III. ÚS 1140/12
III.ÚS 1140/12 ze dne 24. 10. 2012

N 180/67 SbNU 179
Odepření práva na přístup k soudu v případě včas podané kasační stížnosti

Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky - ze dne 24. října 2012 sp. zn. III. ÚS 1140/12 ve věci ústavní stížnosti M. Š. proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. prosince 2011 č. j. 9 As 122/2011-101, jakož i proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2011 č. j. 9 Ca 254/2008-62-66, rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu, ze dne 15. dubna 2008 č. j. 10800/08-13070/Ja a rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu, ze dne 1. února 2008 č. j. 155/08/PÚ pú 1/2008, jimiž bylo rozhodnuto ve věci pozemkových úprav.
I. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. prosince 2011 č. j. 9 As 122/2011-101 se zrušuje.

II. Ve zbývající části se návrh odmítá.
Odůvodnění

I. Vymezení věci dle ústavní stížnosti

Návrhem podaným Ústavnímu soudu dne 26. března 2012, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. prosince 2011 č. j. 9 As 122/2011-101, jakož i rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2011 č. j. 9 Ca 254/2008-62-66, rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu, ze dne 15. dubna 2008 č. j. 10800/08-13070/Ja a rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu, ze dne 1. února 2008 č. j. 155/08/PÚ pú 1/2008 o pozemkových úpravách. Uvedenými rozhodnutími soudů a správních orgánů se cítí být dotčena v základním právu na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Rekapitulace věci v řízení před obecnými soudy

Uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí správního orgánu ve věci komplexních pozemkových úprav v katastrálním území Nezdřev. Kasační stížnost směřující do daného rozsudku Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 20. prosince 2011 č. j. 9 As 122/2011-101 odmítl z důvodu opožděného podání. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v daném případě byl ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 s. ř. s. dnem určujícím počátek běhu dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti den doručení písemného vyhotovení rozsudku městského soudu, tj. čtvrtek 20. října 2011, přičemž konec lhůty pro její podání dle odstavce 2 téhož ustanovení pak připadl na den, který se svým pojmenováním shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty, tj. na čtvrtek 3. listopadu 2011. Kasační stížnost, jak soud dále uvádí, však byla stěžovatelkou podána osobně u Městského soudu v Praze až dne 4. listopadu 2011 (č. l. 68 spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 9 Ca 254/2008), což bylo důvodem předmětného výroku o odmítnutí kasační stížnosti stěžovatelky z důvodu jejího opožděného podání, a to s odkazem na ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.

III. Rekapitulace stížnostních bodů a petitu ústavní stížnosti

Stěžovatelka v ústavní stížnosti především namítá včasnost podání kasační stížnosti. Uvádí, že její právní zástupkyni byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2011 č. j. 9 Ca 254/2008-62-66 doručen dne 21. října 2011 (a nikoli dne 20. října 2011, jak uvádí Nejvyšší správní soud). Nejvyššímu správnímu soudu vytýká, že se nezabýval rozdílnými daty na doručence, kdy dle tvrzení stěžovatelky pracovnice České pošty chybně "datumovkou natiskla datum předcházejícího dne 20. 10. 2011 a též otiskla kulaté razítko pošty s datem 21. 10. 2012". Své tvrzení dokládá oznámením o výsledku reklamačního řízení ze dne 7. února 2012, na kterém je uvedeno, že předmětná zásilka obsahující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2011 č. j. 9 Ca 254/2008-62-66 byla právní zástupkyni stěžovatelky doručena dne 21. října 2011.

V meritu kmenového řízení vytýká pak stěžovatelka jak rozhodnutím správních orgánů, tak i rozhodnutí městského soudu nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, jakož i skutečnost, že se městský soud v napadeném rozhodnutí nevypořádal se všemi v žalobě obsaženými návrhovými body.

Pro uvedené, tj. pro porušení základního práva na spravedlivý proces, domáhá se zrušení v petitu ústavní stížnosti označených rozhodnutí.

IV. Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníka řízení

a repliky stěžovatelky

Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podal účastník řízení Nejvyšší správní soud k předmětné ústavní stížnosti vyjádření, jež bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 11. června 2012. Předseda senátu 9 As Nejvyššího správního soudu v něm odkazuje na obsah spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 9 Ca 254/2008, č. l. 68, z něhož plyne, že předmětná zásilka byla vyzvednuta dne 20. října 2011 v 9 hodin 42 minut. Tvrzení stěžovatelky ohledně výsledku reklamačního řízení považuje za účelové, jelikož z něj není patrno, že se vztahuje ke sporné zásilce. Dále účastník řízení považuje za zásadní skutečnost, že datum převzetí potvrdila právní zástupkyně stěžovatelky, a pokud datum neodpovídalo skutečnosti, což však dle něj nebylo ničím prokázáno, nic jí nebránilo v tom, aby na případnou chybu upozornila a domáhala se nápravy, což však neučinila a čehož si z titulu profese advokáta musela být nepochybně vědoma. Napadeným usnesením z uvedeného důvodu dle jeho přesvědčení nebylo porušeno žádné základní právo nebo svoboda stěžovatelky, pročež ústavní stížnost nepovažuje za opodstatněnou, navrhuje její odmítnutí z důvodu zjevné neopodstatněnosti, resp. její zamítnutí nálezem, přičemž pro tento případ zároveň vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání v dané věci.

V replice k předmětnému vyjádření doručené Ústavnímu soudu dne 7. srpna 2012 stěžovatelka uvádí, že Nejvyššímu správnímu soudu předložila důkaz osvědčující její tvrzení o datu převzetí rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2011 č. j. 9 Ca 254/2008-62-66. Konstatuje, že v otisku kulatého razítka na doručence je vyznačeno datum 21. října 2011, což jako správné datum potvrdil i Z. V., vedoucí pobočky České pošty, s. p., v oznámení o výsledku reklamačního řízení ze dne 7. února 2012, na kterém je uvedeno, že předmětná zásilka RR 82566101502 "obsahující rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2011, č. j. 9 Ca 254/2008-62-66 ze dne 7. 9. 2011, byla právní zástupkyni navrhovatelky doručena dne 21. 10. 2011".

V. Upuštění od ústního jednání

Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že účastníci, tj. stěžovatelka v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 13. června 2012, Nejvyšší správní soud již ve vyjádření k předmětné ústavní stížnosti doručeném Ústavnímu soudu dne 11. června 2012, vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání, a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.
VI. Posouzení ústavnosti interpretace a aplikace

ve věci relevantního jednoduchého práva

Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod se skládá z několika komponentů [nálezy sp. zn. III. ÚS 102/94 ze dne 15. 12. 1994 (N 61/2 SbNU 175), III. ÚS 114/94 ze dne 16. 2. 1995 (N 9/3 SbNU 45), III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257), III. ÚS 142/98 ze dne 4. 6. 1998 (N 65/11 SbNU 131), III. ÚS 224/98 ze dne 8. 7. 1999 (N 98/15 SbNU 17) a další]. Prvním je posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení právního předpisu (což vyplývá z § 78 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dalšími komponenty jsou hodnocení dodržení ústavních procesních práv a konečně posouzení ústavně konformní interpretace a aplikace hmotného práva.

Pro ústavněprávní posouzení věci Ústavní soud za relevantní ustanovení jednoduchého práva považuje § 106 odst. 2, § 40 odst. 1, § 46 odst. 1 písm. b) a § 120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.

V předmětné věci Ústavní soud důvod pro postup dle § 78 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neshledal.

K vyžádání Ústavního soudu bylo ohledně skutkových okolností věci zjištěno:

- z fotokopie z doručné knihy Městského soudu v Praze, doručené Ústavnímu soudu dne 26. července 2012, že zásilka adresovaná Mgr. R. P., tj. právní zástupkyni stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, pod č. RR 825661015 obsahovala rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 9 Ca 254/2008 62-66;

- z přípisu Z. V., vedoucího pošty Praha 419, doručeného Ústavnímu soudu dne 14. srpna 2012, že předmětnou zásilku si adresátka převzala dne 21. října 2011 v 9:42 hodin.

Z uvedených skutkových zjištění vyplývá, že obsahem dne 21. října 2011 právní zástupkyni stěžovatelky doručené poštovní zásilky bylo kasační stížností napadené rozhodnutí městského soudu, jakož i skutečnost, že předmětná kasační stížnost byla podána v zákonem stanovené lhůtě.

Ústavní soud pro projednání a rozhodování předmětné věci vztáhnul kautely, jež pro její ústavněprávní přezkum plynou z nálezu sp. zn. III. ÚS 1096/10 ze dne 26. 8. 2010 (N 174/58 SbNU 525). Porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, spočívající v odepření možnosti domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, v něm Ústavní soud shledal v nesprávném odmítnutí mimořádného opravného prostředku - dovolání - ze strany obecného soudu pro opožděnost. Učinil tak po provedeném skutkovém zjištění osvědčujícím včasné podání mimořádného opravného prostředku stěžovatelem, jakož i poté, co konstatoval, že protiústavnost vzniklé situace "nastala nikoli vinou" obecného soudu, jemuž "nemohly být ze spisu známy skutečnosti nasvědčující včasnosti podaného dovolání", avšak "Ústavní soud nemohl od těchto jím zjištěných skutečností, jakož i od zásady v pochybnostech ve prospěch subjektu a ochrany jeho práv, v dané věci odhlédnout."

Ústavní soud, aniž by adresoval Nejvyššímu správnímu soudu jakoukoli výtku, tudíž v rozhodované věci reparuje objektivně nastalý protiústavní stav porušení čl. 36 Listiny, čehož nelze dosáhnout jinak než kasací usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. prosince 2011 č. j. 9 As 122/2011-101 [§ 82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Zrušením napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu se stěžovatelce otevírá možnost projednání jí uplatněných námitek k tomu povolaným obecným soudem. Dle přesvědčení Ústavního soudu je ochranu ústavnosti nutno spojovat s minimalizací zásahů do pravomoci obecných soudů, jakož i jiných orgánů státní správy. Jinak řečeno, nálezem je vytvořen procesní prostor pro ochranu práv stěžovatelky uvnitř soustavy obecných soudů novým rozhodnutím Nejvyššího správního soudu. Pro uvedené Ústavní soud ve zbylém rozsahu návrh z důvodu jeho nepřípustnosti odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.