv a oprávněných zájmů.

Při ustanovení opatrovníka osobě, jejíž pobyt není znám, je nutno přísně vážit, aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného (§ 22 odst. 2 občanského zákoníku). Opatrovník je osoba, která má v řízení hájit práva a oprávněné zájmy účastníka, kterého zastupuje. Je tedy zásadně nevhodné, pokud je opatrovníkem ustanovena osoba podřízená orgánu veřejné moci, který vede řízení, a to právě s ohledem na pravděpodobný konflikt mezi zájmem zaměstnavatele opatrovníka na co nejrychlejším skončení věci a zájmem účastníka, kterého má zaměstnanec zastupovat, na plném zachování jeho práv a oprávněných zájmů.

Z těchto důvodů je třeba vhodnou osobu hledat v okruhu osob blízkých, případně jiných osob, jež jsou schopny skutečně reprezentovat zájmy zastoupeného.

Pokud byla stěžovateli soudem ustanovena jako opatrovník vyšší soudní úřednice, která je zaměstnána u téhož soudu, pak tento postup nelze shledat ústavně konformním a je nutno jej pokládat za postup porušující článek 36 odst. 1 a článek 38 odst. 2 Listiny.

Ustanovení opatrovníka se ve zkoumaném případě jeví Ústavnímu soudu jako úkon zcela formální, čemuž odpovídá i skutečnost, že opatrovnice (zaměstnankyně soudu) se nezúčastnila jednání. Vzhledem k tomu, že zrekonstruovaný spis není úplný, nemohl Ústavní soud ověřit, zda se ustanovená opatrovnice seznámila se spisem. Z protokolu o jednání konaném dne 18. května 2006 je však zřejmé, že vyjádření k žalobě opatrovnice nepodala. Proti rozsudku soudu opravný prostředek rovněž nepodala.

Soud, který opatrovníka ustanovil, přitom zjevně nedostál všem povinnostem, které při jeho ustanovení měl. Ustanovit účastníkovi neznámého pobytu procesního opatrovníka je zákonem umožněno proto, aby byly do důsledku hájeny zájmy nepřítomného účastníka řízení tak, jak by takovou povinnost plnil smluvní zástupce. Pokud opatrovníka, jako zástupce účastníka řízení, ustanoví soud, odpovídá za to, že opatrovník bude hájit práva a oprávněné zájmy účastníka řízení. Má přitom povinnost zprostit opatrovníka jeho funkce, pokud zjistí, že opatrovník svoji funkci v řízení buďto nevykonává fakticky vůbec (jako v posuzovaném případě), anebo zcela nedostatečně. Postup, kdy je soudem ustanoven a poté tolerován zcela nečinný opatrovník, je nepřípustným formalismem, který ve svém důsledku popírá právo nepřítomného účastníka na spravedlivé řízení.

Jakkoliv si Ústavní soud uvědomuje možnou obtížnost a problematičnost řešení obdobných situací, nelze obecný soud vyvázat z ústavní povinnosti zajistit spravedlivou ochranu oprávněným zájmům účastníků řízení. Obecné soudy totiž mají možnost ustanovit jako opatrovníka nepřítomným účastníkům řízení vedle osob příbuzných a známých i advokáty, notáře či samosprávné celky, jako osoby zcela nezávislé jak na ostatních účastnících řízení, tak na soudu samotném. Této povinnosti Obvodní soud pro Prahu 6 nedostál. Tím, že stěžovateli jako opatrovníka ustanovil svou zaměstnankyni, která z povahy věci nemohla účinně hájit jeho práva (což ostatně ani nečinila), znemožnil stěžovateli účast na řízení a možnost domoci se v něm svých práv.

Doručení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. května 2006 sp. zn. 4 C 40/2005 ustanovené opatrovnici tak nelze považovat za doručení řádné. Uvedeným postupem soudu byl porušen článek 36 odst. 1 a článek 38 odst. 2 Listiny.

Pouze pro úplnost zbývá doplnit, že podstatou sporu samotného se Ústavní soud nezabýval, neboť mu to nepřísluší. Posouzení těchto otázek spadá podle článku 90 věty prvé Ústavy do výlučné pravomoci obecného soudu, na kterém tedy bude, aby znovu za dodržení veškerých ústavně zaručených základních práv a svobod účastníků řízení věc posoudil a rozhodl.

S ohledem na uvedené Ústavní soud ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. května 2006 sp. zn. 4 C 40/2005 zrušil.

Protože Ústavní soud začal podanou ústavní stížnost projednávat bezprostředně poté, co obdržel zrekonstruovaný spis sp. zn. 4 C 40/2005 vedený u Obvodního soudu pro Prahu 6, nerozhodoval již samostatným usnesením o odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku.

Nad rámec podané ústavní stížnosti Ústavní soud dodává:

V usnesení sp. zn. IV. ÚS 876/09 (jakož i v usneseních dalších - sp. zn. IV. ÚS 2453/09; ve SbNU nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud konstatoval, že zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, platným ode dne 8. 1. 2009 a účinným ode dne 1. 7. 2009, došlo ke změnám procesních pravidel občanského soudního řízení, jež činí dosavadní judikaturu Ústavního soudu upínající se k postupům obecných soudů při ustanovování opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo osobám, jimž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, nepoužitelnou.

Podle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění zákona č. 7/2009 Sb., žalobou pro zmatečnost totiž může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníkovi řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu anebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady. Podle § 234 odst. 5 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí. Podle přechodného ustanovení čl. II bodu 11 zákona č. 7/2009 Sb. z důvodu uvedeného v novém ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) lze podat žalobu pro zmatečnost i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; běh lhůty k podání žaloby v tomto případě neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Aniž by Ústavní soud jakkoli měnil právní názor vyjádřený v uvedených usneseních, v tomto konkrétním případě je nucen setrvat na dřívější judikatuře vydané v době před novelizací. Je přitom veden skutečností, že ústavní stížnost byla podána před účinností zákona č. 7/2009 Sb., avšak k posouzení rozhodované věci bylo přistoupeno až po uplynutí lhůty pro podání žaloby pro zmatečnost, vytvořené přechodným ustanovením čl. II bodu 11 zákona č. 7/2009 Sb. Pouhé poskytnutí poučení (pokud by ústavní stížnost byla odmítnuta z důvodu nepřípustnosti) by nebylo způsobilé zabezpečit ochranu subjektivních procesních práv stěžovatele.



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.