III. ÚS 1304/17
III.ÚS 1304/17 ze dne 17. 5. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jindřicha Frýdla, zastoupeného JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem, sídlem Vodičkova 709/33, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. února 2017 č. j. 10 As 184/2015-188 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2015 č. j. 47 A 26/2013-289, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1. AŠENBRENERS, s. r. o., sídlem Víta Nejedlého 17, Praha 3, 2. Ing. Eduarda Vlacha, 3. Drahomíry Koptové a 4. Krajského úřadu Středočeského kraje, sídlem Zborovská 11, Praha 5, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení shora uvedených rozsudků. Rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") bylo k žalobě vedlejších účastníků 1., 2. a 3. zrušeno rozhodnutí vedlejšího účastníka 4. a Městského úřadu Hostivice. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu byly zamítnuty kasační stížnosti stěžovatele a vedlejšího účastníka 4. proti rozsudku krajského soudu.
2. Aby mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je nejprve povinen zkoumat, zda jsou naplněny všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl. Obsah ústavní stížnosti, jakož i rozhodnutí jí napadené, tak nebylo třeba blíže reprodukovat, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno ústavní stížnost odmítnout.

3. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, dle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

4. Z napadených rozsudků je zřejmé, ostatně sám stěžovatel to v ústavní stížnosti uvádí, že věc byla vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení. Řízení ve věci stěžovatele tedy stále probíhá. Po zrušení rozhodnutí vedlejšího účastníka 4. ze dne 19. 7. 2013 a předcházejícího rozhodnutí Městského úřadu Hostivice ze dne 31. 1. 2013 rozsudkem krajského soudu se stěžovateli vytvořil široký prostor k uplatnění procesních práv účastníka správního řízení a případně též (bude-li podána správní žaloba) osoby zúčastněné na řízení.

5. Uplatnění principu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno též další řízení před správním orgánem, je návrhem podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustným. To ovšem stěžovateli nebrání, aby podal ústavní stížnost opětovně, až budou dány předpoklady pro její věcné projednání Ústavním soudem.

6. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2017

Jan Filip v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.