III. ÚS 135/14
III.ÚS 135/14 ze dne 6. 2. 2014


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti L. V., zastoupené JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Riegrova 172, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2013 č. j. 24 Co 478/2013-637 a rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 11. července 2013 č. j. 42 P 406/2008-589, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Včas podanou a z hlediska zákonem stanovených formálních náležitostí bezvadnou ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. ledna 2014, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejího základního práva podílet se jako rodič na nehmotné péči o dítě a na jeho výchově ve smyslu čl. 32 odst. 4 ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny.

2. Rozsudkem ze dne 11. července 2013 č. j. 42 P 406/2008-589 rozhodl Okresní soud v Mělníku, že stěžovatelka je oprávněna se stýkat se svým nezletilým synem každou lichou neděli v kalendářním roce od 13.00 hodin do 17.00 hodin a každou středu v měsíci od 15.00 hodin do 17.00 hodin v místě bydliště otce a za jeho přítomnosti. Tento výrok byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2013 č. j. 24 Co 478/2013-637 s upřesněním, že styk probíhá v neděli v lichém kalendářním týdnu v roce.

3. Stěžovatelka spatřuje porušení svých práv v rozsahu, v jakém soudy upravily její oprávnění stýkat se svým nezletilým synem. Má za to, že podmínka, aby se styk uskutečňoval v bydlišti otce a za jeho přítomnosti, představuje omezení, které není z hlediska zájmů jejího syna nezbytné a které zamezuje rozvíjení plnohodnotného citového vztahu mezi ním a stěžovatelkou. Jde o nesprávnou aplikaci § 27 odst. 3 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. Obecné soudy měly dále bez dostatečného důvodu odmítnout provést výslech konzultanta znalce MUDr. Ondřeje Rottera a znalce psychiatra MUDr. Zdeňka Bašného, ačkoliv se jejich závěry ohledně jejího psychického stavu v době rozhodování soudu prvního stupně lišily. Podle názoru stěžovatelky zároveň odvolací soud opomněl zohlednit, že její zdravotní stav již je dostatečně kompenzován a že již od prosince 2012 probíhá její styk se synem pravidelně a bez jakýchkoliv problémů. Závěrem své ústavní stížnosti navrhla, aby Ústavní soud její ústavní stížnost projednal přednostně ve smyslu § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
II. Vlastní posouzení

4. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a obsahem napadených rozhodnutí, zjistil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Řízení o ústavních stížnostech není pokračováním řízení před obecnými soudy v další instanci a Ústavnímu soudu v něm zásadně nepřísluší, aby v jeho rámci přehodnocoval skutkové a právní závěry obecných soudů nebo aby sjednocoval jejich judikaturu. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) totiž není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti v případě jakékoliv nezákonnosti nebo jiné nesprávnosti, nýbrž jen tehdy, byla-li jejich postupem porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Takovéto porušení však v projednávané věci shledáno nebylo.

6. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené rozsudky byly odůvodněny v souladu s § 157 odst. 2 občanského soudního řádu a v nich obsažené závěry nelze považovat za svévolné nebo jiným způsobem odporující požadavkům vyplývajícím z práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Obecné soudy dostatečným způsobem vysvětlily důvody, pro které prozatím nelze rozhodnout o samostatném styku stěžovatelky s jejím nezletilým synem. Stejně tak se řádně vypořádaly s jejími návrhy na doplnění dokazování. V této souvislosti postačí odkázat na odůvodnění těchto rozhodnutí, aniž by jejich obsah bylo na tomto místě nezbytné podrobně reprodukovat. Zbývá dodat, že tyto závěry nijak nebrání tomu, aby stěžovatelka do budoucna navrhla změnu úpravy svého styku s nezletilým synem.

7. Ze všech těchto důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítnout. Tím se stal zároveň obsoletním její návrh na posouzení věci jako naléhavé podle § 39 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. února 2014

Jan Musil v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.