III. ÚS 1318/09
III.ÚS 1318/09 ze dne 2. 2. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje), o ústavní stížnosti R. T., právně zastoupeného Mgr. Martinem Círem, advokátem, č. osv. ČAK 10243, se sídlem Londýnská 730/59, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1591/2008 ze dne 12. února 2009, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 11 To 67/2008-1694 ze dne 11. srpna 2008 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 2 T 17/2006 ze dne 29. dubna 2008, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I. 1. Návrhem podaným k poštovní přepravě v poslední den lhůty vymezené ustanovením § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, byla dne 20. května 2009 Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti shora citovaným rozhodnutím, jež splňovala i další formální podmínky [ustanovení § 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu].

2. Stěžovatel tvrdí, že citovanými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho základních práv dle čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a do práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť v rámci trestního stíhání nebyla dodržena totožnost skutku, byl zaměněn účinek s následkem trestného činu, stěžovatel skutkovou podstatu trestného činu nenaplnil, protože mimojiné "poskytnutí pervitinu" nelze podřadit pod zákonné vymezení "Kdo neoprávněně ... jinak jinému opatří ... omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed," nenaplnil subjektivní stránku trestného činu, nebyla exaktně (znalecky) zjištěna přesná doba a příčina smrti poškozeného a soudy neprovedly jím navrhované důkazy.

II. 3. Ústavní soud si vyžádal příslušný spis. Podává se z něj, že dne 12. 3. 2002 bylo při demolici objektu v bývalém autokempu nalezeno ohořelé torzo lidského těla. V rámci úkonů činěných policejními orgány byly ostatky identifikovány a ze skutečností zjištěných během prověřování a vyšetřování byly zjištěny skutečnosti, pro které bylo proti stěžovateli zahájeno trestní řízení. V jeho rámci, zejména pak díky svědectví několika osob, bylo zjištěno, že se stěžovatel měl dne 11. 11. 2001 setkat s poškozeným, společně spolu odjet z Vrchlabí do Hostinného, kam stěžovatel vezl jako distributor svědkům D.D., L.K. a M.O. psychotropní látku metamfetamin. Svědkové a poškozený si měli drogu aplikovat, po jejím požití však poškozený začal kolabovat a stěžovatel jej za pomoci svědka D.D. naložil do vozu a jel směrem do Vrchlabí. Zdravotní stav poškozeného se však rychle zhoršoval až vyústil v jeho následnou smrt. Svědek využil zastavení vozu poblíž areálu bývalého autokempu a uprchl z něj. Stěžovatel pak měl, pod hrozbou trestní odpovědnosti za smrt poškozeného, ponechat jeho tělo v objektu bývalého autokempu, kde bylo posléze nalezeno; v době nálezu bylo značně poškozeno požárem, jenž založila firma provádějící stržení a likvidaci budovy. O takto zjištěném ději vypovídali zejména svědkové D.D. (č.l. 460-468, 1104-1107), L.K. (č.l. 479-484, 1107-1110), M.O. (č.l. 486-490, 1220) a P.H. (č.l. 569-580, 1113-1116). Další část dokazování tvořily znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a toxikologie, jakož i svědectví dalších osob a listinné důkazy.

4. Stěžovatel jako obžalovaný vinu popíral, předestřel vlastní průběh událostí a zpochybňoval skutečnosti a závěry tvrzené ostatních stran, zúčastněných na trestním řízení. Jeho obhajoba spočívala kromě jiného v tvrzení, že svědkové neviděli, že si poškozený drogu aplikuje, příp. že mu tuto látku poskytl právě obžalovaný, což má prokázat i znalecký posudek z odvětví toxikologie, který v ostatcích lidského těla přítomnost drogy nepotvrdil; poškozený tak měl (mohl) umřít v důsledku jiných příčin např. kvůli epileptickému záchvatu.

III. 5. Ústavní soud vyzval účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili.

6. Nejvyšší soud datovou zprávou ze dne 30. 11. 2009 odkázal na dosavadní průběh řízení, popsaný ve svém rozhodnutí, a vyjádřil přesvědčení, že obecné soudy včetně Nejvyššího soudu dodržely právní úpravu jak ústavní, tak zákonné právní síly, včetně judikatury Ústavního soudu. Ústavní stížnost navrhl jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

7. Vrchní soud v Praze v datové zprávě ze dne 27. 11. 2009 vyjádřil přesvědčení, že při přezkumu odvolání obžalovaného postupoval dle příslušných ustanovení trestního řádu, nedomnívá se, že by bylo možné dospět k závěru o porušení práv stěžovatele, jak je v ústavní stížnosti namítáno, a navrhl její odmítnutí.

8. Krajský soud v Hradci Králové v přípisu došlém dne 25. 11. 2009 odkázal na své skutkové a právní závěry vyjádřené v rozsudku s tím, že nemá, co by dále podstatného dodal.

9. Vyjádření byla zaslána stěžovateli k replice, který je přípisem došlým dne 22. 12. 2009 označil za nekonkrétní a na svém návrhu setrval.
IV. 10. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

11. Obecně je třeba konstatovat, že stěžovatel v ústavní stížnosti předkládá argumenty, jimiž se již zabývaly a s nimiž se již řádným způsobem vypořádaly obecné soudy. V tomto směru se jeho návrh příliš neliší od dovolaní podaného k Nejvyššímu soudu.

12. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na straně druhé opakovaně připustil, že interpretace právních předpisů obecnými soudy může být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny základních práv a svobod a zasáhne do některého ústavně zaručeného základního práva. V takových případech pravomoc Ústavního soudu dána je.

13. K přezkoumání a přehodnocení dokazování provedeného obecnými soudy přichází v úvahu pouze v případě, kdy v soudním rozhodování jsou obecnými soudy vyvozená skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, resp. tehdy, jestliže z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi úvahami při hodnocení důkazů a skutkovými zjištěními na jedné straně a právními závěry na straně druhé (např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Sb. n. u., sv. 3, str. 257). Pochybení v procesu dokazování, resp. při zjišťování skutkového stavu, představuje porušení základních práv a svobod, zejména ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, jen za určitých podmínek. Rozhodovací praxe Ústavního soudu definovala určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat, a rozlišila v souvislosti s nesprávnou realizací důkazního řízení případy důkazů získaných, a tudíž posléze použitých v rozporu s procesními předpisy, případů důkazů opomenutých a případy svévolného hodnocení provedených důkazů (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 798/08, http://nalus.usoud.cz). Žádná z nastíněných situací však v projednávané věci nenastala.

14. Soudy se předestřenou obhajobou pečlivě zabývaly, její věrohodnost byla provedenými důkazy spolehlivě zpochybněna; tyto důkazy naopak obžalovaného usvědčily z nezákonného jednání. V rámci trestního řízení před soudy bylo prokázáno, že obžalovaný poškozenému psychotropní látku poskytl, ač si byl vědom toho, že její aplikací vystavuje poškozeného riziku smrti. Absenci výskytu psychotropní látky, nebo jejích metabolitů v těle poškozeného byla vysvětlena příslušným znalcem tak, že je to dáno fyzikálními vlastnostmi pervitinu, jako těkavé látky, která se odpařuje již při teplotách kolem 60 stupňů Celsia, přičemž na tělo působily teploty až desetkrát vyšší. Vzhledem k předchozímu zdravotnímu stavu poškozeného byla významně redukována pravděpodobnost jeho úmrtí v důsledku jiných příčin, např. epileptického záchvatu. Soudy ani nevybočily při aplikaci hmotného a procesního práva trestního, když vyložily a dodržely zachování totožnosti skutku, nebo ustanovení § 187 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění.

V. 15. Vzhledem k závěrům obecných soudů lze uzavřít, že v projednávané věci postupovaly tyto soudy ústavně konformně, rozhodly předvídatelným způsobem a v souladu s ustálenou judikaturou. Lze uzavřít, že samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením jeho věci obecnými soudy nemůže založit opodstatněnost jeho tvrzení o porušení základních práv a svobod, mezi jinými i práva na spravedlivý proces.

16. Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, a proto o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl tak, jak ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. února 2010

Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.