III. ÚS 106/17
III.ÚS 106/17 ze dne 21. 3. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti nezletilého Davida Novotného (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Filipem Jirouskem, advokátem, sídlem Preslova 9, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. října 2016 č. j. 6 To 425/2016-862 a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. května 2016 č. j. 1 T 139/2012-799, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Bruntále, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, Okresního státního zastupitelství v Bruntále a Ing. Davida Mičky, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo dle jeho tvrzení porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Bruntále (dále jen "okresní soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem zprostil druhého vedlejšího účastníka obžaloby z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 147 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Jeho zákonní zástupci Hana a Pavel Dvořákovi (jedná se o pseudonymy) byli jako poškození odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podstata jednání, pro nějž byla podána obžaloba, spočívala v tom, že třetí vedlejší účastník provozoval prodejní automat na pamětní mince, který umístil na podlahu prostoru vstupního vestibulu vysílače Praděd, a to bez jakéhokoliv přichycení či ukotvení, takže byl nestabilní, v důsledku čehož došlo z neznámých příčin k jeho převržení na nezletilého Davida Novotného (stěžovatele) a způsobení mu vážných zranění. Okresní soud se zabýval především spornou otázkou, zda vedlejší účastník, jako provozovatel automatu, porušil nějakou právní povinnost a je za nehodu zodpovědný. V řízení byly jako důkazy provedeny tři znalecké posudky (poškození navíc předložili další), z toho jeden revizní. Dle soudu pak nebylo prokázáno, že by byl automat nestabilní nebo poškozený a v duchu zásady in dubio pro reo rozhodl ve prospěch obžalovaného.

3. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání, které Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") zamítl napadeným usnesením. V jeho odůvodnění zopakoval provedené dokazování a i on potvrdil závěr o existujících pochybnostech stran zjišťovaného skutkového stavu.

II. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá, že soudy vycházely z posudku, jehož závěry byly v podstatné míře zpochybněny a vyvráceny jiným znalcem. Znalecký posudek předložený poškozenými, splňující všechny náležitosti znaleckého posudku, přitom soudy jako důkaz neprovedly, k jeho závěrům nepřihlédly a tento svůj postup adekvátně neodůvodnily. Toto stěžovatel namítal i v odvolacím řízení a odvolací soud se k těmto námitkám vůbec nevyjádřil. Revizní posudek, z něhož soudy ve značné míře vycházely, prezentovala u soudu osoba, která jej nevypracovala a neměla tedy podle zákona k němu podávat vysvětlení. Navíc tato osoba působila na Dopravní fakultě Univerzity Pardubice, v oddělení ekonomiky a dopravní politiky, a vyučovala předměty jako bezpečnost v dopravě, marketing, pojišťovnictví a management. Znalecký posudek se přitom těchto oblastí netýkal, a proto taková osoba nebyla způsobilá uvedený posudek prezentovat. Zmocněnec poškozených navíc neměl prezentované posudky s předstihem k dispozici a nemohl se tedy na hlavní líčení řádně připravit. K samotnému skutku je pak dle stěžovatele zřejmé, že za pád automatu je odpovědný obžalovaný. O bezpečnosti konstrukce panovaly pochybnosti od samotného počátku. Soudy měly dle stěžovatele aplikovat závěry usnesení ze dne 20. 5. 2004 sp. zn. II. ÚS 728/02 (U 33/33 SbNU 529). Soudy se ani nezabývaly námitkou nesprávné právní kvalifikace. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (srov. a contrario ustanovení § 265d odst. 1 trestního řádu); ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

6. Pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že napadený rozsudek okresního soudu (potvrzený napadeným usnesením krajského soudu) jako poškozené odkázané podle § 229 odst. 3 trestního řádu na řízení ve věcech občanskoprávních uvádí Hanu a Pavla Dvořákovy. K ústavní stížnosti přiložená plná moc je sepsána výslovně pro zastupování otce nezletilého, jehož zranění bylo kladeno za vinu třetímu vedlejšímu účastníkovi, přičemž předmětem ústavní stížnosti je právě výsledek trestního řízení spočívající ve zprošťujícím výroku obecných soudů ohledně viny tohoto vedlejšího účastníka.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

8. Stěžovatel se dovolává ochrany ústavních práv z pozice poškozeného v trestním řízení, v němž byl obžalovaný zproštěn obžaloby. V takové situaci je však prostor pro zásah Ústavního soudu do základu trestního řízení (posouzení otázek viny a trestu) významně omezen. Judikatura Ústavního soudu (viz souhrnně nález Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 1716/16 - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) a Evropského soudu pro lidská práva připouští takový zásah pouze v případech zasažení nejdůležitějších nenahraditelných ústavních hodnot (zejména lidský život). I v takových případech je však zásah Ústavního soudu možný jen v případech zřejmé svévole či libovůle, vyjadřující zjevnou neúctu k lidským právům, anebo v případech takového porušení principů spravedlivého soudního řízení, které by v daném konkrétním případě fakticky znemožňovalo možnost ochrany nároků vyplývajících přímo z ústavního pořádku (viz kupř. čl. 36 odst. 3 Listiny). Ústavní pořádek však nezakládá nárok na přezkum skutkových závěrů ze strany Ústavního soudu. Ústavní soud ustáleně setrvává na závěru, že posouzení otázky viny konkrétní osoby spadá pouze do pravomoci obecných soudů (srov. čl. 40 odst. 1 Listiny a čl. 90 Ústavy). Stejně tak je součástí českého ústavního pořádku přísná aplikace zásady in dubio pro reo v trestním řízení, přičemž určující jsou pochybnosti v úvahách rozhodujícího soudu. Ústavní soud tedy musí pro zásah do hodnocení soudů ohledně otázek viny a spravedlivého trestu najít zásadní právní důvod (srov. např. bod 35 shora uvedeného nálezu sp. zn. III. ÚS 1716/16 nebo rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. 12. 2007 ve věci Nikolova a Velichkova proti Bulharsku, stížnost č. 7888/03).

9. Prostor pro meritorní projednání ústavní stížnosti, natožpak pro kasační zásah Ústavní soud v uvedené věci neshledal. Ústavní soud považuje za potřebné připomenout ustálený závěr zastávaný v judikatuře, podle kterého z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán (srov. usnesení ze dne 26. 2. 1996 sp. zn. II. ÚS 361/96). V posuzované věci sice došlo k zásahu do velmi důležité ústavní hodnoty stěžovatele jako poškozeného (tělesného zdraví), avšak státu (veřejné žaloby podle čl. 80 Ústavy) nelze vytýkat nečinnost, popř. snahu trestní věc nevyšetřit a neprojednat zákonem stanoveným způsobem. Proto danou věc nelze srovnávat s výše uvedenými výjimečnými případy vražd či ublížení na zdraví, způsobujícího smrt, jehož se dopustili policisté. Nadto musí Ústavní soud konstatovat, že soudy se všem skutkovým otázkám věnovaly v odůvodnění napadených rozhodnutí velmi podrobně. Bylo zpracováno několik znaleckých posudků, a ačkoliv soudy formálně jako důkaz neprovedly posudek předložený poškozenými, vypořádaly se s jeho závěry při hodnocení revizního znaleckého posudku. Dospějí-li při existenci několika protichůdných znaleckých posudků soudy k názoru, že existují pochybnosti ohledně zjištěného skutkového stavu, jde o závěr ústavně konformní. Přehodnocování běžných rozporů mezi jednotlivými důkazy, a tedy např. zjištění větší odborné kvalifikovanosti jednotlivých znalců nepatří k úkolům Ústavního soudu (a contrario čl. 40 odst. 1 Listiny a čl. 90 Ústavy). Vzhledem k tomu, že třetí vedlejší účastník byl zproštěn obžaloby ze skutkových důvodů, je odkaz na právní závěry usnesení sp. zn. II. ÚS 728/02 nepřípadný.

10. Za procesní pochybení by bylo možno považovat situaci, kdyby zákonný zástupce nezletilého poškozeného neměl možnost seznámit se předem s důležitými důkazy. Vzhledem k tomu, že se k jejich obsahu mohl vyjádřit v odvolacím řízení, a také to podle ústavní stížnosti učinil, neshledal ani v tomto ohledu Ústavní soud důvod pro kasační zásah.

11. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2017

Jan Filip v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.