III. ÚS 14/10
III.ÚS 14/10 ze dne 2. 3. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 2. března 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele Ing. V. Š., zastoupeného Mgr. Martinem Jančou, advokátem se sídlem Mikulášské nám. 11, 326 00 Plzeň, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2009 č. j. 9 Cmo 73/2009-133 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2009 č. j. 49 Cm 74/2003-123, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedeným rozhodnutím Městského soudu v Praze mu bylo (I.) odňato osvobození od soudního poplatku přiznané mu tamním soudem usnesením ze dne 14. března 2008, a dále (II.) jím došlo k zamítnutí jeho návrhu ze dne 18. prosince 2008 na ustanovení zástupce. Vrchní soud v Praze posléze nepřisvědčil námitkám stěžovatele a jeho odvolání shora citovaným usnesením zamítl.

Stěžovatel, poté, co zopakoval námitky obsažené ve svém odvolání, konstatoval, že Městský soud v Praze vycházel z nesprávných informací, které následně nesprávně právně posoudil a jež odvolací soud převzal do svého rozhodnutí, aniž by mu umožnil se k projednávané věci vyjádřit. Proto se domáhal, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá do rozhodovací sféry obecných soudů; s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000, I. ÚS 201/02, I. ÚS 249/03, II. ÚS 249/03, III. ÚS 404/04, IV. ÚS 109/06 a další).

Dle názoru Ústavního soudu, který není další přezkumnou instancí v systému obecných soudů, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], napadená rozhodnutí nevykazují prvky jurisdikční libovůle (svévole), pročež nezasahují do shora vymezeného ústavního práva stěžovatele. Jsou v dostatečném rozsahu v intencích ustanovení § 138 odst. 1, 2 o. s. ř., na které odkazují, odůvodněna a nelze v nich spatřovat rozhodování bez bližších kritérií či zásad odvozených z právní normy (srov. k této kautele coby zábraně proti svévoli nálezy sp. zn. III. ÚS 511/02, III. ÚS 138/2000, III. ÚS 351/04, III. ÚS 501/04, III. ÚS 606/04, III. ÚS 151/06, IV. ÚS 369/06, III. ÚS 677/07 a další).

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi konstatoval, že dotčení v právu na spravedlivý proces ve vazbě na rozhodnutí soudu ve věci osvobození od soudních poplatků by byla způsobilá založit toliko svévolná aplikace ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., spočívající buď v absenci jakéhokoli odůvodnění anebo obsahující odůvodnění vybočující v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti (nález sp. zn. IV. ÚS 2856/08, srov. i nález sp. zn. IV. ÚS 289/03). Dané okolnosti v posuzované věci stěžovatele, vycházeje i z obsahu vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 49 Cm 74/2003, zjištěny nebyly. Odlišný (a výkladově možný) náhled na to, do jaké míry rozhodné okolnosti naplňují či nikoliv relativně neurčitý pojem "poměry účastníka", zásah do ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces bez dalšího nezakládá.

Tím samým předjímáno ze zákona je i rozhodnutí o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce (§ 30 odst. 1, 2 o. s. ř.).

Pro uvedené byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. března 2010

Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.