III. ÚS 1208/17
III.ÚS 1208/17 ze dne 6. 6. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti Ing. Věry Kravárikové, CSc., ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 196/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 20. 4. 2017 podání Ing. Věry Kravárikové, CSc. označené jako "Ústavní stížnost - formou osobního dopisu" ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k individualizovaným nemovitostem v kat. úz. Horní Rokytnice nad Jizerou. Popsala v něm průběh soudního sporu vedeného u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 196/2010 a jeho výsledek, včetně řízení o žalobě na obnovu řízení. Dále informovala, že "dne 18. 4. 2017 podáváme dovolání k Nejvyššímu soudu na procesní chybu a další", což potvrdila i v následné korespondenci. Skutečnost, že ve věci stěžovatelka podala dovolání, Ústavní soud ověřil dotazem u Okresního soudu, přičemž dovolací řízení dosud neskončilo.
2. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Za procesní prostředek k ochraně práva zákona považuje jak řádný a mimořádný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí (srov. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

3. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Z uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

4. Z obsahu návrhu a dalších listin se podává, že stěžovatelka využila možnost podat ve věci dovolání, a to v souladu s poučením zařazeným do usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 2. 2017 č. j. 26 Co 15/2017-744. Pokud stěžovatelka využila svého práva podat mimořádný opravný prostředek, je nezbytné podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jejích práv poskytuje; ústavní stížnost je v této fázi řízení tudíž nepřípustná.

5. Vzhledem k výše uvedeným důvodům byla stěžovatelčina ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2017

Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.