III. ÚS 1158/13
III.ÚS 1158/13 ze dne 8. 10. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vladimíra Kůrky, soudce Jana Musila a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti Aloise Palackého a Eleny Röhrerové, zastoupených Mgr. Liborem Špundou, advokátem se sídlem v Olomouci, Masarykova 795/41, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2013 č. j. 23 Cdo 317/2011-537 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2010 č. j. 1 Cmo 83/2010-503, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení a obchodní společnosti THERM, spol. s r. o., IČ: 42766991, se sídlem v Ostravě-Zábřehu, Pavlovova 1351/44, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I. Shrnutí řízení před obecnými soudy

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. dubna 2013, se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů z důvodu tvrzeného porušení svého základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy České republiky.

2. Stěžovatel Alois Palacký se jako majitel užitného vzoru s názvem "Izolační systém pro stavební konstrukce", zapsaného dne 20. dubna 2001 u Úřadu průmyslového vlastnictví pod č. 11163 s právem ochrany od 15. prosince 2000, domáhal žalobou, aby byla vedlejší účastnici podle § 75 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 12 odst. 1 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, uložena povinnost zdržet se veškerých zásahů do jeho práv chráněných uvedeným užitným vzorem tak, že nebude využívat podstaty jeho technického řešení a nebude při zateplování stavebních konstrukcí vytvářet otevřenou a/nebo uzavřenou vzduchovou mezeru mezi stavební konstrukcí a izolační vrstvou, která je kontaktní s povrchovou vrstvou, vykazující kapilární vzlínavost a prostupnost pro vzduch a vodní páru. Současně se domáhal zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím. Usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále též "soud prvního stupně") ze dne 9. února 2007 č. j. 7 Cm 438/2003-94 byl připuštěn vstup stěžovatelky Eleny Röhrerové do řízení místo stěžovatele, a to pokud jde o návrh na zdržení se zásahu do práv k užitnému vzoru, jehož se stala v průběhu řízení majitelkou.

3. V řízení o předmětné žalobě se musel soud prvního stupně vypořádat především s otázkou, zda vedlejší účastnice při provádění zateplení panelového domu v Ostravě-Porubě nevyužila technické řešení chráněné výše uvedeným vzorem, a pokud ano, zda tím neoprávněně nezasáhla do práv stěžovatelů. Jak vyplývá z jeho rozsudku ze dne 19. února 2010 č. j. 7 Cm 438/2003-437, na základě znaleckého dokazování vzal za prokázané, že u tohoto technického řešení je záměrně vytvářena celoplošná, rozměrově definovaná vzduchová mezera, umožňující vznik komínového efektu a tím účinné odpařování a odvádění vlhkosti v podstatě z celé plochy stavební konstrukce. Takto vytvořené vzduchové mezery mezi stavební konstrukcí a izolační vrstvou umožňují odvětrávání povrchu, a jsou tedy funkčně využívány. Naproti tomu nepravidelné, náhodně vznikající dutiny (mezery), které jsou v rámci jedné polystyrénové desky "uzavřené" a které jsou dány technikou upevňování desek lepením, jakož i dutiny (mezery) "otevřené", vzniklé mezi izolantem a podkladem - přístupné pro pohyb vzduchu v systému v neomezeném rozsahu, jež vznikly v důsledku nedodržení předepsaného vyrovnání podkladu a nedodržení technologie nanášení lepidla ze strany vedlejší účastnice, tedy při jejím vadném provedení stavebních prací, v jí prováděném vnějším tepelně izolačním kontaktním zateplovacím systému funkčně využívány nejsou. V konkrétní věci proto nebyla podmínka shodnosti znaků technologického postupu i faktického provádění splněna. Fungování a výsledek vzduchových mezer v systému prováděném vedlejší účastnicí nebyly plně rovnocenným znakem s chráněným technickým řešením. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že vedlejší účastnice nevyráběla, neuváděla do oběhu ani neupotřebila technické řešení chráněné předmětným užitným vzorem, a žalobu stěžovatelů jako nedůvodnou zamítl.

4. K odvolání stěžovatelů uvedený rozsudek potvrdil Vrchní soud v Olomouci (dále jen "odvolací soud") rozsudkem ze dne 29. září 2010 č. j. 1 Cmo 83/2010-503, v němž se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 29. ledna 2013 č. j. 23 Cdo 317/2011-537, neboť dospěl k závěru, že v něm uvedené námitky nejsou schopny založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012.

II. Argumentace stěžovatelů

5. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů se způsobem, jakým se obecné soudy vypořádaly s obsahem jejich žaloby. Ti totiž nijak nezpochybňovali rozdílnost technického řešení chráněného užitným vzorem v jejich vlastnictví a zateplovacím systémem, jehož provedení nabízela, resp. nabízí, vedlejší účastnice, nýbrž svůj nárok dovozovali z toho, že vedlejší účastnice při provádění zateplení fakticky aplikovala prvky předmětného užitného vzoru. Není přitom rozhodné, zda tak učinila cíleně, nebo nikoliv.

6. Porušení základních práv stěžovatelů se měly obecné soudy dopustit tím, že svá rozhodnutí postavily na znaleckém posudku vypracovaném společností PATENTSERVIS PRAHA a.s., jehož zadání již předem nutně vedlo k presumovanému závěru, že technická řešení jsou odlišná, a tedy, že se vedlejší účastnice protiprávního jednání nedopustila, aniž by se zabýval skutečným provedením díla. Soudy se naopak nezabývaly dalšími provedenými důkazy, ani neprovedly další stěžovateli navrhované důkazy. Podle stěžovatelů nebraly zřetel ani na výpovědi svědků, ze kterých vyplynulo, že provedení vnějšího tepelně izolačního kontaktního systému bylo provedeno bez úplného obvodového lepení desek izolantu k podkladu a že vzduchová mezera pod izolantem na předmětné stavbě je o větší ploše, než je plocha jednotlivé desky izolantu. Tehdejší stavbyvedoucí u vedlejší účastnice přitom potvrdil, že v takovémto postupu u zateplení nevidí problém. Dané řízení tak bylo jednoznačně zatíženo vadami, jež vedly k nesprávnému rozhodnutí věci.

7. Stěžovatelé vytýkají rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelnost, neboť závěr o tom, zda vzduchové mezery mezi izolantem a podkladem mají nebo nemají zamýšlenou funkci v porovnání s technickým řešením, které měla provést vedlejší účastnice, není založen na žádných skutkových zjištěních. Stejně tak žádný důkaz nepodporuje závěr, že vedlejší účastnice nevyužila technického řešení chráněného jejich užitným vzorem. Naopak podle rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, které bylo vydáno až po rozhodnutí odvolacího soudu, skutečné provedení zateplení v předmětném domě zasahuje do chráněného technického řešení. Obecné soudy zamítly návrh na opatření relevantních důkazů o skutečném stavu a provedení tohoto zateplení a místo tohoto se dopustily nesprávného hodnocení důkazů, založeného na přepjatém formalizmu. Tím měly postupovat v rozporu s § 132 občanského soudního řádu a zároveň se dopustit porušení jejich ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.
III. Vlastní posouzení

8. Ústavní soud předně konstatuje, že ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, je přípustná [s přihlédnutím k právním závěrům obsaženým v usnesení ze dne 29. března 2011 sp. zn. IV. ÚS 3634/10 (U 3/60 SbNU 777)] a byla podána včas. Poté, co se seznámil s argumentací stěžovatelů, napadenými rozhodnutími a obsahem spisu vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 438/2003, s nímž koresponduje výše uvedené shrnutí, však zjistil, že je zjevně neopodstatněná.

9. V řízení o ústavních stížnostech je Ústavní soud oprávněn přezkoumávat postup a rozhodnutí obecných soudů toliko z toho hlediska, zda v jeho důsledku nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Tím je vymezen i prostor, v jakém mu přísluší zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, a to případně i formou přehodnocení jejich skutkových nebo právních závěrů či sjednocování jejich judikatury, což jsou typicky např. případy porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole nebo interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. O takovýto případ se však v dané věci nejedná.

10. Obecné soudy provedly dokazování řádným způsobem a v dostatečném rozsahu, jejich skutkové závěry mají oporu v provedených důkazech a jejich navazující právní závěry nelze považovat za nerozumné, svévolné či jakkoliv excesivní. To přitom platí i ve vztahu k zjištění, že vznik vzduchových mezer byl v dané věci důsledkem nesprávného provedení technického řešení a ve své podstatě tak představuje vady díla, jež se mohou (mohly) projevit v omezení funkčnosti zateplení. Protože tyto mezery nejsou (nebyly) v systému zateplení funkčně využívány, nelze je považovat za znaky předmětného užitného vzoru. Skutečnost, že se za těchto okolností obecné soudy výslovně nevyjádřily k otázce, zda k porušení práv majitele užitného vzoru může dojít i tehdy, je-li existence jeho znaků důsledkem vadného provedení vedlejší účastnicí nabízeného jiného technického řešení, nemá podle názoru Ústavního soudu v projednávané věci ústavněprávní relevanci.

11. Z těchto důvodů neshledal Ústavní soud, že by napadenými rozhodnutími bylo porušeno základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny, pročež mu nezbylo, než jejich ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2013

Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.