III. ÚS 1143/09
III.ÚS 1143/09 ze dne 19. 10. 2009

N 217/55 SbNU 41
Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu

Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky - ze dne 19. října 2009 sp. zn. III. ÚS 1143/09 ve věci ústavní stížnosti P. S. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. dubna 1998 sp. zn. 15 C 3483/97, kterým byla stěžovateli uložena povinnost peněžitého plnění, přičemž v řízení předcházejícím vydání předmětného rozsudku byla stěžovateli z důvodu neznámého pobytu ustanovena opatrovnice.
Výrok

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. dubna 1998 sp. zn. 15 C 3483/97 se zrušuje.
Odůvodnění

I.

Vymezení věci dle ústavní stížnosti

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 a současně s poukazem na § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, navrhl odklad jeho vykonatelnosti. Uvedeným rozhodnutím obecného soudu došlo dle přesvědčení stěžovatele k dotčení v jeho základním právu na spravedlivý proces, zakotveném v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Dle odůvodnění ústavní stížnosti mělo se tak stát tím, že obecný soud, aniž by provedl potřebná a povaze věci přiměřená šetření, dovodil, že stěžovatel je neznámého pobytu, ustanovil mu opatrovníka (§ 29 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pro posouzení věci rozhodném) a následně po provedeném řízení rozhodl o jeho povinnosti plnit přesně specifikovanou peněžitou částku. Takto se mu nedostalo možnosti řádně před soudem hájit svoji věc, tedy skutkově a právně argumentovat a vést proti žalobci obranu v souladu s ústavně zaručenými procesními právy.

Jak dále stěžovatel v naraci návrhu uvedl, o existenci napadeného rozsudku obecného soudu se dozvěděl až v souvislosti s doručením usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. listopadu 2007 č. j. 43 E 4292/2007-3 o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí. Meritorní rozhodnutí, proces jehož vydání předcházející stěžovatel podrobil kritice, bylo vydáno poté, co mu byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 dne 6. března 1998 sp. zn. 15 C 3483/97 ustanoven dle § 29 odst. 2 o. s. ř. opatrovník. Obecný soud tak učinil (mimo jiné) po šesti měsících od okamžiku, kdy zjišťoval pobyt stěžovatele, přičemž tento byl již od října 1997 hlášen na adrese odlišné od oné, na niž mu bylo neúspěšně doručováno (první) rozhodnutí soudu (později zrušený platební rozkaz), které mělo za následek ustanovení opatrovníka.

II.

Relevantní zjištění a vyjádření účastníka řízení

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 15 C 3483/97 bylo zjištěno z pohledu okolností relevantních pro ústavněprávní posouzení předmětné věci následující:

* Poté, co se nepodařilo stěžovateli doručit v předmětné věci původně vydaný platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. srpna 1998 č. j. 13 Ro 1121/96 na adresu Š., P. (č. l. 4),

* bylo jednak k dotazu na Polici České republiky sdělením doručeným dne 22. září 1997 tamnímu soudu oznámeno, že stěžovatel je stále hlášen na uvedené adrese a přechodný pobyt nemá v městské evidenci obyvatel uveden (č. l. 5),

* dále Vězeňskou službou České republiky podáním doručeným obecnému soudu dne 14. října 1997 byla poskytnuta informace, že stěžovatel se nenalézá ve výkonu vazby či trestu odnětí svobody (č. l. 6),

* a konečně z centrální evidence obyvatel dne 15. září 1997 bylo Obvodním soudem pro Prahu 7 zjištěno, že stěžovatel má hlášen trvalý pobyt na adrese výše uvedené (č. l. 8);

* pročež usnesením tohoto soudu ze dne 6. března 1998 č. j. 15 C 3483/97-11 byla stěžovateli ustanovena opatrovnice, a to s odkazem na § 29 odst. 2 tehdy platného znění zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,

* a po ve věci konaném ústním jednání (za účasti stěžovateli ustanovené opatrovnice) byl vydán ve vztahu k němu jakožto žalovanému v záhlaví označený rozsudek, ukládající mu povinnost přesně specifikovaného peněžitého plnění (č. l. 12), který dne 24. dubna 1998 nabyl právní moci (č. l. 13).

Z dotazu Ústavního soudu vzneseného na Ministerstvo vnitra, odbor správních činností, oddělení evidence obyvatel, bylo zjištěno, že stěžovatel měl od 23. května 1994 do 30. října 1997 hlášen trvalý pobyt na adrese Š., P., posléze od 30. října 1997 na adrese H., P.

Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podal k předmětné stížnosti vyjádření Obvodní soud pro Prahu 7. V něm účastník řízení vyslovil své (blíže odůvodněné) přesvědčení, že ústavní stížnost považuje za předčasnou.
III.

Posouzení včasnosti a přípustnosti ústavní stížnosti

Vzhledem k ustanovení opatrovníka nebyl stěžovateli napadený rozsudek nikdy doručen. V důsledku toho Ústavní soud považuje ústavní stížnost v souladu se stabilizovanou judikaturou za přípustnou, přičemž lhůtu k jejímu podání za popsaných okolností odvozoval ode dne, kdy se stěžovatel o existenci předmětného rozsudku dozvěděl [shodně nálezy sp. zn. I. ÚS 559/2000 ze dne 25. 9. 2002 (N 111/27 SbNU 233), II. ÚS 565/03 ze dne 27. 10. 2004 (N 160/35 SbNU 195), II. ÚS 351/04 ze dne 4. 11. 2004 (N 167/35 SbNU 267), II. ÚS 629/04 ze dne 31. 3. 2005 (N 69/36 SbNU 731), I. ÚS 572/05 ze dne 3. 4. 2006 (N 76/41 SbNU 3), IV. ÚS 811/05 ze dne 9. 5. 2006 (N 98/41 SbNU 279) a další].

IV.

Posouzení ústavnosti interpretace a aplikace ve věci relevantního jednoduchého práva

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a 91 Ústavy České republiky), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]. V intencích takto limitovaného přezkumu byla posouzena i nyní projednávaná ústavní stížnost.

V rovině práva jednoduchého, relevantního v rozsahu ústavněprávního posouzení, na předmětnou věc dopadá ustanovení § 29 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pro posouzení věci rozhodném. Dle tohoto ustanovení, pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka mj. také účastníkovi, jehož pobyt není znám.

Z rekapitulace rozhodných údajů vyplývá, že v postupu a rozhodování obecného soudu je nutno spatřovat rozpor s ústavními kautelami, založený nerespektováním požadavku racionálně logicky akceptovatelného dostatečného skutkového zjištění pro možnost podřazení pod kogentní normu obsaženou v § 29 odst. 2 o. s. ř., ve znění pro posouzení věci rozhodném (v současném znění § 29 odst. 3 o. s. ř.), jehož rozsahový rámec stran naplnění relativně neurčitého pojmu "pobyt není znám" byl blíže konkretizován, resp. vygenerován dnes již ustálenou judikaturou obecných soudů i soudu Ústavního [kupř. nálezy sp. zn. IV. ÚS 200/97 ze dne 7. 12. 1998 (N 149/12 SbNU 381), I. ÚS 559/2000 (viz výše), II. ÚS 565/03 (viz výše), II. ÚS 351/04 (viz výše), II. ÚS 629/04 (viz výše), I. ÚS 572/05 (viz výše), IV. ÚS 811/05 (viz výše), II. ÚS 460/09 ze dne 7. 5. 2009 (N 114/53 SbNU 419), III. ÚS 554/09 ze dne 15. 7. 2009 (N 161/54 SbNU 67) a další]. Vyjádřeno poněkud jiným způsobem, pro možnost podřazení pod v záležitosti stěžovatele relevantní normativní rámec tak nebyl v souladu se zásadou vyhledávací bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) zjištěn hypotézou předpokládaný skutkový stav.

Ze zmíněné judikatury se podává, že důvod, pro který se účastníkovi v intencích citovaného ustanovení opatrovník ustanovuje, musí být spolehlivě prokázán. V projednávané věci, jak je patrno z výše uvedeného, se tak nestalo, pročež nedošlo ke zjištění relevantního skutkového stavu způsobem a v rozsahu, kdy by bylo možno na něj pod aspektem aplikace citované právní normy bez důvodných pochybností zcela bezpečně usoudit [srov. obdobně kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 150/93 ze dne 3. 11. 1994 (N 49/2 SbNU 87), II. ÚS 92/95 ze dne 1. 11. 1995 (N 72/4 SbNU 191)].

Dále, a to je v posuzované záležitosti klíčové, uvedené nadto lze mít za dostačují toliko v případě, že jde o (v náležitě nezbytném rozsahu) učiněné zjištění aktuální [kupř. nálezy sp. zn. I. ÚS 572/05 (viz výše), I. ÚS 264/06 ze dne 8. 11. 2006 (N 207/43 SbNU 315), II. ÚS 2704/07 ze dne 28. 2. 2008 (N 44/48 SbNU 521), I. ÚS 3269/07 ze dne 1. 12. 2008 (N 208/51 SbNU 593), IV. ÚS 450/09 ze dne 29. 4. 2009 (N 104/53 SbNU 309)]. Vycházel-li obecný soud ve svém rozhodování, zda jde u stěžovatele o osobu neznámého pobytu, v okamžiku vydání citovaného usnesení o ustanovení opatrovníka z údajů jím získaných takřka před šesti měsíci, nutno je očividně považovat za nezpůsobilé stát se z pohledu aplikovaného ustanovení akceptovatelným podkladem pro jeho vydání.

Na předmětnou rozhodovací praxi Ústavního soudu postačí v ostatním pro její dostupnost, konzistentnost a ustálenost v podrobnostech odkázat a pouze připomenout, že funkce opatrovníka nebyla zákonem upravena proto, aby usnadňovala činnost soudu v tom, aby měl kam odesílat písemnosti. Jejím smyslem a účelem je, aby byly důsledně hájeny zájmy účastníka, který se nemůže účastnit řízení, a vykonávat tak svá práva a povinnosti sám.

V usnesení sp. zn. IV. ÚS 876/09 (jakož i v usneseních dalších - sp. zn. IV. ÚS 2453/09; ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud konstatoval, že zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, platným ode dne 8. 1. 2009 a účinným ode dne 1. 7. 2009, došlo ke změnám procesních pravidel občanského soudního řízení, jež činí dosavadní judikaturu Ústavního soudu upínající se k postupům obecných soudů při ustanovování opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo osobám, jimž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, nepoužitelnou.

Podle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění zákona č. 7/2009 Sb., žalobou pro zmatečnost totiž může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníkovi řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu anebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady. Podle § 234 odst. 5 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí. Podle přechodného ustanovení čl. II bodu 11 zákona č. 7/2009 Sb. z důvodu uvedeného v novém ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. lze podat žalobu pro zmatečnost i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; běh lhůty k podání žaloby v tomto případě neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Aniž by Ústavní soud jakkoli měnil právní názor vyjádřený v uvedených usneseních, vzhledem k odlišnosti předmětného případu je nucen na předchozí judikatuře setrvat. Je přitom veden skutečností, že v situaci, kdy ústavní stížnost byla podána před účinností zákona č. 7/2009 Sb., k posouzení rozhodované věci přistupuje po uplynutí lhůty vytvořené přechodným ustanovením čl. II bodu 11 zákona č. 7/2009 Sb., poskytnutí poučení v případě odmítnutí ústavní stížnosti z důvodu nepřípustnosti za těchto okolností není již aktuální, pročež ochrany subjektivních procesních práv stěžovatele již nelze dosáhnout jiným způsobem.

Pro výše uvedené, tj. s ohledem na porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, spočívající v odnětí reálné a efektivní možnosti jednat před soudem a takto skutkově i právně argumentovat, a to v souladu s principem rovnosti zbraní, Ústavní soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. dubna 1998 sp. zn. 15 C 3483/97 zrušil [§ 82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. V důsledku naplnění podmínek uvedených v § 44 odst. 2 citovaného zákona stalo se tak s upuštěním od ústního jednání. Návrh na odklad výkonu napadeného rozsudku obecného soudu se stal v důsledku vydaného rozhodnutí o ústavní stížnosti bezpředmětným.



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.